|
Typické soudobé dokumenty věštce secese
Přivedla snad tohoto umělce z cikánského tábora v Maďarsku Sarah Bernhardt, která byla nesmírně okouzlena jeho zpěvem a hrou na housle při úplňku? Nebo byl v Praze objeven a vzat do Paříže jako gigolo?
 Toho času se kolem českého secesního umělce Alfonse Muchy točilo hodně mýtů.
Záměrná či nezáměrná mystifikace historie dává uměleckému dílu jistou svatozář. Nepochybně však může Muchův první úspěch býti spojen s herečkou Sarah Bernhardt. V roce 1895 dostal nabídku k vytvoření plakátu pro divadelní hru “Gismonda” na Théatre de la Renaissance v Paříži. Jako tehdejší zaměstnanec litografické tiskárny dobře znal možnosti a omezení této techniky.
Jeho návrh byl radikání! Způsobil revoluci v umění plakátu, které od roku 1880 bylo již etablovaným obrazovým žánrem. Mucha si vybral formát úzký a vysoký. Postavu S. Bernhardt vyobrazil v téměř přirozené velikosti. Litografii provedl v senzuálních pastelových tónech.
Divadelní diva byla tak spokojená, že Muchovi dala za úkol pokračovat s výtvarnictvím plakátů, rekvizit a šperků. Velice záhy se tak stal věštcem secese.
Více než 160 Muchových děl je nyní ke zhlédnutí v Muzeu Tance ve Stockholmu (Dansmuséet). Výstavu připravila The Mucha Foundation ve spolupráci s uměleckým muzeem Amose Andersona v Helsinkách. Plakáty, skicy, alegorické portréty, ilustrace, šperky a fotografie vytváří bohatý průřez vývoje Muchova uměleckého stylu.
Vlivy z hnutí "Arts and Crafts", ze skupiny Nabis a z Prerafaelitu jsou zjevné. Ornamentální ozdoby jsou přepychové. Motivy jsou svázané jasnými obrysovými liniemi, které zdůrazňují dvourozměrnou povahu obrazu. Lidské tělo ztratilo svou lidskou identitu, je zahaleno v měkkých křivkách, vytvářejících dojem pohybu a připomínající kymácející se květinové šlahouny nebo listy. Jako celek vytváří tyto stylizované figury nekonečně se opakující dekorativní schémata.
K nejzajímavějším částem výstavy patří zdánlivě nevýznamné skicy, pastely a menší akvarely, které jsou diskrétně umístěné mezi nejznámějšími díly. Zde člověk může tušit zrod uměleckých děl a být fascinován volným pohybem ruky, než byla svázána do jasných obrysů.
V roce 1910 se Mucha vrátil do své vlasti. Usadil se na Moravě, kde pracoval především s náboženskými, lidovými a historickými motivy. Exkluzivní komercialismus vystřídal patriotismus, což se v jeho obrazech odrazilo v přehnané patetičnosti.
Nejvýznamnější dílo z tohoto období je "Slovanská epopej" - série dvaceti monumentálních nástěnných maleb, které vypráví dějiny Slovanů.
Muchovo umění vzbudilo sice věhlas u široké veřejnosti, ale u soudobých kolegů či kritiků moc velké ocenění nedostalo. Z dnešního pohledu vypadá spousta jeho obrazů beznadějně zastarale a často kýčovitě. Zároveň ale utváří fenomenální umělecko-historický dokument svého času, který nepodmíněně zrcadlí mnoho z estetických tendencí přelomu minulého století, “fin de siécle”.
Muchovo dílo odhaluje náchylnost k mystickému a okultnímu, ale také i k senzitívnímu a rafinovanému. Jeho umění postrádá dekadentní prvky, po kterých byla spousta soudobých umělců tak posedlá. Místo toho zdůraznil idealizovanou vnitřní krásu, která se, v duchu secese, měla projevovat na povrchu.
Jako jeden z průkopníků užitného umění našel Mucha své místo na rostoucím trhu s hromadně vyráběnými obrazy. Citlivost pro trend, schopnost přecházet mezi různými obrazovými kódy a využít tehdejší tiskařskou techniku udělalo Muchovo jméno jednou z nejvýznamnějších obchodních značek reprodukčního věku ve výtvarném umění.
|
