VII. část seriálu

Ruská redakce Radia Praha – vysílání do zahraničí Český rozhlas 7 – uvádí od 5. listopadu 2006 novou rubriku „Moje Rusko“. Rusko z českého pohledu během více než půl století. Sovětský svaz a jeho oficiální ideologie a kultura a obyčejní lidé, ruský jazyk, kultura, umění - hodně Čechů chápalo, že to jsou dva odlišné světy.
O tom, jak se křížily tyto dva světy v jeho vlastním životě, vypráví každou sobotu ONDŘEJ SUCHÝ, publicista, spisovatel a textař. Na webu http://www.radio.cz/ru budete také pravidelně nacházet obrázky a fotografie z archivu Ondřeje Suchého, v pořadu pak zaznějí písničky z jeho soukromé fonotéky. Těší nás, že se s tímto naším dlouhodobým seriálem budou mít možnost setkávat v ruské i české verzi také čtenáři Pozitivních novin!
Elena Jaroševská
vedoucí ruské redakce Radio Praha,
Český rozhlas-7, vysílání do zahraničí

14.

V době, kdy u nás jeden nedlouhý čas vysílala svůj program moskevská televize, jsem viděl loutkovou revui přenášenou z divadla Sergeje Obrazcova. Vzpomínám, jak mě tam nejvíc bavila loutka obtloustlého konferenciéra, který po každém čísle programu přicházel k mikrofonu a brumlal si pro sebe: „Prekrásno, prekrásno…“  Už tomu bude přibližně sedmnáct let a dodnes si tuto figurku vybavuji v paměti.
Dneska mi ještě navíc celý tento zážitek evokuje mnohaletou loutkářskou činnost našeho tatínka Jaroslava Suchého, v jehož loutkovém divadélku jsme si vyzkoušeli své první „tvůrčí“ krůčky i my s bratrem Jiřím.
Sourozenec byl koncem 40.let u zrodu tatínkova divadélka, já pak „vypomáhal“ jako malý kluk v letech padesátých na loutkové scéně Parku kultury a oddechu, za což jsem byl vždy „honorován“ papírovou korunou! Vybavuje se mi při téhle vzpomínce i tvář a loutky Sergeje Obrazcova z fotografií v časopise Loutkář, který otec tehdy odebíral. A teprve teď si pojednou uvědomuji, co společného měli ti dva, aniž by se kdy setkali.

Sergej Obrazcov byl velkým přítelem a obdivovatelem duchovního otce známých loutek Spejbla a Hurvínka prof. Josefa Skupy. A Josef Skupa pro změnu kdysi nabízel našemu tatínkovi místo ve svém divadle. Tatínek byl ovšem zvláštní – v jeho putovním divadélku Modrá trojka, které se později jmenovalo Modrá scénka a Kukátko, se vystřídala řada spolupracovníků, až mu nakonec zůstala jediná trpělivá partnerka, s níž divadélko hrál do roku 1988.
Tehdy už mu bylo 85 let a odešel na zasloužený odpočinek. Další podobnost v práci Sergeje Obrazcova a v tatínkových loutkářských nápadech jsou loutky voděné zespodu. V době, kdy k nám Obrazcov poprvé přivezl loutky zvané javajky, hrál náš tatínek s podobnými vlastními táhlovými loutkami, které během let vylepšoval tak, že byly schopné dělat nejrůznější překvapivé úkony. Hadičkami do uší, úst i rukou, do nichž účelově vstřikoval vodu anebo vpouštěl cigaretový kouř, dosahoval neuvěřitelně komických účinků, které se dětem pochopitelně moc líbily.
Podobně jako Sergej Obrazcov, který se dožil vysokého věku, dožil se ho i náš otec; bylo mu přes 92 let, když zemřel, a Obrazcov, jak se nyní s překvapením dovídám, se dožil 91 let.
Nu a konečně je tu ještě poslední podobnost čistě náhodná: Nevím čím končil svou uměleckou dráhu Sergej Obrazcov, ale jak už jsem uvedl v úvodu, v televizi jsem viděl loutkovou revui kterou uvádělo jeho divadlo.
A představte si, že loutková revue byl žánr, u něhož se zjednodušenými, plošnými loutkami končil svou loutkářskou pouť ve svém miniaturním divadélku i náš tatínek. 

Zmínil jsem se tu dnes o Spejblovi a Hurvínkovi a také opět o svém sourozenci Jiřím. A tak vám na rozloučenou pustím písničku Ach, ta láska nebeská, kterou kdysi bratr napsal s Jiřím Šlitrem a kterou před časem nově nazpíval Spejbl s Hurvínkem a jeho kamarádkou Máničkou.