Miroslav Sígl: Rostliny objevoval kadlínský Vlastimil Čech

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Od loňského léta mohou turisté Kokořínska a Máchova kraje zavítat na kadlínskou rozhlednu, která zde byla slavnostně otevřena. Jenomže nyní budou konečně vybaveni na svou cestu kolem Kadlína. Jeho Obecní úřad za finanční podpory Středočeského kraje vydal dvě velmi úhledné kapesní příručky „Naučná stezka kadlínských rostlin Hradišť“ – jednu s černobílými, druhou s barevnými kresbami Lenky Kocierzové při využití botanického názvosloví prof. dr. Josefa Dostála.

Život v Kadlíně byl vždy spjat s okolní překrásnou přírodou.
A té si velmi dobře všímal od svých dětských let dnešní kronikář obce a zdejší rodák Vlastimil Čech. Pronikal postupně do botaniky, protože ho zajímalo, jak se ta která rostlina vlastně jmenuje – a to latinsky i česky. Jistě – zpočátku rozeznal nebo od maminky či tatínka slyšel o hrachoru, pryskyřníku, zvoncích, hlohu – nojó, ale rdesno blešník, kokoška pastuší tobolka, svída dřín nebo svída krvavá či dokonce bělotrh kulatohlavý či kerblík lesní - tak že se ty rostlinky kolem Kadlína jmenují? A lidé chodí kolem nich či přes ně, sečou je do otav nebo na uskladnění do vonícího sena, aniž by znali jejich přesný název.

Mnohé z nich jsou životadárné svým nektarem i pylem pro včeličky, jiné dokáží nahradit kmín, který se v minulosti k nám ještě dovážel, anebo je musí zemědělci hubit, protože zaplevují okopaniny a kukuřici. Co všechno se Vlastimil Čech nedozvídal? Kokoška zastavuje krvácení z otevřených ran, a to i po porodu, z čerstvých listů hluchavky je výborný čaj, ale také nahrazují špenát, ve škole se učil vybraná slova po „b“ a mezi nimi byla kromě kobyly, býka i babyka. Jak vypadá, pane učiteli? A dozvěděl se, že dorůstá až do výšky 15 metrů, že její tvrdé dřevo používají truhláři a dřevosoustružníci.

„Nenapadlo by mne, že dokáži nakreslit barevné rostltinky, kdybych takový úkol nedostala…“, svěřila se mi výtvarnice a dlouholetá spolupracovnice Kadlínských poutí, přitom až z dalekých Vítkovic na severní Moravě, kde je též kronikářkou. „Ale Kadlín mi dává zabrat. Jsem však spokojena s tím, co se tam udělalo… A nad oběma příručkami už jen Lenka (po polských předcích) Kocierzová vzpomíná: „Byl to husarský kousek, šílený, nelidské termíny. Obdivuji tu paličatost a odvahu starosty Zdeňka Šestáka, se kterou jde do věcí a někdy nemůže ani vědět, co ho čeká…“ Vymyslel si dvě verze – černobílou a barevnou a dnes jsou obě na světě.

Taková je stručná cauza těch útlých brožurek, ale kéž by podobné měly všude v našich obcích! Bloumáte od jedné památky ke druhé, hledáte v různých průvodcích a na obecních úřadech krčí jen rameny. Jednou nejsou peníze, podruhé lidé, ale o tom, že chybí kuráž, odvaha, obětavost jakoby nikdy neslyšeli… Zeptejte se v Kadlíně!
Hluchavka žlutá - Galeobdolon luteum

Podběl léčivý

Prvosenka jarní

Ty, kdož nejsi kůže líná, přijeď také do Kadlína!

Tímto sloganem zvou pořadatelé Jakubské pouti v sobotu 28. července 2007 do obce Kadlín na mělnickém okrese (poblíž Mšena) všechny milovníky starodávné kultury a současných aktivit na skutečném vesnickém jarmarku.

Fotoilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 07. 2007.