- Tak máme demokracii, pani Müllerová!
A v jejím jménu svobodu, která nekončí tam, kde začíná svoboda druhého, ale podívejme se, ona vypadá spíš jako bezostyšnost, hrabivost, nenažranost a politické komedianství.
Nelíbí se? Někdo mávne rukou, někdo hne ústy, to ovšem může být varianta, která má smysl, pokud vysloví nahlas a dostatečně důrazně pravdu. Od ní je přinejmenším vidět na cestu. Jenomže pak je zapotřebí se na tu cestu vydat.
Nelíbí? Jak by, nebude to procházka růžemi. Takhle přece začínala symfonická báseň Děkujeme, odejděte… A odešli? Dobrá, řekněme tedy, že jste se rozhodli jít nelehce. Napřed možná sami, se všemi riziky, které takové cesty vždycky měly, mají a mít budou. Není to pesimistické konstatování, naopak.
Dnes už není situace taková, jako před pěti, třemi, dvěma lety. Každý tlak budí protitlak. A tlak na občana, který nechce jako svou cestu zvolit nějaký ten tunýlek z tisíců možných, který nepovažuje morálku a poctivost za sprostá slova nebo žvanění senilních romantiků, je obrovský.
Máme to, co jsme neměli v době nadějí začátků - máme za sebou čas a v něm stopu zkušeností z prožitého. Čas nepříliš dlouhý na to, aby oponou opravdu trhnul a do mysli lidí přinesl světlo a především touhu po skutečné vzdělanosti a duchovním zdraví, tedy i smyslu a obsahu pojmu mravného jednání v životě politiků i občanů. To bude ještě pořádná šichta našich dětí a dětí našich dětí, pokud ji přijmou a pokud jsme a budeme schopni jim smysl takového přijetí vysvětlit tím, jak žijeme a co konáme, a ne pouze tím, o čem mluvíme.
 Představa milionových pokut udělovaných radami vysílání televizních a kdovíjakých ještě, jsou ve skutečnosti, kterou žijeme, pouhou utopií. Pozitivní noviny, byť sílí jejich řady v takových snahách, nepřinutí veřejné činitele, politiky a jiné mocenské strejce k ničemu. Ani k zamyšlení. Pokud ano, pak k takovému, jak Pozitivkám nějak nenápadně zavřít hubu. Myslím ale, že ani za to jim „nebudou stát“.Jsou zvyklí věru na silnější kalibry a obranu znají účinnou i nenápadnou.- V době, kdy nám premiér státu doporučí, abychom nepřeceňovali závažnost situace, že mezi jeho přáteli jsou další bývalí agenti StB a zdůvodní to tím, že on své přátele nekádruje, je těžko uskutečnitelná snaha chtít zabránit návodnému zločinnému jednání milionovými pokutami, které by musely být samozřejmě nějak definovány a zakotveny v závazných dokumentech, nejsou-li už v žebříčku hodnot orgánů o tom rozhodujících.
- V době, kdy paní Meda Mládková, která přinesla naší zemi nevyčíslitelný dar ušlechtilosti ducha a umělecké poklady obrovského významu, prohrává se svým excelentním projektem na Dům Dobrovského, Holana a Wericha před jakousi podivnou společností, hodlající zabydlet "domeček" strašidýlky a nacpat sem malostranské povídky Jana Nerudy (asi proto, že Nerudovka je poblíž a nějaký Holan je pro ni nezbadatelným, pokud si ho ovšem nespletou se špeditérskou firmou), nemějme iluze.
Mějme odvahu mít je do budoucnosti, zatím stačí malé, konkrétní cíle a "malá", konkrétní odvaha hledat podstatu věci a jevů, které z nás hnětou ovladatelné blbce cucající současnou metamorfózu chleba a her.
- Chceme-li opravdu tyhle mezní situace nějak ovlivnit, pak to za všech okolností konejme PŘEDEVŠÍM důsledně každý na svém domácím teritoriu. A přestože víme, že Pozitivní noviny nemají ještě dost silný hlas, jděme dál touto cestou POJMENOVÁVÁNÍ SKUTEČNOSTI PRAVÝMI JMÉNY. Ptejme se lidí na jejich názory. Shromažďujme je. Svolávejme je. Hledejme podporu u skutečných osobností, byť je jich jako šafránu.
- Uvažují-li POZITIVNÍ NOVINY o knížce inspirované materiály "pozitivistů", pak mají v tuto chvíli před sebou její téma - VOX POPULI. Zajímejme se o něj, inspirujme tento hlas tím, co budeme na stránkách Pozitivek konat, dejme mu místo a udělejme z něho spolutvůrce té budoucí knížky. Ne nováckou boudu pro skryté exhibicionisty, ale místo pro hlas lidí, kteří řeknou svůj názor a nebudou se schovávat za anonymitu „čtenáře z Prahy“.
Ukažme, podaří-li se cokoli pozitivního. Ale ukažme i sílu slova pozitivního v odvaze říkat a hájit svůj názor, o němž jsme přisvědčeni a který nepotřebujeme jen pro svůj dobrý pocit, ale především pro jeho dobrý cíl.
Je jisté, že tento hlas nebude hlasem ulice v pejorativním smyslu slova, po ulici nechodí ale naštěstí jen čtenáři nejnižšího bulváru a hltači nočních reality show bez cenzury, budiž jim dopřáno, jsou-li plnoletí. Každý zástup má svou první řadu.
- Dnes je 17.listopad. Bude kladení věnců a řečí a snaha vzbudit ve svitu plápolajících svíček na Národní dojem kritičnosti ke stavu věcí veřejných. A navíc – volby jsou za branami! Napište o tom, v jakém stavu se nachází Národní třída, toto dějiště historického okamžiku v roce 1989 a největší drogové doupě v roce 2005.
- Ptejme se na názory a zkušenosti lidí v síle tohoto vpravdě historického kontrastu! Brání nám něco uveřejnit na stránkách Pozitivních novin otevřený dopis našim politikům s otázkou jednoznačně položenou: Co pro vás znamená pojem ČEST?
Víte vůbec o tom, že v tento stárnoucí malý národ táhnoucí za sebou obrovskou armádu byrokracie státního aparátu, nemá - patrně mimo řady příznivců na vás závislých - občana, který by si vás VÁŽIL? To není národní tragédie.To je tragédie těch, kteří se domnívají, že národ je manipulovatelná masa. Je.
V tuto chvíli dokonce velmi účinně a za pomoci médií, která tak dobře plní své úkoly a konta svých majitelů a sloužících. Ale, potěšeni tím samospádem, nepočítají příliš s tím, že dostředivá síla, kterou napírají na zadané cíle, se může stát silou odstředivou.Jistě, jen potud, pokud se tomu samospádu postaví síla argumentů a názoru, který nepřehazuje výhybky osobních užitečností. Ta, bez růžových brejlí nadějí na neutuchající komerční radosti, směr už párkrát změnit dokázala.
- Ano, já mluvím o občanské neposlušnosti, protože demokracie není jen věc veřejná, ale také soukromá věc každého z nás. Nadávat a vytvářet odsuzující prohlášení nic neřeší. Vytvářet vědomí povinnosti občana ke svému životu ve své vlasti řešením být může.
|
