Jaroslav Volf: (Ne)všední pohledy Bohuslava Radimce

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Bohuslav RadimecNedávno skončená výstava fotografií Bohuslava Radimce v Českém Krumlově nesporně potěšila srdce i oči většiny návštěvníků, kteří nelitovali času příjemně tam stráveného.
Sympatický ohlas výstavky přivedl mne k malé úvaze na téma tvorby Bohuslava Radimce, autora, který si zaslouží více než pouhých těchto pár vět.
 
Pohybuje se mezi námi, vypadá jako my, dokonce lépe než mnozí z nás (:-)), používá důmyslné mimikry typu „hlava nahoře - nohy dole“, a přesto se od nás odlišuje. Odlišuje se viděním světa kolem, jež jiskrnými očky průběžně zachycuje. Když pak přijde tvůrčí nutkání, vezme do ruky fotoaparát a jme se pomocí techniky ověřovat si správnost viděného.
A přináší tím nejen nám ale mnohdy též sobě samému zajímavá překvapení i odhalení, pohledy i krajinné kompozice. Nehledá ovšem sensační témata, která se mnohdy „fotografují sama“ (např. „skalní“ útvary v Utahu ráno, v poledne, večer...), ani netvoří záměrně přeslazené „naše krajinky“, třeba většina dotvořených námětů je právě z naší země.
  
 
Z jistého pohledu je ovšem velmi konzervativní, a sice vysokou měrou zachování reality zobrazení - tedy ne žádné dodatečné grafické vyřádění se na bezmocně zafixované kompozici před objektivem, ale neotřelé zachycení její reálné podoby. To není zdaleka tak samozřejmé, jak by se v době vyspělé fotografické techniky i záznamových materiálů na první pohled zdálo - ani zdaleka není to tak primitivní, jak myslíme si, že na „tohle přece“ stačí jen zmáčknout spoušť (viz neotřelé kompozice typu „Já a Loch Ness“ - Já vpravo).
 
Jeho snímky charakterizuje umírněný cit pro barevné vyladění, chápe ověřenou pravdu, že čím méně barevný je předmět zobrazení, tím je pro barevnou fotografii vhodnější a dá autorovi více zabrat při hledání adekvátního výsledku. Nicméně nebrání se rozjásat s barvami přírody tam, kde krajina sama tím oplývá a raduje se s ní na stejné vlně souznění.
 
A sympatické je, že výsledek jeho tvorby není hlavní cíl, ač nám se jím prezentuje, ale spíše pomůcka při objevování sebe sama. A v tomto směru je badatel vskutku neposedný a neúnavný, ač občanskou profesí zcela jiného je zaměření.
 
Rodák z Chomutova usadil se v „Kristových letech“ v Jižních Čechách, které skýtají nemalé bohatství námětů právě jemu blízkých - Ladislav Stehlík by jistě přitakal tak jako literárně učinil již v nádherné své „Zemi zamyšlené“. A jeho fotografický koníček v posledních letech po zásluze přinesl některé úspěchy (samostatné výstavy v Českých Budějovicích, Hluboké nad Vltavou, Českém Krumlově, jako člen Fotoklubu Vodňany účast na několika ročnících mezinárodního mapového okruhu Šumava-Böhmerwald, účast v několika ročnících časopisu Foto-Video – „Fotograf roku“)
 
Zbývá tedy popřát další neutuchající touhu po hledání a nalézání, onen tvůrčí oheň, bez kterého dílo jakékoliv prozradí se samo, že bez něj vzniklo. V době mnohdy extravagantních pokusů, které se fotografování více než vzdálily, tvoří jeho snímky příjemnou oázu nenásilného klidu a určité vnitřní pohody, ne-li přímo harmonie. Ovšem nepodává nám to s nálepkou „Harmonie“ (s velkým „H“), před níž je pro společensky „in“ zaměřené a orientované žádoucí vzdychat a áchat módními vzdechy a áchy o „ztracených rájích“, návratech k přírodě (nejlépe terénními automobily nebo s exotickou cestovkou např. do And...).
 

Při pohledu na jeho fotografie díváme se prostřednictvím jeho objektivu a nalézejme totéž. Hledejme a nalézejme souznění s krásami kolem nás, třeba jen vlastníma očima, inspirovanýma snímky Bohuslava Radimce...
 
trilobit.studio@atlas.cz
Photo Copyright © 2005 Bohuslav Radimec  radimec@iol.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 11. 2005.