Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...


Krásný den – až do usnutí!

Srdce je tíha.
Rozum jen váha…


Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský.

Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.

A je, myslím, mnoho, velmi mnoho lidí, pro které je jeho jméno synonymem úcty k pravdě a slovo ctihodný zní krásným a plným hlasem Muže, který co říká, také koná: „Vychovejte v sobě potřebnou vytrvalost, etiku a disciplínu veřejného činitele, který přináší světu krásu, vznešenost a ušlechtilost.“

Radovan Lukavský byl muž hluboké víry v Boha. Jen on nyní ví, jaké jsou krajiny, do kterých vstoupil bez zátěže lidských starostí a nevědomostí. Kdysi mi jeho nejbližší bytost – žena Ludmila – řekla: „Radovan je ve své víře dítětem v čistotě, kterou takové dítě stále má.“
Jestliže zůstala v duši muže tak vzdělaného, moudrého a spravedlivého, pak smrt není koncem dobrého díla, které bylo vykonáno. Je ukazatelem pro ty, kteří se snaží jít stejnou cestou… Lhostejno, zda jejich povoláním je nebo má být herectví nebo cokoli jiného.
Čistota lidského myšlení a konání, každodenní neokázalá práce, která umí být radostí, něžné a ohleduplné hojení bolestí krásou umění a vědění. Nic, nic z toho není z říše neskutečna, jak nám to denně vymlouvá živobytí, které je jen ukrutnou a nesplnitelnou touhou vlastnit či vládnout. Jde jen o to, co vybere naše svobodná vůle. Dokud se jí nevzdáme.

Dovolte mi, abych Vám na závěr tohoto rozloučení, které není nekonečnem, jen vzdáleností – dala ještě jednu vzpomínku. Vzpomínku tak málo minulou jako všechno, co můžeme mít u sebe denně… jako teplý kabátek dětství, jemuž jsme nepřestali důvěřovat.

Kdykoli jsme se loučili jako dobří přátelé, vždycky jsem čekala na pozdrav – jedinečný, laskavý, Radovanův: Krásný den – až do usnutí!

A sen po krásném dni je už splněné přání…

OHLASY NA ČLÁNEK

Vážená paní Heinová,
vyslovila jste za nás a osobně za mne všechno, co jsem pocítila při smutné zprávě o odchodu pana Lukavského, vzácného člověka, k tomu se dá jen málo dodat. Ale já připojím ještě jednu malou vzpomínku: Můj manžel Josef Kostohryz zemřel v květnu 1987. Bývalý politický vězeň. Pan Lukavský velice dobře věděl, kdo byl můj manžel, znal ho osobně, recitoval vynikajícím způsobem jeho verše. Nezaváhal, když jsem ho poprosila o recitaci na jeho pohřbu - a v jeho podání Marnotratný syn utkvěl přítomným navždy v paměti!
Děkuji Vám za Vaši vzpomínku!

Marie Kostohryzová , 18.03.2008
marie.kostohryzová(a)mymail.cz
Vážená paní Heinová, 
děkuji za článek o Radovanu Lukavském. Asi se shodneme na tom, že odešel vynikající člověk... především člověk. Herec byl povoláním, člověkem posláním. Nádherný hlas a ta čeština! Kde jsou Lukavští, Hrušínští, Horníčkové? Dnes je film, rozhlas a divadlo hodně vulgární, a to natahování koncovek...
Dnes večer jsem si vypůjčil pozdrav z Vaší vzpomínky, který jsem odeslal mé nejlepší přítelkyni: "Krásný večer - až do usnutí." A pak sladké sny. 
 
Děkuji Vám. 
Jan Maruška, 12.03.2008  
honza1207(a)seznam.cz   

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 03. 2008.