Olga Szymanská: Cyrilo-metodějský odkaz ve čtyřiceti homiliích

Rubrika: Publicistika – Historie

Počátky litetární vzdělanosti našeho území souvisí s činností byzantských misionářů Konstantina-Cyrila a Metoděje. Roku 863 přišli na pozvání knížete Rastislava na Velkou Moravu s úkolem šířit křesťanství a vychovat kněze domácího původu, aby byla vytvořena samostatná a na franském episkopátu nezávislá diecéze. Přeložit knihy Písma i liturgické texty do jazyka národa, k němuž byli vysláni, považovali za důležité. Velká Morava se tak stala – díky kulturnímu dílu cyrilometodějské misie – prvním středověkým státem, kde vznikla literatura v domácím jazyce. Pro ní autoři vytvořili abecedu, vyhovující hláskosloví jazyka. Přímo revoluční čin – od raně křesťanských dob k využití národního jazyka v evropské literatuře jinak nikdy nedošlo! To bylo předmětem stálých útoků latinských, především franských duchovních, působících na Moravě. Z jejich popudu kníže Svatopluk po skonu Metoděje (roku 885) jeho žáky z Moravy vyhnal.

Dědici kulturního cyrilo-metodějského odkazu se stali Bulhaři a v určité míře i Chorvaté, u nichž vypuzení duchovní z Moravy našli útočiště. V době rozpadu Velkomoravské říše, podřízené svrchovanosti východofranského panovníka, kdy Čechy byly misijní oblastí řezenského biskupa, nastala druhá – latinská etapa rozvoje křesťanství v knížectví českém. Dokladem jsou tzv. Kyjevské listy (i s mešními modlitbami) k bohoslužbám ve slovanském jazyce – jediný exemplář je nejstarší dochovanou hlaholsky psanou staroslověnskou památkou vůbec (pořízen dle jazykových prvků začátkem 10. století v přemyslovských Čechách).

V desátém století, dle mála autentických dokladů i latinských a staroslověnských legend, rozvíjela se dvojí kultura: slovanská a latinská, např. v latinském spise mnicha Kristiána Legenda Kristiánova o životě sv. Václava, staroslověnský Život sv. Metoděje, Staroslověnská legenda o sv. Václavu či Staroslověnská legenda o sv. Ludmile, na jejímž základě vznikla kratší, tzv. legenda proložní či Kánon ke cti sv. Václava.
V Čechách byly pořizovány i překlady do církevně slovanského jazyka – zejména tzv. druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu, z latiny životy světců, především Život sv. Víta a Život sv. Benedikta.

V dalším století se tvorba soustředila do jediného centra, kde doznala značného rozmachu – do kláštera benediktinů na Sázavě (zal. asi 1032 sv. Prokopem). Od počátku mniši pěstovali slovanskou liturgii i písemnictví, dokladem jsou záznamy hlaholské, např. Menší legenda o sv. Prokopu či Pražské hlaholské zlomky, záznamy v cyrilici: např. Remešský evangeliář.

Kromě mnoha rukopisů vznikl v Sázavském klášteře staroslověnský překlad latinského homiletického díla papeže Řehoře Velikého XL Homiliarum in Evangelia. Zásluhou kulturních, dynastických i monaistických styků přemyslovských Čech s Rusí se zachoval i po zániku slovanské liturgie v Čechách. Badatelská a kulturní veřejnost dostává nyní do rukou prvoedici této památky.

Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevně-slovanském překladu (328 fólií rukopisu – nejrozsáhlejší raně středověká památka vyniklá v přemyslovských Čechách vůbec) bylo toto dílo prezentováno několik dnů před státním svátkem Dne slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Je dvousvazkové: v jednotlivých částech je cyrilský majuskulní text slovanského originálu, dále latinská předloha, kritický aparát textový z řady dalších rukopisů, aparát parakritický (k základnímu rukopisu) a důležitá pomocná výbava kritického vydání (dochována v kodikologicky komplikovaném stavu). Části doplňuje latinský, anglický a ruský výklad a úplná biografie. Velmi záslužné dílo je určeno nejen odborníkům, ale i studentům a ostatním zájemcům.
Dvousvazkový spis připravoval plných 15 let k vydání Václav KONZAL, díl druhý za pomoci Františka ČAJKY. Vydal Slovanský ústav AV ČR a Euroslavica, Praha – 740, 800 stran.

(dle materiálů k dílu) 

Olga Szymanská

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 08. 2007.