Je mi upřímně líto statistika a jeho bezesných nocí, které musel probdít, než se mu podařilo předložil podložený údaj o tom, že kluci, co jsou na kluky, jsou jednoznačně promiskuitnější než kdejaký jedinec jeho rodné smečky. Kdyby místo šmírování jezdil na vandry a na chmelové brigády, pamatoval by stejně jako já kluky, co byli na holky, když teda nějaký holky zrovna byly po ruce. Kluky, kteří měli na svých pomyslných pažbách tolik zářezů, jakoby vyhráli třicetiletou válku. Všichni pak vlezli do chomoutu, čímž nechci říci, že je z toho svatba vyléčila. Jen se s dalšími skolenými kusy už tak veřejně neprezentovali.  Jenže když je člověk mladej a svobodnej, jaksi samo sebou se počítá s tím, že bude hledat ten správnej protějšek. Někdy je to zdlouhavější cesta než najít sám sebe a své místo v životě. Já si tudíž jako svobodnej můžu vzít do postele co chci, a nemusí to vždycky být zrovna "ohřívací láhev" nebo aspirin. Takže jakápak promiskuita, pane statistiku? Moje příbuzná přivedla během deseti let do rodiny třiatřicet potenciálně potentních mučedníků a nakonec si vzala ve svých sedmadvaceti o dvacet let staršího inženýra. Nikdo o ní během těch deseti let neřekl, že je promiskuitní, vždyť byla každému z nich věrná (o tom, že ta věrnost nikdy netrvala déle než čtvrt roku, se už nehovoří). Koneckonců byla svobodná a měla právo na výběr. Vdala se a je stabilní.
Já se oženit ani vdát nemůžu - ne že bych nemohl sehnat bílé šaty s vlečkou velikosti XXXL. Já se vlastně ženit ani vdávat nechci. Toužím po jediném - být šťastný.
- Život ve dvou považuji za štěstí, a štěstí je jistota a jistota je zákon, který mě ochrání před vyhazovem na ulici, až se zase nějakýmu králíčkovi po dvou letech společného dupání znelíbím. - Zákon, který mi zachová vlastní kotec pod, vedle, před, za a nad mou hlavou, až můj králíček navěky odejde i s dekretem na své jméno. - Zákon, který mi zaručí, že budu moci svého králíčka navštívit v nemocnici, když se chytí do pasti a bude mít bebí, nebo, nebo, nebo... Problém je v tom, že mi to nikdo z těch, kteří si hodnotu všech těch "nebo" ani neuvědomují (neboť jsou ženatí a vdané), nechce dovolit. Nehasí, co je nepálí (dokud nezjistí, že jsou sami králíci). V důsledku toho jsem nejnešťastnějším ušákem na celém světě a se mnou spousta dalších. Ale aby neřekli, že je tlačím ke zdi, měl bych ještě jednu možnost, která neřeší důsledek, ale rovnou příčinu: Nedovolte šťastným matkám přivádět na svět nešťastné králíky. |
