Petr Bende: Hvězda

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Petr Bende: Hvězda

 

Udeřil do strun

ztichlo v sále  

málem se slzy koulely
když

jedním hlasem pod oblohou

střetly se děti s dospělým

že mohou slavit příchod Páně

vzýváním hvězdy z Betléma  

- přátelství nová

- srdce k srdci

- tón v hrudi  

čisté lásky most  

sbližuje břehy odhodlaně

společná radost:

B U D O U C N O S T  

 

Dozněla poslední píseň a člověku se nechce domů. V dětech je naše budoucnost. Po každém zdařilém vystoupení FČELIČEK, hudebně tanečního souboru, působícího při Základní škole Marie Kudeříkové ve Strážnici pod vedením učitele zpěvu a muzikanta Zdeňka Musila, ztrácím zbytky obav. Dnes dvojnásob. Ani všem dnešním „hvězdám“ se nutně z dosažených úspěchů nemusí zatočit hlava nosem vzhůru, zdá se. PETR BENDE, finalista soutěže Česko hledá superstar 2005, je báječný mladý muž. Získal si zcela mého devítiletého syna, stejně jako jeho matku, co před pár dny vstoupila do šesté desítky svého života. Myslím, že právě tomu se říká „úspěch“.

 

• Mám z vás ty nejpříjemnější pocity, Petře. Čím to asi je? Jste to vy, či marketingová finesa?

Děkuji za pochvalu, ale ta by měla spíše být poslána mým rodičům. Jim vděčím za svoje vychování, hudební cítění a mé dnešní chování, které je tím vším prostoupeno. Když někdo plánuje své chování a tím se okličuje z toho, jaký opravdu je, tak se to pozná, a já to nemám rád. Přirozenost je příjemnější…

 

Musím říct, že jste mě velmi mile překvapil svým bezprostředním souhlasem podílet se svojí účastí na vánočním koncertu našich Fčeliček za velmi příznivých podmínek. Nešlo jenom o večerní vystoupení pro veřejnost, ale také dopolední šňůru asi tří koncertů pro školy. Jste mladý muž a zásoba sil vám nechybí, přesto: Bylo to hodně náročné?

Náročnější to bylo, ale hudba a různé nečekané hudební fůze mě natolik zajímají, že nelze myslet na únavu. Byl jsem moc rád, že jsem mohl přijmout pozvání od souboru Fčeličky. Já sám jsem minulý rok pořádal už devátý vánoční koncert a několikrát tam společně s mojí kapelou a jinými hosty vystoupily i dětské pěvecké sbory. Proto mě toto pozvání hodně potěšilo a jsem rád, že jsem našel ve Strážnici a souboru Fčeličky takové spřízněné duše, co mají rády netradiční spojení, zpívání, a třeba vymyslíme i něco dalšího.

 

Takže se vám strážnické Fčeličky líbí. Jak moc?

Šikovní, cílevědomí, pevné zázemí ve vedení sboru skvělým sbormistrem. Jsem rád, že jsme se poznali. Přeji jen a jen ať jim to zpívá stále tak skvěle.

 

Nepochybuji, že dokážete strhnout svým projevem jakékoliv obecenstvo. Líbilo se vám to zdejší?

Strážnice je místo v republice, kde pro mne má lidová hudba své největší kořeny. Podle toho zde lidé žijí, vnímají hudbu a zpívají. Bylo to skvělé…

 

Měl jste čas prohlédnout si trochu Strážnici?

Samozřejmě, a to už dříve než teď, co jsem přijel na koncert Fčeliček. Poprvé jsme hráli s kapelou ve Strážnici na Festivalu Slunce v roce 2001. Byl to úžasný zážitek a parta místních přátel nás provedla po celé Strážnici.

 

Dal vám někdo ochutnat strážnických vín?

I ochutnávka skvělých strážnických vín byla v cestě po Strážnici. 

 

Našel jste při svém pobytu nějaký důvod, co by vás udržel při chuti zase se do Strážnice někdy v budoucnu vrátit?

Určitě lidová hudba. Mám ji v sobě, mám ji rád a je krásná. A teď bych k tomu přidal také soubor Fčeličky.

 

Vydal jste právě nové album. Prozradíte mi jeho název a ladění?

Název nového alba je Život ve vteřinách.cz .Má několik hudebních poloh a tak, jak i člověk žije – jednou nahoře a jednou dole –  tak se houpou nálady mých jednotlivých skladeb. Jsou tam balady, rockovější věci, ale i samba a hudba k filmu Marcela Bystroně. K názvu alba je vytvořená také internetová adresa www.zivotvevterinach.cz , kde mají posluchači možnost se podívat na album také vizuálně a najdou tam i mé povídání k jednotlivým skladbám, jak vznikly, mé pocity atd., a také jistou Zpovědnici, kde můžou psát své pocity, přiběhy, a já budu tiše naslouchat a inspirovat se pro mé další písně…

 

Z vlastní profese se při poslechu hudby zaměřuji neoddělitelně na texty. Ty vaše mě velmi oslovují. Kdo je jejich autorem?

Z velké části jsem autorem textů já samotný, ale jsem strašně rád a bylo mi velkou ctí, že se na mé první a druhé desce objevila taková jména jako: Michal Horáček, jemuž vděčím za úžasnou podporu v hudbě a autorském skládaní. Je mi velkou ctí, že mi napsal text „Anděl perutí mách“ Jiří Žáček, básník, který, aniž by o tom věděl, mi byl velkou oporou v slovech v životě a chvílích, kdy slova raději člověk čte, než se začne učit sám psát. Sbírka „Obejmi mě“. A Václav Hrabě, jehož „Blues pro  bláznivou holku“ je protkáno hudbou. Děkuji.

 

Páni kluci hudebníci, kteří vás doprovázeli ve Strážnici – Daniel Hlaďo, kytara a Karel Nováček, trubka – jsou také velmi příjemní mladí lidé. Není asi příliš snadné obklopit se profesně zdatnými muzikanty, aby splňovali všechna naše kritéria. Jak se vám to ve vaší kapele daří a kolik má vůbec členů?

Kapela kromě dvou  jmenovaných má ještě mimo mě další tři členy, a to: Borek Nedorost – klávesy, Dalibor Dunovský – basa, Pavel Bříza – bicí nástroje. Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, přátele, na které se můžu spolehnout a jsem taky rád, že už nám to takhle kapelně funguje pátým rokem, což mluví za vše. 

 

Jste vázaný výhradně na agenturu, či máte prostor k vlastní realizaci?

Nerad se v životě nechávám čímkoliv svázat. Mám rád svoji volnost a ke skládání ji potřebuji. Naše agentura všechny tyto věci splňuje, dává mi pocit zázemí, a tak jsem spokojený.

 

Kde a kdy plánujete svoje první koncerty v novém roce 2007?

Termínů je hned několik, tak radši, než bych je všechny vyjmenovával, odkážu naše fanoušky na naše stránky www.petrbende.cz, kde si  koncerty najdou. Těšíme se na vás. 

 

Řekla bych, že vaše soukromí je v současné době především vaše zpívání. Ale působíte na mě dojmem člověka, který už dobře ví kam, a proč kráčí. Zeptám se tedy: Co budoucí rodina?

Vše má svůj čas a v přirozenosti se mi vždy ukázala správná cesta. Bez okolních tlaků či dlouhosáhlého plánování. Svou rodinu nevyvracím, naopak. Sám jsem vyrostl v klidu domova a i já sám si budu chtít takový domov vytvořit.

Vím, že na předvánočním koncertu v Dolních Bojanovicích, kde s vámi bok po boku hrála  cimbálová muzika GRAJCAR, vás doprovázel také váš otec – mimochodem velmi sympatický a srdečný člověk. Je to pro vás dva pravidlem?

Jsem hrozně rád, že už několik let vystupujeme s cimbálovou muzikou Grajcar. A bylo vždycky mým přáním si zazpívat s mým tátou. To jsou takové mé tajné vánoční zvyky. 

 

Dosáhne-li člověk nepřehlédnutelného úspěchu, stane se svému širokému okolí nositelem moudrých myšlenek, či jakýmsi idolem. Podělte se o ty, které pro vás nejvíc znamenají.

Každý člověk má ve svém životě mnoho voleb, kterou cestou se dát. Vždy se někam vydá, a i když se to zprvu zdá, že přešlápnul, tak třeba za pár let si řekne: Ještě, že jsem se nevrátil. Z toho plyne, že vše je tak, jak má být. Buďme přirození a mějme se rádi, pak se nám všem bude společně žít v pokoji.

  

Mnohokrát děkuji za milé povídání a přeji vám nejenom v novém roce 2007 všechno dobré, Petře.

 

Pro Pozitivní noviny exkluzivně zaznamenala Jarmila Moosová

www.petrbende.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 01. 2007.