-
Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd, které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
Rodinné dialogy III.
 - ■ Na procházce.
- Manžel: „Já slyším, jak jede vlak.“
- Já: „A já cítím, jak tu voní les.“
- Milan (4): „Já taky slyším, jak to voní.“
- ■ Já: „Kluci, oběd!“
- Milan (5): „Ach jo, už zase?“
-
- ■ Milan: „Já nechci jíst.“
- Táta: „Žádný „nechci“, takový slovo NECHCI SLYŠET!“
-
- ■ Milan (4): To není moje lžíce, tahle je moc hubatá (= velká).
-
- ■ Na procházce pozorujeme ploštice. Je jaro, a tak jsou většinou ve dvojicích.
- Milan (5): „Tati, co to dělají ?“
- Táta: „No, co, co…oni se přece přetahují!“
-
- ■ Milan (5): „Nakreslím domeček jedním tahem.“
- Po chvíli: „Moc se mi nepovedl, barabizna jedna!“
-
- ■ Já: „Martine, nevíš, kolik je hodin?“
- Martin (6): „No přece tolik, kolik ukazují ručičky!“
-
- ■ Na výletě. Manžel nese Martínka (2) na ramenou.
- Já: „Martí, pojď, teď tě na chvíli ponesu já.“
- Martin přesedá. Nadšeně mě pohladí a zavolá:
- „Já mám malýho kůňa!“
-
- ■ Já (čtu pohádku): „Na hostině dostali JÍT A PÍST – ne, PÍST a JÍT – kruci! – zkrátka: Měli se dobře…“
- ■ Táta: „Martine, podívej se, jak jsi tady nadrobil! Od čeho máš talířek – abys nedrobil!“
- Martin (5): „Výborně, tati uhádl jsi to.“
-
- ■ Já: „Do strašidelného zámku nepůjdeme, ten za nic nestojí.“
- Martin (5): „Jé, on je zadarmo?“
|
