Nedávno mně jeden přítel radostně oznámil, že je vášnivým golfařem. Zanedlouho potom jsem se od hlínou umolousané sousedky dověděl, že je vášnivou zahradnicí. A tak mně nedalo se nezamyslet nad tím, jak jsou lidé posedí vášněmi, a to přímo snad v každém odvětví lidské činnosti.
Po dlouhém přemýšlení o vášních jsem po zkonzumování sedmé plzničky a po debatě s dlouholetým přítelem došel k názoru, že ačkoliv není na škodu občas projevit vášnivé zanícení pro určitý ideál, všeobecně řečeno sakum-prdum, vášně, s malými výjimkami, nejenže stojí za starou belu, ale jsou lidskému konání přímo nebezpečné. Věci se mají dělat s mírou, jak už mě v dětství nabádala hodná babička, která o životě hodně věděla. Lidé, kteří provádějí věci vášnivě, obyčejně na své konání tvrdě doplatí, a to buď předčasným odchodem z tohoto světa, jako například vášniví kuřáci a požívači drog, nebo rozpadem manželství, což se dříve nebo později stává téměř každému vášnivci zrovna tak jako finanční ruina, zvláště pak, když se vášeň upře na drahou záležitost jako vydržování milenky nebo autosport. Myslím si proto, že lidé, dělající věci vášnivě, jsou lidé posedlí, tudíž tak trochu charabel na mozek. Všeobecně řečeno, lidé, kteří nemají nic kloudného na práci.

Vezměme si třeba mého přítele-golfaře. Ten nejenom že musí za svou vášeň zaplatit nehorázný roční poplatek, za který by mohl manželce a ratolestem poskytnout nádhernou dovolenou na Kanárech, ale ještě k tomu již za rozbřesku rodinu opouští, aby se vydal na golfové hřiště, kde se pak s děsně drahými holemi snaží půl dne strefit do míčku, předstíraje, že se hrou zbavuje stresu. To, že mu hole a míček ve hře jaksi překáží, způsobuje, že dělá v zemi krtky, holemi mrská nalevo, napravo a jeho obyčejně uhlazená mluva se zvrhne ve stoku vulgarit. Z jinak kulantního businessmana a váženého otce od rodiny se stává zvíře se změněnou personalitou. Bez ostychu se uchyluje k hanebnému švindlování, tvář mu brunátní zlostí a ze dne na hřišti mu pak už jenom zbývá vášnivá debata s kamarády u piva jak to sice zase hrál jako magor, ale jak se příští týden polepší.
Doma, kam se obyčejně vrací silně napružen až za soumraku, si samozřejmě ihned vyleje vztek na ubohé manželce, na kterou bezdůvodně ječí a na nevinných potomcích, které pro nic za nic tluče.
Celý týden pak v práci přemýšlí jen o tom, jak se v golfu zdokonalit. Jako pominutý v kanceláři trénuje s násadou od koštěte nový swing, putuje do popelníku, radostně vykřikuje, když se míčku podaří popelník najít a třese se na příští víkend jak to kámošům tentokráte ukáže. A beze švindlu!

Kolegové jeho podivné počínání v pracovních hodinách pozorují s neutuchajícím údivem, vyměňují si významné pohledy a přitom si letmo ťukají ukazováčky na hlavu. Došlo to tak daleko, že poslední dobou si přítel vymýšlí všelijaké nemoce, jen aby nemusel do práce a místo ní mohl na golf. Že jeho pracovní výkon upadá, si při své vášni samozřejmě neuvědomuje.
Minule mně zdrcen sdělil, že v práci dostal padáka, a že se bude soudit pro nespravedlivé propuštění. Zatím je na nezaměstnanecké podpoře, a tak má více času se věnovat své vášni, golfu. Manželka sice vydělá dost peněz na zaplacení poplatků, ale dělá to se značně vzrůstajícím odporem. Vypadá to na rozvod, což vášnivý golfař nemůže pochopit a pozvolna upadá v těžkou depresi. Jak skončí, nevím. Pokud však svojí bezuzdnou vášeň nepustí k vodě, tak asi zle. Bojím se, aby si ještě chudák nehodil mašli.

Co si budeme ale namlouvat. I vášniví čtenáři jsou ztracená existence. I když se to na první pohled nezdá. Jeden by si mohl třeba i myslet, že se jedná o inteligentního člověka, který má rád literaturu. Jenže, zase jak říkala babička, všeho s mírou. Takový vášnivý čtenář nejen že přijde k jistému úhonu tím, že k vůli věčnému čtení při mizerném osvětlení nakonec ztratí zrak, ale není s ním vlastně žádná pořádná řeč, protože je neustále pohroužen do stránek nějaké knížky, na otázky odsekává, přestává jíst, chřadne a pozvolna s knihou v ruce umírá. To se stává hlavně při tom, když za chodu čte a nevšimne si přijíždějícího vlaku či parního válce. Pakliže neumře, tak ve volných chvílích, když právě nečte, vám vykládá horečně o tom, co právě přečetl, poučuje vás a nutí vás ke zvýšené čtenářské aktivitě. Jeho charakter se rovněž podstatně změní. Z jinak poctivého člověka se stává prachobyčejný zlodějíček, který pod kabátem vynáší z knihoven těžko nahraditelné knížky nebo nenapravitelný vandal, který v zapůjčených knížkách barevnou tužkou zaškrtává pro něho stěžejní odstavce. Často se stává, že stránky z knížek dokonce vytrhává a schovává si je doma pod polštářem, aby se pak celé kapitoly při baterce v noci učil nazpaměť. Když šťáva baterky dojde, bláhově použije svíčky, a pak barák lehá popelem. Netřeba zdůrazňovat, že chvilky, které by mohl doma v pelechu využít radostným dováděním s chotí, promrhává četbou. Kromě smrti pak rovněž dochází k častým rozvodům a tím k finanční ruině.

Vášniví kolečkáři jsou ovšem kapitola sama pro sebe. Zcela mně uchází, kdo může mít jakýkoliv respekt pro obtloustlé tatíky, jimž se pupky pasírují ze směšně přiléhavých a prskatých lycra drézů. Někteří z těchto pupkáčů si při své neodolatelné vášni i holí nohy, rozbrázděné křečovými žílami. Patetičtí staříci pak usilovně a s vytřeštěnýma očima šlapou do pedálů drahých bicyklů, zdržujíce dopravu a domnívaje se naivně, že si tím utuží vetché zdraví. A což teprve kypré dámy-cyklistky, které v bláhové naději, že se jejich obrovitá pozadí přizpůsobí miniaturnímu sedlu kola, a že sportovní činností ztratí přebytečná kila, se upachtěně lopotí, i když jedou z kopce! Zde ovšem zbývají oči jenom pro pláč.

Na těchto pár příkladech jasně vidíte, že vášeň je věc zlá a nadmíru nebezpečná. Vášnivé debaty zřídka vedou k něčemu dobrému, vášniví sportovci vypadají jako by se mučili, a ani zdraví z nich nikterak nevyzařuje, vášnivými pijáky alkoholických nápojů každý opovrhuje, lidé, kteří vášnivě dbají na dietu nejen že hrozně zhubnou, ale nakonec umřou za strašných bolestí na úbytě! A tak nezbývá než probrat vášnivé milence.

Ano, jak všichni ostatně víme, lidská vášeň, pakliže je zaměřená správným směrem, tedy na osoby slabšího pohlaví, je blahodárná. Je tedy pravda, ze vášniví milenci někdy padají jako mouchy na srdeční mrtvice nebo na pohlavní choroby, ale, ruku na srdce, lepší odejít ze světa tímto chlapským způsobem, nežli se uštvat na kole či nesmyslným během! Takhle se alespoň o vás povídá s nemalou úctou, lidé na sebe šibalsky pomrkávají, nudge,nudge, wink, wink. Však to znáte. Je nabíledni, že velký cit neboli vášnivá láska je pro člověka nadmíru dobrá záležitost. Lidé jsou zprvu na sebe hodní, vrhají na sebe vlahé pohledy, říkají si krásné nesmysly, drží se za ruce a zaníceně si šeptají básničky. Teprve za určitou dobu se velký cit, tedy ryzí láska zvrhne na vášeň tělesnou, kdy se muž nemilosrdně sápe, ba přímo vrhá na svoji družku a místo recitování poezie začne usilovně funět. Tímto šmahem končí dívčiny vlahé pohledy, protože dochází k vysychání očí. Toto je sice dobré k utužení vetché tělesné kondice, ale přejde-li velký cit na každodenní akt funění, dochází k výše zmíněným srdečním arestům, a to pak už nejde o nic jiného, než o prachobyčejnou vášeň jako je každá jiná, a tu je nutné odsoudit.

A tak tedy jak mně kladla na srdce milovaná babička. Všeho s mírou. Milenku mějte jenom jednu, pijte a jezte střídmě a se sportem to taky berte polehoučku. Pak budete mít zaručený dlouhý život plný překvapení. 

Pokračování příště... 
Z připravované knihy "Světácké střípky smyslného seniora"