- Lék-lék-lék, seretlék
-
- Když si pan docent všiml hnízda na našem domě, sdělil nám, že se jedná o Jiřičky obecné, /Delichon Urbica/ - které mívají velikost 12 až 13 centimetrů, na rozdíl od Vlašťovek obecných, jejichž rozměr je 16-22 centimetrů.
- "Ptáky rozeznáte také podle zpěvu," pravil.
- Potom vydal známý ornitolog zvláštní zvuk - "tsvuit" a vysvětlil nám, že tak se ozývá vlašťovka při vábení. Poté si odkašlal a udělal na mne zblízka a nečekaně – "byvist" a pravil, že to je vlaštovičí varování.
 - Když předváděl jiřičku, našpulil rty, obrátil se k hnízdu a několikrát za sebou opakoval "brit" a "sjer". Ani jeden pták v hnízdě na jeho volání nereagoval.
- Potom si úzký specialista všiml jezírka na zahradě. Prohlédl si ho a řekl, že kdybychom měli štěstí, mohli bychom někdy u vody zahlédnout Kulíka říčního, Charadrius dubius. Poznali bychom ho snadno podle hlasu. V toku vydává hlasité a flétnově se zrychlující pripripridiji-dýjydliédlié.
Obešel jezírko a odhadl, že by se tu však sotva mohl objevit některý chřástal, protože ačkoli kolem jezírka roste rákosí, žijí tito ptáci velmi skrytě. - "Chřástal vodní, Ralius acquaticus, slovensky chriaštel, vydává při vábení tiché, opakované gik nebo pit. Nespářené samice však dělají pi pip pierr."
- Když se žena vzpamatovala z docentova trylku, pozvala ho na kávu. Ačkoli cesta k domu byla krátká, stačil ji využít ke zmínce o dalších chřástalech. Dozvěděli jsme se, že Chřástal kropenatý dělá huit huit huit, zvuk, podobající se švihání prutem. V toku láká samici opakovaným tryk trek tryk trek. Naproti tomu Chřástal malý dělá kve kve kve, ale také často pronikavé kňrr, tyrid nebo kippuk. Pokud jde o Chřástala polního, toho můžeme poznat podle toho, že dělá réprép réprép.
Sotva jsme usedli ke stolu, pustil se docent do vodoušů. Představil nám tyto bahňáky, jednoho po druhém. Začal Vodoušem rudonohým, /slovensky Kalužiak/ – a zapěl dlyá dlyá, pak nižší djýdydy a výstražné dlýi . - Potom předvedl zvuk, který vodouš vydává při obletování hnízdiště – flétnovité dlyadlyadyagalijaglia.
- Žena, která zaslechla zvuk v kuchyni, se lekla a upustila cukřenku. Vědec si toho však vůbec nevšiml. Byl, jako všichni úzcí specialisté, zcela zaujat svým oborem, vzal z aktovky svou vlastní knihu "Co tady létá", položil ji na stůl a pokračoval v přednášce.
- Na každé stránce knihy byla řada obrázků a popisů a také údaje o tom, v jakém množství se který pták vyskytuje. Pan docent mi vysvětlil, že HP je zkratka pro hnízdící páry, nikoliv počet koňských sil, jak jsem se zprvu domníval. Potom vyhledal v knize každoročně se protahující jespáky.
- "Netušil jsem, že se ptáci také protahují," řekl jsem.
- "Protahování nebo průtah je odborný termín pro pohyb stěhovavých ptáků," zabručel učenec nad obrázky vzácných jespáků.
- Šlo o Jespáka bojovného, tundrového, dlouhokřídlého, skvrnitého, červenookrého, písečného, plavého a ploskozobého.
- Od jespáků jsme přelétli k drozdům.
- Odborník o nich hovořil tak vášnivě, jakoby s nimi někdy přezimoval, nebo létal na jih. Řekl jsem, že si musím odskočit, v pevné naději, že až se vrátím, nebude už docent cvrlikat.
- Ten zatím předvedl ženě Drozda plavého /vábení jemné –ci nebo cik-cik, zpěv melodický, rozdělený do krátkých trylků se švitořivými tóny –huidyb huidyb krredit hoyjá/, Drozda kvíčalu /vábení hlasité šák-šak-šak/ a také Drozda cvrčalu /létá rychle, ploše vlnitě, zapadá často na okraje lesů, vábení ostré cizrr nebo slabší cííh, při neklidu tšittak, zpěv švitořivý trý-trý-trui-tri/.
- Když jsem se vrátil, prohlásil, že rozhodně nemůže vynechat Brhlíka lesního, kterého sleduje už od mládí - /vábení týt týt, nebo široké tveh tveh, zpěv kvikvikvi, snůška 5-8 vajec, 19,6 x 14,7 mm/. Od brhlíka, který nepobíhá tak často v trávě jako třeba konipas luční /Motacilla flava, slovensky Trasochvost žltý/, to bylo jen krůček k šoupálkům.
- Zvláštní pozornost věnoval poznatku, že Šoupálek dlouhoprstý se v mimohnízdní době připojuje ke skupinám sýkor. Udělal na mne šoupálka, samce, a vábil mne jasným sirr sisirr srí. Když ničeho nedosáhl pomocí zvuků, které mi zněly dost nevábně, obrátil se na ženu v roli Šoupálka krátkoprstého a vábil ji úsečným ty–ty–tyt a krátkým sólem - týtýtyteroitt.
- Žena lehce zrudla, patrně proto, že ji dosud žádný takový šoupálek v brýlích nevábil a nabídla mu sušenku.
- "Já si jen málokdy něčeho zobnu," pravil ptačí král a vyhledal ve své knize Moudivláčka lužního – /slovensky Kudelnička lužná/, o němž nám ze svého díla přečetl, že se vyskytuje jednotlivě a jen po vyhnízdění v hejnkách.
- Slovo hejnko mne provokovalo, a namítl jsem, že výraz hejnka není správný. Docent nesouhlasil. Malé hejno je hejnko, ověřil si to u specialisty na zdrobněliny.
- Představil jsem si dalšího úzkého specialistu na zdrobnělinky, a byl jsem rád, že nás tento docentek také nenavštívil.
- To už jsme přistáli u sýkor.
- První letku tvořila Sýkora babka /vábení pist-je dedede, varování dyrredett/, Sýkora lužní /vábení protáhlé dáh-dáh, nenápadné si-si, zpěv buď tí-tí-tí nebo tiu-tiu-tiu, u vždy níže/ a Sýkora uhelníček /slovensky uhliarka, zpěv ví-cu-ví-cu-ví-cu, vábení tiché si-si nebo také duí/.
- Při dalším náletu jsme se dostali k Sýkorce parukářce, /vábení zirrhyt/ a já jsem se začal potit.
- Na Sýkoru modřinku, /zpěv sisisisisirr, vábení cit-cit-héh, varování typické cerrretet/ jsem se už nemohl podívat. Cítil jsem, že bych docenta mohl náhle napadnout a ve snaze zavřít mu zobák bych mu mohl kvůli modřince způsobit opravdové modřiny.
- Abych zabránil krizi, pokusil jsem se odvést vědcovu pozornost od přednášky a zeptal jsem se ho, co říká situaci v Iráku.
- "V Iráku se vyskytuje Kulík pouštní, Charadrius leschenaultii," pravil a napodobil Sýkoru koňadru tím, že zazpíval cici-bé cici bé a pak zapěl bé-ci bé-ci, což je druhá možná varianta.
- Od sýkor přešel ke skřivanovitým. Pak se pustil do šplhavců.
- Když dělal na ženu zblízka Strakapouda velkého, a hlasitě kvokal kik kik a napodoboval strakapoudí mláďata v dutině stromu a pípal detdetdetdet, rozhodl jsem se, že jedinou možností, jak ho uklidnit, bude zřejmě psychologická obrana.
- Počkal jsem si na vhodný moment, což byli ťuhýci. Pak jsem projevil pochybnost o tom, že by Ťuhýk obecný dělal na samici při vábení cek-cek. Když došlo na Ťuhýka šedého, /slovensky Strakoš sivý/, přešel jsem z obrany do útoku a řekl jsem, že vábením šék – šék a varováním ék- ék se projevují jen maďarští ťuhýci.
- Pan docent se zarazil a zeptal se, jak jsem na to přišel.
- Řekl jsem, že jsem se to dozvěděl čirou náhodou od slovenského odborníka, kterého jsem viděl nedávno v televizi. Ten tvrdí, že přistihl maďarského Ťuhýka šedého při varování lék-lék-lék-seretlék, a slovenského nahrál v Tatrách, když vábil samici křikem hej-hej-hola.
- Pan docent odložil knihu.
- Zmínka o tom, že některý kolega byl v televizi, velmi zapůsobila. Pak se zeptal, zda si náhodou nepamatuji, jak se slovenský ornitolog jmenuje.
- "Docent Čabogaj," odpověděl jsem bez zaváhání.
- Pan docent se krátce zamyslel a k naší radosti zavřel a odložil knihu. Povzdychl si, že možné je všecko, a že
 jen doufá, že to není ten kolega, který uvádí ve slovenštině nesprávně lejsky jako muchariky, Rorýse velkého jako Dáždovníka skalného a Budníčka menšího jako Kolibkárika čipčavého. - Řekl jsem, že to sice nevím, protože nejsem odborník, ale že jak znám lidský charakter, nelze to vyloučit.
- Uzký specialista si povzdychl, poznamenal si jméno slovenského kolegy na papír a odešel.
-
- V noci měla žena dojem, že ji ze spaní vábím. Ukázalo se však, že jen v koupelně kapal kohoutek.
- Zvláštní bylo, že vydával stejný zvuk jako tetřev hlušec v toku: t-k-t-k-t-k.
|
