- Spory kolem nových slabikářů, a zároveň ohledně „rovnosti“ mezi muži a ženami (z nichž některé protestují proti způsobu, jakým jsou prvňáčci „vychováváni“ k názoru, že „máma má maso, vaří a uklízí, zatímco otec sedí na gauči a čte si noviny“) vyprovokovaly bývalého politika a úspěšného podnikatele M. Macka k sarkastickému fejetonu, ve kterém navrhuje slabikáře (s obrázky Milana Knížáka) ještě více „zesoučasnit“: „Máma má auto. Táta má kroužek v nose. Sestra točí porno. Bratr prodává extázi. Teta je tetovaná. Děda je estébák.“
 - Jo, kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Vychovat sebevědomou ženu a vnímavého muže není snadné, zjišťují i odborníci. Rodina je koncept, který udržují při životě už jen psychologové a sociologové, tvrdí jízlivější znalci. A ministři, resp. jejich poradci, vymýšlejí další slevy, úlitby, nařízení a výjimky.
- Jenže ani podle pravítka a nařízením „shora“ to, jak jistě všichni víme, prostě nikdy nepůjde. Navíc existence evolučně daných (a v běžném životě a vnímání toho druhého, té druhé, tak zásadních) rozdílů mezi muži a ženami (a jejich programy myslí), dnes již běžně komentovaných v různých knihách a časopisech, stále většině politiků (ministrů, žurnalistů, ale i militantních žen) jakoby vůbec nedošla.
- Slabikář, ve kterém bude i tatínek žehlit a máma řídit auto, sice může prvňáčkovi pomoci vnímat svět mužů a žen poněkud tolerantněji, než tomu bylo doposud, ale kromě evolučních rozdílů měla a bude mít rozhodující vliv vždy jeho rodina. To, co vídal a vidí doma. To, že „rodové a výchovné stereotypy samotných žen, matek (chlapečci v modrém, děvčátka v růžovém) jsou pevně zakořeněny“, víme přece všichni z vlastní zkušenosti.
- Odbornice z Gender studies sice může tvrdit, že „dnes už se mnohem méně projevuje kdysi pevný postoj, že dívky se mají poslušně držet v pozadí a že je dobré, když vůbec nevyslovují svůj názor. Chlapci zase více pomáhají v domácnosti a nemusí být za každou cenu nekompromisně rozhodní, jak se patří na správné muže“, a potkat muže s kočárkem již není tak vzácné, ale militantní feministické boje o nový výklad dlouhodobě vžitých rolí muže a ženy v rodině jsou jen cestou z bláta neinformovanosti do louže zmatku. Co je tak fatálně „nerovného“ na tvrzení z jedné jazykové učebnice, že „Prokopovi jsou šťastní lidé. Mají chytrého syna a krásnou dceru“? Každý má to, co chce mít. Budu-li za každou cenu hledat na něčem mouchy, jistě je najdu.
- Je to právě zdánlivě dokonalá logika tvrzení těchto odbornic („Pak se stane, že geniální matematička půjde na zdravotnickou školu.“), která je jednostranná a poněkud kulhá.
- Na jedné straně mají tyhle „odbornice“ pravdu v tom, že ani v matematice dívky nejsou o nic hloupější než chlapci. Jenže jde o něco jiného: například v Německu na vybraných školách začali vyučovat matematiku na poněkud jiných principech. Právě studium rozdílů stavby mozků žen a mužů dovedlo pedagogy k jiným než mužsky abstraktním zadáním příkladů. Dívky se učí základní matematické postupy ne na muži sepsaných a vymyšlených příkladech, ale na takových popisech takových činností, které jsou ženskému mozku a jejich způsobu vnímání reality bližší (vaření, péče o sourozence a zvířátka atd.). Ukázalo se, že takováto zadání a také ženštější způsob komunikace přestává dívky blokovat a ty pak doženou a často předhoní v různých matematických soutěžích i chlapce.
- Na druhé straně ale dnes už snad není třeba odborně diskutovat a hlavně popírat zjištění posledních patnácti dvaceti let neuropsychologického výzkumu o rozdílech struktury mozku muže a ženy. Sečtělý zájemce už snad ví, že ženy mají prostě jiný mozek než muži (ale stejně, jen jinak výkonný rozum). „Není již možno popírat, že existují neurologické a hormonální rozdíly mezi muži a ženami,“ prohlásila nedávno psycholožka a spisovatelka Virginia Valianová. „Na chromozomu Y, který mají jen muži, je nejméně 21 genů, které v jejich těle řídí pochody až na buněčné úrovni.“
- „Už také víme, že mužům sedí spíše hluboký ponor do jednoho problému (matematika), ženy zase zvládnou více úkolů najednou. Nebo jinak, muži využívají spíše šedou hmotu mozkovou (zajišťující převážně myšlení) a mají jí šest a půlkrát více než ženy, zatímco ženy zaměstnávají hmotu bílou (zajišťující spíše propojení), které mají zase desetkrát více ony,“ tvrdí šéf výzkumu tohoto jevu na Kalifornské univerzitě Richard Haier.
- Je nejvyšší čas vzájemné rozdíly začít vnímat a respektovat. Když totiž muž čte noviny, odpočívá právě tak, jak když žena mluví (třeba s kamarádkou). Chtít žensky změnit muže tím, že je budu od první třídy vychovávat (pomocí změněných slabikářů) k vědomí, že je běžné, když „Máma čte noviny. Táta vaří“, je sociální inženýrství par exellence (a takto odděleno od současného poznání a praxe je to podobné upřímným snahám soudružek učitelek v 50.a v 60. letech násilně předělávat leváky na prváky). To, že si ony současné „odbornice“ nic z toho výše uvedeného a mnoha dalšího (třeba jen vyhledáním příslušných stránek na internetu) nezjistily, by už konečně i veřejností mělo být bráno jen jako jejich profesionální selhání a ne jako předmět současných a budoucích snah celé společnosti o „narovnání příležitostí“.
- „Synové mají vždycky víc volnosti…“ jednoduše proto, že kluci jsou evolučně přece jen zvídavější, aktivnější při průzkumu svého okolí atd. Když dáte malému klukovi panenku, začne ji zkoumat, třeba tím, že jí utrhne hlavičku, zatímco holčička ji začne oblékat a česat.
- Samozřejmě, i chlapce může maminka nalákat do kuchyně a i kluci by si měli umět po sobě uklidit své hračky. Vyžadovat ovšem po synovi, aby vyšíval a trápil se detaily, když je geneticky naprogramován na přímou akci (třeba aby ulovil jelena), nebo aby na nedělní procházce poslušně cupital hned vedle maminky (které se jeho sestřička drží poslušně za ruku), je pro něho jen a jen mučením.
- Kluk si automaticky vybere spíše autíčko a bagr, které pak prozkoumá třeba kladivem, zatímco holčička si automaticky vybere panenku. To je dáno evolučně a strukturou mozku. Jenže pak nastoupí tolerantní a naslouchající rodiče a mohou budoucí vývoj dítěte ovlivnit třeba právě výběrem hraček, které své ratolesti kupuje. Např. hračky, nad kterými musí děti přemýšlet, mají pozitivní vliv na vývoj jejich mozkových funkcí.
- Zatímco tedy neinformované a programem své militantní mysli zaslepené bojovnice za genderově „rovné“ slabikáře mají oč bojovat, a ony jsou militantní protože neinformované a tedy vystrašené, Ema donedávna měla maso, ale dnes má třeba tofu s pšenicí. Svět se mění právě tak jako naše znalosti o něm a o sobě.
- Jde jen o to, jestli my (a ze slabikářů a našeho chování i naše děti) zjistíme (zjistí), o co tu ve skutečnosti jde. Jestli se nám podaří odstranit panující zmatek pocházející z matek (neinformovaných).
- Rolí ženy je být ženská. Tedy sama sebou. Včetně zjištění své výjimečnosti, neopakovatelnosti a všech tělesných, hormonálních, neuropsychologických a dalších rozdílností, kterými se liší od muže.
- Přesto, a právě proto, se žena s mužem (pokud si nepřekážejí svými programy v myslích) neuvěřitelně doplňují a potřebují.
|
