- Stromy, keře, kytky, tráva i opomíjené houští ožívají. Míza, probuzená teplem a stoupající v žilách stromů, nese život. Šťavnaté a svěže zelené lístky se derou ze zanikajících pupenů, jimiž jsou všechny stromy a keře doslova obsypány. Zbrusu nové jehličí vyráží, společnost smrků, modřínů, jedlí a borovic se odívá do nového kabátu a vůně nových, mladých výhonků prostupuje celým lesem. Palouk láká k posezení v křupavě čerstvé trávě, ale půda je ještě syrově studená, protože slunce mělo jen málo příležitostí ji vyhřát. Ptáci švitoří, že vzduch je už teplejší a potokem se dere zatím ještě ledová voda.
-
Jarní nápor pomalu utichá a zklidňuje se. Listoví dozrává, jeho zářivá zeleň ztrácí svůj dětský lesk a přijímá tmavší, matnější odstín. Les tak houstne, paprsky světla už skrze stíny stromů téměř neprobleskují a okraje pěšin se skrývají pod šlahouny, či větvemi lemujících keřů. Slunce už doopravdy hřeje, ale plnou silou se dotýká jen toho, co není ukryto pod neproniknutelným deštníkem hustého porostu. Paseku lemují drobné, voňavé a červené korálky jahod. Byliny vykvétají a jejich omamná vůně se šíří do daleka. -
Obilí na okolních polích dozrává. Slámově žluté klasy jemně naslouchají větru, vanoucímu nad jejich hlavami a něžně se snoubí s modrými chrpami a ohnivými vlčími máky. Slunce pálí, uvolňuje silice ze zralého jehličí a k našemu údivu ještě dokáže proměnit už tak neopakovatelnou vůni. Občasná bouřka pročistí vzduch, znavený tíhou dozrávání a horkem rozpukaná zem dychtivě přijímá vláhu z nebe.
Slunce se na své dráze kloní stále níž, ztrácí svou sílu a přitom rozehrává neuvěřitelný koncert dosud nepoznaných scén. Novým úhlem svých paprsků prozařuje potemnělá lesní zákoutí, kde orosené pavučiny prozrazují genialitu svých tvůrců. Listnaté stromy chystají svou každoroční podívanou a odkrývají úchvatnou škálu barev. Les pomalu prostupuje vlhká vůně umírajícího listí, postupně snášejícího se k zemi. Všeobjímající ticho je tak občas přerušeno jen jejich šustivým dopadem na vychládající zem.
-
 -
Tmavě šedivá obloha nevěstí nic dobrého. Nahými větvemi stromů se prohání vítr a vyvolává klátivé ozvěny. Potemnělý obraz, zahalen mlžným závojem je stísňující a strašidelný. Les je hotov ke spánku, avšak peřina dosud chybí. Převládá syrově studená vůně, kterou umocňuje nepokojný vítr.
Oslňující a zářivá bělost bodá do očí. Jiskřivá přikrývka se konečně snesla na okolí a zvířecí stezky jsou náhle zřetelné. Neuvěřitelné ticho nádherně doplňuje fantastickou kombinaci odstínů běloby, šedi a nebeské modři, zaplavenou pronikavými slunečními paprsky. Obnažené koruny stromů umožňují nepoznané průhledy. Pláně, jindy tak úrodné, odpočívají a vybízejí k procházce nedotčeným územím.
Bělostná pokrývka začíná slábnout. Obtěžkaným větvím jehličnanů ulevují sílící sluneční paprsky, až všechny kapky roztátého sněhu skončí svoji pouť vsáknutím do země. Bílých míst ubývá a začíná převažovat unavená hnědá země, dosud slehlá tíhou sotva zmizelého sněhu. Přibývající sluneční silou půda osychá a objevují se první jarní kvítky. Šedivě okoralé zbytky, dříve tak oslňující peřiny, vzaly za své a očekávané jaro už může ukázat svou, prozatím dřímající sílu.
Pošmourné a na pohled smutné dny nás občas přivedou k přání, aby bylo jen teplo, zářivě slunečno a příjemně. Myslím, že pokud by se tak skutečně stalo, brzy by nám ta každodenní jednotvárnost zevšedněla natolik, že bychom naše stále stejné okolí vnímali v lepším případě jen okrajově. Vždyť pestrá paleta počínajíc jiskřivým lednem a konče pošmourným prosincem sehrává daleko zajímavější divadlo. Každá změna přináší něco nového a něco jiného, i když nemusí být vždy vítaná. Alespoň na chvíli se zastavme a přijměme ji, dejme jí prostor zapůsobit, nechme se jí překvapit, nechme se jí unést a pak snadno objevíme něco pěkného, něco neobyčejného, něco dosud nevídaného a dopřejme si tak nejedno pohlazení ...
|
