- V pokoji pro hosty visí zajímavý obraz. Je na něm bárka s trosečníky: starý muž u vesla, chlapec, ještě dítě a žena; nad nimi v té bouři se zjevil Ježíš, stojí na vlnách a pozvedá k nim ruce, malíř chtěl jistě zobrazit naději Boží ochrany uprostřed burácejícího oceánu, já ale pozoruji především ty lidské tváře.
- Všichni tři na tom plátně hledí na Ježíše. Dítě klečí a sepjatýma rukama prosí o pomoc, v bělovousém obličeji starce se jeví napjaté očekávání, avšak v očích matky je zřejmý strach až úděs ze zjevení, z neočekávaného příchodu Božího syna, nedůvěra a obava z příštích událostí, jakoby žena říkala svým pohledem – V bouři jsme vyvázli z potopené bárky, v noční slotě zápasíme o holé životy, unikli jsme o vlásek jisté smrti, a teď takové nadělení!
-
-
Při pohledu na obraz mě pokaždé napadne, že víra je vlastně jedinou nadějí pro všechny bouře života a naše neodvratné katastrofy. Kde chybí víra, tam umírá i poslední naděje, kde se vytrácí čistá modlitba, tam zmizí časem i perspektiva pro zítřejší den, kde okorává nevěřící srdce, tam ve chvíli nebezpečí zavládne strach z Boží blízkosti.
Víra je mi proto velkým darem, bez ní nevidím naději a nepoznávám lásku, víra mě činí silnějším, odolnějším, bohatším pro život a připraveným pro smrtelný zápas k věčnosti. Na obraze je zřetelné, jak chlapec Ježíšovi věří, jeho dětská víra mu není překážkou k setkání, zatímco muž s tváří zbrázděnou vráskami a životními zkušenostmi už jen očekává, jak to asi dopadne? Uviděl vítěze nad smrtí, láskyplného bratra s rukou ku pomoci nebo přišel přísný soudce? Matka se ale té chvíle leká, a namísto ke Kristu obě ruce přitiskla k pahýlu stěžně; nikoliv Ježíš, ta pramice je pro ní spásnou nadějí.
Jako bych podobný obraz rodin v nebezpečí spatřoval někdy i v našich sborech, děti přijímají slovo Boží s důvěrou, matky slyší ve stejných slovech výhružná varování, zatímco prarodiče se snaží pádlovat v rozbitých člunech víry a jsou plni očekávání – Jak tohle může dopadnout?
Přiznávám, někdy jsem dítětem, jindy ženou a stále častěji tím starcem. Posilnit se mohu biblickými verši o naději. A o jednom jsem přesvědčen. Z lidské síly se zachráníme stěží, přátelé jistoty, popraskaných trámů a babylonských věží.
|
