Jiří Vlastník: Vzpomínka na Valentina

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...


Těch tehdejších dívek a nyní pamětnic, které by se letos v srpnu se slzou v oku na chvíli vrátily do svého mládí, už mezi námi mnoho není. I ty kdysi přeslavné a vzrušující příběhy spí někde zapomenuty, stočeny v krabicích na celuloidových pásech pod nánosy prachu filmových archívů. Přesto si troufám tvrdit, že nejen na nás, zájemce o filmovou historii, pouhé vyslovení jména Rodolfo Valentino působí jako zaklínadlo, přivolávající zpět zašlý svět exotických filmových milovníků. Valentino, jejich král, nás před osmdesáti lety opustil. Chtěl bych se s využitím svého článku, otištěného kdysi v Mladé frontě, u této události zastavit. Vždyť to byla svým způsobem největší katastrofa v dějinách filmu – zhasla jeho první hvězda…
Neměl se vlastně hvězdou stát, producenti o exotického, a hlavně neamerického hrdinu příliš nestáli. Pro ženy té doby však byl ztělesněním jejich romantických snů. A jak to často bývá – prosadily své. Rodolfo Valentino se stal legendárním milovníkem světové kinematografie. A nejen to. Nadšená fanynka vítala kdysi Chaplina slovy: „Salve, care Hollywoodu“. „Už ne,“ povzdechl si Charlie „panovníkem je tu Valentino“.
 
23. srpna 1926 nejslavnější toreador, šejk, maháradža, Armand Duval, pařížský apač a v neposlední řadě okouzlující tanečník argentinského tanga Rudolph, ale většinou spíše Rodolfo Valentino, však umírá. S potopením Titaniku v roce 1912 šlo o dvě velké katastrofy začátku dvacátého století, a není to ani moc velká nadsázka.
Podle dobových výstřižků z novin se na jeho pohřbu sešlo přes padesát tisíc lidí. Na dvě stě tisíc jich přišlo spatřit vystavenou rakev. Tedy především truchlících ctitelek, které označovaly tento den za největší tragedii svého života. Zasahovala policie, vázla doprava, tříštilo se sklo výkladních skříní. Ženy se vrhaly k rakvi ve snaze urvat stuhu, květinu, jakoukoliv památku na toho, kdo jim plnil jejich sny o lásce a,  jen dívčím hlavám pochopitelné, představy o milostných dobrodružstvích. Došlo dokonce k sebevraždám.
Ale abych se půvabnější poloviny lidstva zastal, šlo skutečně o mimořádnou událost. Valentino umírá v pouhých jednatřiceti letech. I film byl ještě velice mladý a Rodolfo byl vlastně první skutečně slavnou hvězdou, která opustila nejen filmové plátno, ale i náš reálný svět. A společnost ještě nebyla mentálně přizpůsobena vyrovnávat se s odchodem svých filmových hrdinů. Je třeba dodat, že kromě tohoto smutného primátu má Valentino i další – sotva se někomu podaří v tak krátké době vyrůst z bezvýznamného mladíka ve hvězdu, která za pouhých pět let své filmové slávy dobyla svět.
 
Jeden obyčejný italský kluk

V roce 1923 napsal sám Rudolph Valentino pro  Move Weekly vzpomínky na své nejen filmové začátky. Článek pod názvem „Jaké je tvé krédo, Mr. Valentino? Žít a nechat žít.“ prozrazuje nejen mnohé z jeho života, ale svědčí i o nemalém literárním talentu.
Rodolfo Alfonso Raffaello Filiberto Guglielmi se narodil v malém městečku  Castellaneta v jižní Italii  6. května 1895. Neměl se jako malý chlapec špatně. Vzpomíná romanticky na svůj rodný dům, který pro jeho rozlehlost nazývá palácem. Jeho otec byl jezdeckým důstojníkem, matka byla Francouzka. Urostlý jinoch měl vlastně jít ve stopách svého táty. Studoval na vojenské akademii Dante Alighieri a později na vojenské škole v Perugii. To však bylo již po smrti otce, kterého ztratil v deseti letech.
Ve škole rozhodně nepatřil mezi nejlepší žáky. Zato v Tarantu, kam se přestěhovali, prožil budoucí slavný filmový milovník první příběh lásky svého života. Bylo mu dvanáct let a ona šťastná spolužačka se jmenovala Teolinda. Po smrti otce ekonomická situace rodiny neumožňovala Rodolfu pokračovat ve vojenské kariéře či vystudovat na lodního inženýra, jak měl v úmyslu. Je třeba dodat, že měl staršího bratra a mladší sestru, oba spíše realisticky založené. Rodolfo však zdědil po matce smysl pro romantické sny a dobrodružství. Vydal se tedy do světa. Nejdříve do Paříže a Monte Carla. Nakonec nastupuje v Hamburku na obchodní loď Cleveland společnosti America Lines a 23. prosince roku 1913 vítají Rodolfa Valentina mrakodrapy New Yorku. Matka měla z jeho dobrodružné cesty strach. „Uklidnil“ ji Rodolfův bratranec.
„Jen ho nech jít. Buď se vrátí, navzdory tradicím naší rodiny, jako gentleman, nebo ho někde zavřou do vězení. Pořád je to lepší, než aby tu lenošil na peci..“
 
Parníkem do Hollywoodu

Dobrodružství? Valentino pouze patřil jen k miliónům chudých vystěhovalců, pokoušejících štěstí za oceánem. Ani na něj nečekalo na stříbrném podnose. Živil  se všelijak. Když přišel o místo jako komorník, poprvé se na něj usmálo. Přítel mu doporučil vystupovat jako placený tanečník. Valentino se přes noc naučil one-step a především argentinské tango, kterým se skutečně proslavil. Dvě tanečnice si ho vybraly jako partnera na turné.
Rodolfo Guglielmi se ocitá v Kalifornii. V roce 1918 přímo v Hollywoodu. Ne jako hvězda. Přijímá s povděkem roli statisty a příjmení Valentino. Byl jistě skvělým pohledným chlapíkem, ale příliš exotického typu, který mu později pomohl ke slávě, ale v tom vrtkavém světě filmového štěstí mu byl paradoxně z počátku kariéry na obtíž. V té době byli producenty žádáni urostlí Američané, pokud možno blonďáci. Byla éra ušlechtilých kovbojů. Na ty exotické jižany zbývaly nevděčné vedlejší role padouchů všeho druhu. Takové dostával i Rodolfo.
Až v roce 1919 ve filmu Eyes of Youth upoutal režiséra Rexe Ingrama, kerý rychle potřeboval obsadit roli Julia do filmu Čtyři příšerní jezdci z apokalypsy, The Four  Horsemen of Apokalypse. Valentino tu hrál Argentince s francouzskou krví v žilách, který touží po dobrodružství velkého světa, po Paříži…Slavný David Griffith, který o Valentinovi nechtěl dlouho ani slyšet, přiznával: „Díval jsem se s úžasem na ten film a nemohl jsem stále přijít na to, zda ten chlapec je skutečně tak skvělým hercem, nebo mu ta role tak těsně padla na tělo, že vlastně nic hrát nemusí. Hlavně když tančí tango, není co dodávat.“
Valentino získává filmovou partnerku Allu Nazimovou a další role. V roce 1921 jsou to filmy Camille a The Conquering Power podle Balzakovy Eugenie Grandetové. Jméno jeho partnerky bylo na plakátech napsáno stále většími písmeny než jeho. Producenti stále, byť „Čtyři jezdci“ vítězně cválali světem, ve Valentina nevěřili. 
 
Stačilo se převléci za Araba

Ingramův film však zlomem v Rudolfově kariéře byl. Představuji si to tak, že manželky režisérů a producentů odmítaly svým manželům vařit, pokud jejich vysněný idol nebude zářit na plátnech kin. Zatímco totiž ve filmech s Fairbanksem či Mixem bylo napětí a humor, při srdceryvných scénách, kdy snědý chlapík celé dlouhé minuty uhání  pouští s krásnou Angličankou, mužská část publika v sálech usínala nudou. Díky ženám se však film Šejk stal druhým obrovským úspěchem Rodolfa Valentina.
To již jeho jméno vyslovovali s úctou i filmoví odborníci, byť o jeho hereckých schopnostech stále pochybovali. Převod Ibañezova románu Krev a písek o toreadorovi, který pozná slunečná místa slávy i stín zapomnění, aby nakonec zahynul v písku arény, na plátna kin, však přesvědčil celý svět o Valentinových nesporných hereckých kvalitách.
Film byl nejlepším, jaký kdy Rodolfo natočil. Režiséři se již naučili vybírat mu vhodné role. Vždy končící emotivním vyvrcholením velké romantické lásky. Ať už tragickým či šťastným. Následuje tak role Duvala v Dumasově Dámě s kaméliemi, stává se milencem Eugenie Grandetové podle Balzaka, Puškin mu svým dílem poskytl skvělou příležitost zamilovaného kozáckého velitele Dobrovského…

Poslední dobrodružství slavného šejka

V roce 1926 prožívá  Valentino další milostná dobrodružství ve filmu plném exotiky Šejkův syn. Měl to být jen další krůček na nyní zlatými valouny vydlážděné cestě za kariérou. Netušil, že to bylo poslední dobrodružství jeho života. Krátce po premiéře umírá v nemocnici v Los Angeles na komplikace po operaci žlučníku. Zářil na nebi filmové slávy jako nejjasnější hvězda pouhých pět let. Na které však filmová historie nikdy nezapomene. Snad malou radost tam někde nahoře na obláčku mít může – jako málokdo odešel v plné slávě a takového si ho příznivci filmového kumštu budou navždy pamatovat. Odešel těsně před nástupem zvuku, který zničil kariéru mnoha slavným. Byl první neamerickou filmovou hvězdou, která dobyla Hollywood. Nevyhnul se samozřejmě patřičným skandálům bulváru. V době, kdy už jeho filmy lákaly i mužskou část diváků, se mu pro jeho oblibu šperků a voňavek přezdívalo růžová pudřenka a bylo mu vytýkáno, že působí na mládež příliš zženštile. Sklony ke stejnému pohlaví však potvrzeny nikdy nebyly. Valentino však byl především hercem, který dokázal naplnit, a to pozitivním herectvím a romantickou krásou, sny miliónů diváků, především žen. Co si přát od umění zvaným film více? Děkujeme, Valentino.
 
…a malá zajímavost nádavkem

V roce 1946 natáčí Otakar Vávra film Krakatit. Do komparsu potřeboval dva Italy. Ty mu přivedl tehdejší profesor Italského ústavu, Dr. Valentino. A co má být, tážete se? Maminka Rodolfa Valentina měla sestřenici a ta měla syna… Tento v Praze žijící vzdálený bratranec filmového milovníka se kromě - asi přejatého - jména, jinak rodovou slávou prý nezabýval. Nicméně s českým filmem kontakty měl. Již dříve pečoval o to, aby Ladislav Boháč ve filmu Rozina Sebranec nejen náležitě italsky vyslovoval, ale i přesvědčil diváky, že je patřičně ohnivým jižanským milovníkem. Jaké byly další osudy tohoto trošku „našeho“ Valentina, nevím.

Foto z archívu Jiřího Vlastníka

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.