Jiří Vlastník: Masaryk a Mařena
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
Hned na dalším místě bylo slovo Masaryk. Každý, kdo chtěl být in, promlouval k národu spisovně, považoval se za druhého Masaryka, našli se dokonce i tací, kteří si přečetli pár stránek z jeho díla. I já jsem zatoužil být lepším. Odnesl jsem Švejka, Švandrlíka a Jamese Thurbera, které jsem si čítával před usnutím, do antikvariátu a na noční stolek umístil klasiky – Platóna, Raise a Káju Maříka. Přestal jsem chodit mezi neurvalce ke Zlatému lvu a zařadil se mezi vybranou společnost na rautech po premiérách a vernisážích. Naslouchal jsem zde nad chlebíčky a jednohubkami, pokud na mne tyto zbyly, moudrým úvahám lepších lidí se zoufalou touhou být jako oni, správně se zařadit. Nebylo to snadné, ale zdařilo se. Časem se totiž díla filosofů naštěstí opět odložila ad acta, T.G. Masaryk se vrátil zpět do učebnic dějepisu. A naše malá, útulná republika se opět stala rájem nás všech, prostých lidí. Nedávné odposlechy vysokého státního úředníka s poctivou českou přezdívkou Mařena, plné poctivé, jadrné češtiny, svědčí, stejně jako mnohé jiné projevy dalších populárních osobností, o tom, že V.I.P., celebritou dnes opravdu může být každý - já, ty, slavní z vily vyvolených, protagonisté vzrušujících a duchaplných seriálů, my všichni obyčejní Češi. Není už nutné ničit si zrak nad moudry klasiků, lámat si hlavu nad tím, co a jak je vhodné sdělovat světu, to už není ten správný fičák. Mohu potvrdit, že počtem celebrit, prezidentů a generálních manažerů na čtvereční kilometr jsme se dostali na přední místo světových žebříčků. Pracoval jsem nedávno pro jeden úhledný časopis. Jak šel čas, i zde se z prostých plebejců stali téměř výhradně V.I.P. Nyní zde tedy pracuje v potu tváře, jak se dočítám z tiráže, výkonná ředitelka, kreativní ředitel, ředitel redakcí, výtvarný ředitel, ředitelka inzerce. Lesk této skvělé společnosti narušuje jen jedna jediná, dosud stále jen obyčejná, trvale zaměstnaná redaktorka, která dvouměsíčník dává dohromady. Samozřejmě, ještě vše není ideální, ještě se najde pár ignorantů. Jako třeba v Hospůdce Franty Tichého v Kokořínském dole. Tam stále sedávají nad svým pivem, probírají počasí, úrodu, výskyt lovné zvěře a fotbal, nemajíce ani zbla potuchu, jak se správně chovati na party, s kým a o čem je přípustné se bavit, chcete-li být světákem, in, personou s šancí ocitnout se na titulní straně Blesku, ve vládním křesílku, případně, když se něco nezdaří, v bungalovu na ostrůvku v Karibiku. Neřízená střela z Prásku k nim totiž dosud nedoletěla – mezi skalami tam mají mizerný televizní signál. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 05. 2006.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Ivan Kraus | |
Ivo Šmoldas | |
Jiří Menzel | |
Jan Vodňanský | |
Karel Šíp | |
Zdeněk Pošíval | |
Milan Lasica | |
Vladimír Just |