| Ondřej Suchý: | O humoru PAVLA DOSTÁLA | | 
| - Předčasně ukončený život ministra kultury ČR Pavla Dostála bude v těchto dnech probírán a připomínán ze všech stran ve všech sdělovacích prostředcích. Svojí malou vzpomínkou na tohoto báječného muže, který byl vskutku nejlepším ministrem kultury, jakého kdy naše republika měla, bych rád připomněl dar, který mu byl - jako málokterému politikovi - dán: krásný smysl pro humor.
Nebylo divu, že se stal začátkem šedesátých let minulého století jedním z nejvýraznějších mladých umělců, působících postupně hned na několika olomouckých scénách tzv. divadel malých forem. Byl dramatikem, textařem písní, režisérem, hercem, zpěvákem. Dá se říci, že po smrti Luďka Nekudy a Eduarda Pergnera je Pavel Dostál další významnou postavou oné slavné éry malých divadel, která už navždy odešla.
► CELÝ ČLÁNEK | | J.Drocár - P.Loužecký: | SETKÁNÍ POTOMKŮ PŘEMYSLOVCŮ | | 
| - Velká exkluzivní fotoreportáž Pozitivních novin ze setkání potomků Přemyslovců při příležitosti 700. výročí vymření Přemyslovců po meči Václavem III.
Jako jediné médium nabízíme čtenářům kompletní obrazovou a textovou dokumentaci z této velké dvoudenní akce, které jsme byli zároveň iniciátory a spoluorganizátory.
Akce se zúčastnila celá řada potomků Přemyslovců po přeslici z mnoha šlechtických rodů.
Zastoupeny byly rody: Lobkowicz, Waldstein, Czernin, Sternberg, Schwarzenberg, Belcredi, Bubna z Litic, Kottulinsky, Hrubý z Gelenj, Ledebur, Strachwitz, Paar, Aichelburg, Neipperg, Hildprandt, Troskov, Geymüller, Podstatzký-Lichtenstein, Wurmbrand-Stuppach, Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst, Rohan, Bořek-Dohalský z Dohalic.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Květa Fialová - V.Židek: | Projdu tímto světem jen jednou… | | 
| - Motto, které jsem si dovolil uvést na začátku, bylo součástí novoročního přáni paní Květy Fialové a jejího muže Pavla Háši. Zaujalo mě tím, že bylo jako by napsané pro paní Květu. Vyjadřovalo všechno, co v sobě tato vzácná žena má a za co sklízí u veřejnosti všech generací úctyhodný obdiv.
- Sešli jsme se jedno čtvrteční odpoledne v kavárně na Národní třídě v Praze dvě hodiny před představením, abychom si mohli spolu v klidu popovídat.
- „Asi nebudete vědět, že u našich protinožců na jihozápadním pobřeží Austrálie v městečku Perth vychází moc hezký časopis s názvem „Klokan“, který vydávají pro českou komunitu tam žijící manželé čechoaustralané Eva a Emil Peškovi. Zajímavá shoda jména Pešek se jménem našeho velkého herce Ladislava Peška jako by rozhodla u paní Evy o jejím nevídaném zájmu a psaní o českých hercích, zvláště pak starší generace. A právě tahle milá paní mne poprosila abych s Vámi uskutečnil pro jejich časopis rozhovor. Věřím, že vy, paní Květuško, coby velká milovnice zvířat, mi ho pro časopis s takovým názvem neodmítnete!“
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jitka Vykopalová: | XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“ | | 
| - Jako holka školou povinná jsem vždy chodila cvičit do Sokola (www.sokol-cos.cz). Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela, proč tam chodím. Bavilo mě to tam a basta. Měli jsme výbornou vedoucí – paní Vařekovou - ta nás dokázala vždy nadchnout a povzbudit.
- Bydlela jsem v Kostelci na Hané, malém městě (spíše větší vesnici) a fyzický pohyb byl pro nás největší zábavou a prioritou – a to ve všech formách, tedy nejen v tělocvičně na nářadí, ale hlavně a jednoduše fyzické aktivity, které naše okolí a roční období nabízelo – jízda na kole, hry s míčem, badmington, koupání v potoce, pouštění draka a běhání po poli, šplhání po stromech (občas i přes ploty cizích zahrad, když se tam na nás neodolatelně smálo dozrálé ovoce…).
- Přes zimní období jsem velmi ráda s kamarádkami chodila do sokolovny – cvičit. Cvičit na nářadí bylo zcela něco jiného a vyžadovalo to šikovnost a sílu. Měly jsme vždy radost a těšily se z pochvaly, kterou jsme za dobře provedený cvik od naší vedoucí dostaly.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Martina Pfeffer: | Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni | | 
| Před téměř pěti lety se se mnou pan Život přestal mazlit. Bez varování mi vrazil pořádný pohlavek, nebo spíš ránu pěstí: Odvedl mi manžela tam, odkud není návratu a začal mi udělovat přísné lekce. Byla jsem násilím zatažena do ringu, abych se poprala s kolegy Smutkem a Zoufalstvím, sama v cizí zemi, daleko od rodiny a přátel.
Začala jsem klást panu Osudu otázky, na které jsem nedostávala žádnou odpověď, a on se mi jen odměnil rozšiřující se prázdnotou někde hluboko ve mně.
A když už se prázdnota, vrásky a šediny na mojí osmadvacetileté hlavě rozrostly do neúnosných rozměrů, jakoby odněkud z nedostupných oblaků promluvil mně velice důvěrný hlas: „Holka, ty to tedy vedeš. Vždyť máš život před sebou, tak se koukej sebrat a nefňukat. Ty to zvládneš“. Ale kde zůstal návod na použití?!
Našla jsem ho čirou náhodou v česky psaném vídeňském měsíčníku: Divadelní spolek Vlastenecká omladina, přijďte se pobavit a zasmát... Hmm, u divadelníků-komediantů bylo vždy veselo, vlastenec jsem také a mladá alespoň podle datumu v občance - tak proč ne!
► CELÝ ČLÁNEK | -
- Karel Zatloukal & Jarošův mlýn: Poznámka pod čarou
- Jsou v životě úkoly lehčí a obtížnější. Tak jako snad každý z nás, ani my nemáme rádi ty obtížné a ještě k tomu nesplnitelné. Každou volnou chvilku jsme v poslední době v PN znovu četli, vraceli se, vymezovali jistá pravidla výběru, přemýšleli, diskutovali, nacházeli stále nové souvislosti a konečné rozhodnutí zcela v nedohlednu … Člověk nemá rád malou nabídku, ale když je výběr kvalitní a velký, tak nastane situace velmi obtížná a dle našich zkušeností téměř neřešitelná.
- Termín se naplnil, a tak vám předkládáme z „nevybratelného vybrané“ naše favority:
-
- Ondřej Suchý: O humoru PAVLA DOSTÁLA
- Pan Ondřej Suchý je nejen významným a uznávaným autorem, ale také neodmyslitelnou součástí a pamětí našeho života. Obdivujeme jeho smysl pro humor, pracovitost a skromnost.
- Svým článkem O humoru PAVLA DOSTÁLA nás vrátil do jarních měsíců roku 2005, kdy s námi společně pan ministr Pavel Dostál plánoval a těšil se na slavnostní vysazení památné mlynářské lípy na dvoře Jarošova mlýna, které se mělo uskutečnit 1. 10. 2005.
- Dne 20. 10. 2006 uplynulo šest let od návrhu pana Václava Větvičky, paní Hany Hegerové (*20.10.) a pana Martina Patřičného, kdy si podle obnovených oslav každoročně připomínáme DEN STROMŮ A DŘEVA.
- Je to právě rok a pár dní od chvíle, kdy pan Václav Větvička, ředitel Botanické zahrady PřF UK Praha, jménem pana ministra Pavla Dostála a jménem svým památnou mlynářskou lípu zasadil.
- Pan ministr Pavel Dostál už nepřijel …
-
- Jan Drocár, Pavel Loužecký: SETKÁNÍ POTOMKŮ PŘEMYSLOVCŮ
- Motto:
"Kulturní úroveň národa tvoří jeho vlastní historie, která je jeho pamětí.“ - Iniciátory a spoluorganizátory této velké dvoudenní akce byli autoři Pozitivních novin, které jako jediné médium nabídlo svým čtenářům kompletní obrazovou a textovou dokumentaci. Jako čtenáři PN jsme tak dostali netradiční dárek, jehož prostřednictvím máme zcela ojedinělou příležitost se kdykoliv stát „téměř“ přímými účastníky této významné události.
- Výsledky dlouholeté a náročné práce pánů Jana Drocára a Pavla Loužeckého, které se týkají historie Přemyslovců, mají úžasnou výpovědní hodnotu. Velmi obdivujeme a oceňujeme celý projekt a současně také názornost i přehlednost dokonale zpracované genealogické tabule.
- Sami víme, kolik času a úsilí nás stálo třeba jen získání obrázku Přemysla Oráče a pomníku ve Stadicích. Dobře si pamatujeme, co vše jsme museli udělat jen pro nalezení obrázku a proto, abychom mohli právě tuto část historie pro návštěvníky mlynářského muzea názorně doplnit.
- O to víc si vážíme odvedené práce pana Jana Drocára a pana Pavla Loužeckého.
-
- Václav R. Židek: Květa Fialová - Projdu tímto světem jen jednou…
- K nejvýznamnějším osobnostem české kultury dlouhodobě patří paní Květa Fialová, která svým hereckým mistrovstvím již mnoho desítek let oslovuje diváky všech věkových kategorií.
- Zkušený autor PN pan Václav R. Židek nám zcela nenásilnou, ale profesionální a příjemnou formou zprostředkoval milé posezení s paní Květou Fialovou, která svým neokázalým a statečným přístupem k životu a práci rozdává životní energii, nadhled, humor, naději a lásku pro každý den.
- Vhodně volené otázky pana Václava R. Židka a upřímné odpovědi paní Květy Fialové jsou pro nás životní oporou a rádi se k nim vracíme.
-
- Jitka Vykopalová: XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“
- Motto:
- „Cestička k domovu známě se vine – hezčí je, krásnější, než všechny jiné.“
K. V. Rais - Tak jako v pohádce – přes pole a louky, přes hory a lesy, přes řeky a moře … se mohou prostřednictvím Pozitivních novin potkat lidé původně ze stejného regionu, se stejným cítěním, prožitky, s láskou k národní a lidové tradici a i k jiným hodnotám této malé, ale krásné země …
- Ač se to zdá neuvěřitelné, tak i přes velkou vzdálenost máme s paní Jitkou Vykopalovou mnoho společného. Před lety byla aktivní členkou hanáckého souboru Kosíř v Kostelci na Hané a moje teta paní Marie Nesvadbíková byla při zakládání hanáckého souboru Klas v Kralicích na Hané, kde moji mladší sourozenci a příbuzní po mnoho let také aktivně tancovali a zpívali.
- Významnými choreografy obou souborů byli pan Kadlec st. v Klasu a jeho syn pan Kadlec ml. v Kosíři, kteří se významným způsobem podíleli na rozvoji a kvalitě práce v obou národopisných souborech.
- Osobní účast paní Jitky Vykopalové na XIV. všesokolském sletu v roce 2006 v Praze vše výše uvedené jen potvrzuje. Svým příspěvkem nás velmi mile oslovila a připomněla to, co si každý z nás jako příjemné prožitky a vzpomínky nese po zbytek života v sobě.
-
- Martina Pfeffer: Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni
- Z vyprávění našich prarodičů a rodičů víme, že před mnoha desítkami let, kdy cesta za prací do Vídně byla stejně jednoduchá jako cesta do některého města v naší zemi, někteří z našich předků odešli právě do Vídně, kde následně pracovali a prožili celý svůj život. Ve svých rodinách mluvili česky a celá léta zachovávali české a moravské zvyky i tradice.
- Naši předci, mlynáři ze zdejšího mlýna, byli ještě přímými pamětníky i toho, kdy z Vídně do Jarošova mlýna jezdili zájemci o kvalitní mouku docela pravidelně.
- Tyto doby jsou již nenávratně pryč. My ale máme ke krásnému městu Vídni, jeho obyvatelům a zejména Čechům žijícím v tomto městě stále ten zvláštní a skoro „rodinný“ vztah.
- Velmi si vážíme našich krajanů a jejich přátel ve Vídni a celém Rakousku, kteří „nezapomněli“ a k českému původu se dosud hlásí. Obdiv patří také těm, kteří v klubovně při České škole Komenského ve Vídni hrají v Divadelním spolku Vlastenecká omladina nejen české divadlo, ale společně dokázali vytvořit "svůj záchranný ostrov plný humoru, přátelství a pohody".
- Nelze jinak a je nutné přidat tzv. „NERUDOVSKY“ pod čarou aneb výjimka potvrzuje pravidlo:
-
- Miloslav Švandrlík: Nevyslyšené lichotky
- Po dni naplněném prací a různými starostmi je vždy velmi příjemná chvilka s milým textem pana Švandrlíka, který je úžasně vnímavým znalcem a pozorovatelem lidí, vztahů mezi nimi a každodenních situací kolem nás.
- Autor je nejen pro nás skvostným „filosofem života“ a autorem řádků, které nikdy nezklamou a pomohou svým laskavým humorem panu Miloslavu Švandrlíkovi vlastním …
-
- Na závěr …
- Mlynáři a průvodci v muzeu i jeho stejně smýšlející rodině ke štěstí stačí i jen docela málo - několik letošních klásků obilí, vlastní rukou vypěstovaná pohanka, pár kuliček nyní nesehnatelného koukole, papírový sáček od mouky nebo jiného mlýnského výrobku z naší nebo nějaké cizí země, hezký a zajímavý příspěvek v PN …
-
- Tak, a teď vidím, že jsem zde odhalil své nitro ještě víc, než jsem původně zamýšlel.
-
- Těžká, přetěžká je práce spisovatele, novináře, ale i toho, kdo chce napsat alespoň pár řádků do Pozitivních novin. Prosím o shovívavé přijetí mých komentářů.
- S přáním příjemného dne srdečně zdraví
- Karel, mlynář
- e-mail: info@jarosuvmlyn.cz
www.jarosuvmlyn.cz
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
