Miloslav Švandrlík: Kritika ředitele Hryzaty | Co zmůžeš proti pokroku

Rubrika: Literatura – Zábava

KRITKA ŘEDITELE HRYZATY

Josef Hryzata chmuřil své ředitelské čelo. Tvářil se, jako by požil libru drceného skla. Svíral křečovitě zápisník a v očích se mu objevil výraz tatranského sviště, napadeného orlem. Josef Hryzata, úhrnem řečeno, upadl do nálady krajně ponuré.
Nelze se mu divit. Kritika, která pravě dopadala na jeho hlavu, byla tvrdá a nekompromisní. Bez ohledu na jeho mocenské postavení ředitele.
Josef Hryzata se dověděl, že má s charakterními lidmi společného jen velmi málo, ne-li vůbec nic. Všichni mu spílali a mávali pěstmi. Zdálo se jim, že zneužívá své funkce.
Mnozí hlasitě zapochybovali o jeho rozumových schopnostech. Domnívali se, že Hryzatův intelekt je přibližně na úrovni mloka. Hýřili slovy jako blbec, pitomec nebo kretén.
Josefa Hryzatu to rmoutilo, neboť vystudoval průmyslovku s vyznamenáním. Obstojně hrál na havajskou kytaru. Za kreténa se tudíž nepovažoval.
Tím méně byl ochoten považovat se za jelito nebo podtrhovače. To už nemělo s konstruktivní kritikou vůbec nic společného. Bylo jasné, že podobné výpady na ředitele Hryzatu byly vedeny z nesprávných pozic a zřejmě se zlými úmysly.
Hryzatovi se chtělo křičet: „Hluboce se mýlíte, pokládáte-li mě za vyvrhele lidské společností! Nejsem ani moula, tím méně pak šašek počmáraný nebo darebák! Jsem řádný občan a mám dvě dcery na vdávání. Moje inteligence je úměrná povolání, které vykonávám. Nepovažujte to, prosím, za nedostatek sebekritiky, avšak oceňujte mě podle mých skutečných vlastností a schopností! Možná, že jsem vás v něčem zklamal, snad jsem v něčem zcela nesplnil vaše očekávání, ale proto si snad nezasloužím tak hrubého zacházení. Konečně: kdo jste bez viny, hoďte po mně kamenem!“
Ředitel Josef Hryzata však svůj projev neuskutečnil.
Jednak proto, že mu úplně vyschlo v krku, a částečně také proto, že byl udeřen tupým předmětem do hlavy. Jako v mlhách předčasně ukončil mistrovské utkání mezi Slavojem Žuklov a Dynamem Koňová.
Pak už se na nic nepamatoval.
Zbytek se dočetl v úterních novinách, v zajímavém článku „Tuto neděli opět sedm inzultací rozhodčích v našem kraji.“

CO ZMŮŽEŠ PROTI POKROKU

Vy mi tedy radíte, abych si šetřil na motocykl. Já vím, že to se mnou myslíte dobře, ale tohle jste nějak nedomyslel! Na pokraji atomového věku si přece nebudu kupovat jawu dvěstěpadesátku, to bych sám sobě musel připadat směšný! Za nějaký ten měsíc mohou přijít do prodeje osobní letadýlka pro dva, a já se budu kodrcat v předpotopním dopravním prostředku — to zrovna! Nás, milý pane, čekají cesty na Měsíc a na Mars a nikoliv do Ďáblic nebo do Nasavrk! My, lidé atomového věku, budeme mít křídla a motocykly dáme do šrotu nebo do muzea. Tak je to!
Potom jsem uvažoval nad tím, přikoupit nějaký nábytek. Vypadá to u nás jako po exekuci. Ale to máte stále tytéž problémy! Hledají se nové a vkusné tvary. Nové typy nábytku nahrazují ty staré, přežité. Proti pokroku nic nezmůžeš, pokrok nezastavíš! Ušetřím si na nábytek, postavím si ho do pokoje — a bác ho! — Na trh přijde nábytek mnohem vkusnější za tutéž cenu! Člověk je proti pokroku úplně bezmocný!
Manželka na mně pořád chce pračku, ačkoliv za pár roků budou na atomový pohon! Totéž platí o mixeru, o vysavači.
A abych dneska, kdy vývojová střediska pro výzkum nových stavebních hmot ohlašují, že jsme na prahu nové éry, opravoval domek, to mne ani nenapadne! Neříkám, že není na spadnutí, to tedy zase je, ale nikdo mě přece nemůže donutit, abych cpal peníze do něčeho, co absolutně nemá budoucnost!
Nebyl bych celkem proti perským kobercům a obrazům. To jsou věci trvalé hodnoty a člověk se nemusí bát vydat za ně peníze. Jenomže to jsou jenom doplňky, a nehodí se kupovat je, když ještě nemáš to ostatní. Jsou to zkrátka velké potíže. Doba se řítí vpřed a člověk neví, jak se s tím vším vypořádat.
Já například bych hrozně rád šetřil. Pořizovat si hodnotné věci, to je moje vášeň. Ale co zmůžete proti pokroku? Vždycky na konec toho šetření litujete, protože na trh přijde hodnotnější věc, než jste koupil. Kdepak, pane, ze šetření pochází nanejvýš vztek.
A tak si myslím, že nejrozumnější bude, když tu dnešní gáži propiju jako obyčejně. 

Koláž s použitím ilustrace Jiřího Wintera-Neprakty vytvořila Eva Rydrychová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 05. 2007.