Jan Rosák - Jitka Vykopalová: Líbí se mi nápad s Pozitivními novinami

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Když jsem vás zahlédla s vaší manželkou před divadlem Semafor, pomyslela jsem si, jaká je to náhoda, že se jdete také pobavit na stejný pořad, jako já. Když jste mi o několik pár minut později galantně podržel dveře při vstupu do sálu, považovala jsem to za milou náhodu. Někdy se některé náhody předvídat dají, ale většinou jsou náhody zcela nevyzpytatelné – např. když jsou zdánlivě cizí lidé pozváni na jednu kulturní akci do jednoho malého divadélka, tak je pravděpodobnost velká, že se uvidí či řízením osudu možná i seznámí, ale že shodou okolností „uvízneme“ v divadle Semafor sedíc vedle sebe, to jsem tedy nečekala, a proto jsem to brala jako osudovou výzvu a požádala vás o rozhovor...
Obzvláště milé mi bylo, když se vám sympaticky „zvedlo obočí“ při pohledu na mou vizitku - poněvadž vy jste se s Ondřejem Suchým, jedním z nejvěrnějších spolupracovníků a propagátorů Pozitivních novin, ve svém rozhlasovém pořadu o nich už zmiňoval.
Já jsem vstupenku na ten večer dostala jako dárek a nevěděla jsem, co mne tam bude čekat. Věděla jsem jen, že je to oblíbený pořad Zuzany Stirské a jejího sboru Gospel Time. Mělo to být pro mne překvapení. Až z průběhu programu jsem poznala, že vy jste byl hlavním hostem večera – vaše vtipné glosy a zpěvácko-taneční kreace na pódiu byly mile překvapující.
Musím podotknout, že se mi celé představení velice líbilo a vůbec jsem nechápala, jak paní Zuzana dokázala být tak fit během celého více než tříhodinového koncertu! 
Je zajímavé, jak se lidé, kteří mají k sobě charakterově blízko, nějakým řízením osudu a náhod k sobě dostanou. Tím chci říci, že např. někteří vaši přátelé jsou i přátelé Pozitivních novin, tak není divné, že se občas při nějaké akci spolu sejdou. Nejinak tomu bude i na Knižním veletrhu v Lysé nad Labem, kde budou Pozitivní noviny mít svou velkou prezentační show, kam i vy jste byl pozván a které se zúčastníte. Myslím si, že návštěvníci veletrhu se mají nač těšit! Jaký máte názor na Pozitivní noviny a jejich veškeré aktivity?

Taky si myslím, že lidi, jejichž charaktery k sobě mají blízko, se k sobě nějakým řízením osudu dostanou.
A díky za to! Doufám, že já sám jsem člověkem pozitivním, aspoň mi to třeba moje milá žena Jiřina občas sděluje, hlavně tehdy, když ve své naivně-pozitivní náladě nějakému „šibalovi“ naletím. A proto si vážím všeho, co není negativní a negativistické, a proto se mi také líbí nápad s Pozitivními novinami.

Že vás osud zavál do Mníšku pod Brdy není tak divné (mě zavál až do Stockholmu), ale co je mi velice sympatické, že máme něco společného – jsme oba Hanáci! Vy pocházíte z Ivanovic na Hané a já z Kostelce na Hané. Nevím jak vy, ale já na Hanou nedám dopustit a ráda tento region propaguji.
Vaše záslužná záchrana objektu starého pivovaru v obci Mníšek pod Brdy, kde bydlíte, a přeměna v kulturně-historické centrum, které nese jméno literární postavy Káji Maříka, mě zaujala, ale někde na internetu jsem si přečetla, že tento objekt hodláte prodat. Je to pravda? Pokud ano, proč?

Ano, je to pravda, i když se mi to nepíše (neříká) moc vesele. Víte, my jsme celou tu anabázi s koupí, renovováním a pak i provozováním objektu dělali s pocitem, že se tam budou scházet kultury-milovní a hlavně kultury-chtiví spoluobčané z Mníšku a okolí, kteří jinak musí třeba jet za divadlem až do Prahy a ke drahé vstupence si připlatit ještě jízdenku. A ze začátku to tak taky skoro vycházelo. Jenže ten zájem nebyl asi zas až tak hluboký, takže na skvělé „kusy“ z pražských divadel a za (o hodně) lacinější vstupné přicházelo čím dál méně lidí. Je sice pravda, že kupní síla obyvatel našeho městečka není moc vysoká, ale abychom na každé představení dopláceli několik tisíc, to nám přišlo nespravedlivé. A pak – my nejsme s Jiřinou žádní podnikatelé a nemáme tu potřebnou trpělivost na to, být „páni domácí“ a shánět opraváře na to a támhleto a vyřizovat stížnosti toho nájemníka na jiného... Dejte mi pokoj, to bych brzo přestal být pozitivní!

Díky Videostopu jste v počátcích divácké prestižní televizní anketě TýTý vyhrával cenu v kategorii „bavič“. Ovšem letos jste si odnesl cenu nejen jako nejoblíbenější osobnost soutěžních pořadů, ale i absolutní vítězství nejvyššího počtu hlasů v šestnáctileté historii TýTý. Co jste si při vyhlášení vašeho jména pomyslel a co pro vás toto ocenění znamená?

I když by to nebylo špatné, jak to prezentujete, bylo to trochu jinak: To mé absolutní vítězství bylo jen připomenuto, protože jsem ho dosáhl opravdu s nejvyšším počtem hlasů, ale bylo to už dávno – v roce 1991! Ale radost jsem měl i teď, protože těch hlasů bylo tehdy přes 200 tisíc a to v kontextu s letošními počty, kdy na 3. místo v bavičské kategorii stačilo 600 hlasů(!), je docela slušné, ne? To ocenění dostalo ovšem posléze trošku hořkou příchuť: Dva měsíce po vyhlášení zrušila Nova můj soutěžní pořad. Ale nestěžuju si – jsem pozitivní, a tak si libuju, že mám víc času třeba na rádio!

Po nepochopitelném zrušení soutěžních pořadů v televizi a tedy i vašeho úspěšného pořadu Riskuj! (předtím jste uváděl báječnou soutěž Videostop a pořady Studio Rosa, Magion, Bingo), jste odešel do Českého rozhlasu, což nebylo pro vás nic nového, jelikož jako rozhlasový hlasatel jste úspěšně působil dlouhou řádku let. Nyní denně moderujete svůj rozhlasový pořad Tandem*, který je nejen díky vašemu sametovému barytonovému hlasu, ale hlavně skladbě pozvaných hostů a vhodně volených otázek velmi oblíbeným.
Rozhlasovou činnost kompletujete s dalšími činnostmi, např. moderováním společenských a kulturních akcí, hraním v divadle aj. Můžete nám prozradit, co dalšího máte do blízké budoucnosti pracovně naplánováno?

No, s těmi plány bych zacházel opatrně, ve sdělovacích prostředcích se totiž situace mění rychleji než na frontě a programová bouřka přisviští rychleji než metelice v Tatrách! Ale něco v plánech je, a abych to nezakřikl, řeknu, že mi bude stačit, když bude náš rozhlasový Tandem pořád tak oblíbený.

Vy máte ke sportovní činnosti velmi blízko – ať už se jedná o fotbal, tenis, či dříve, když jste se věnoval i takovým adrenalinovým sportům, jako seskok padákem a závodění na závodních okruzích? Máte nějaký nesplněný „klukovský“ sen co se týká sportu?

Ani nevíte, jak jste aktuální, protože zrovna k mým nedávným kulatinám jsem dostal hezký dárek – kolegové z Tandemu mi zařídili (jak jinak!) – tandemový seskok padákem. Už druhý v mém životě, takže se stávám už skoro notorickým parašutistou. A je to vážně nádhera, kterou bych přál každému, kdo je ochoten jen trochu zapomenout na strach. A co bych si přál já? No, jak jsem tak v tom letadélku stoupal k oblakům, přistihl jsem se, jak závistivě pokukuju pilotovi po jeho volantu, tedy správně „kniplu“. Ale to mi asi moje milovaná žena nedovolí...

Velmi ráda se vás zeptám na vaše již třicetileté(!) působení ve fotbalovém klubu AMFORA (AMatérské FOtbalové RArity, který vznikl před třicetidvěma lety).
Co kromě radosti ze sportu, cestování a přátelství s ostatními celebritami vám Amfora přinesla a přináší? Co je posláním klubu?

Amfora se zrovna nedávno vrátila z další společné cesty po světě.
A nebyli jsme nijak závratně daleko – v rakouských Alpách. Ale byl to skvělý výlet. Na těch našich cestách není ani tak důležité, jak daleko nás zavedou, i když jsme opravdu viděli půl světa, ale mnohem závažnější je to, že se na ty cesty vydává parta kamarádů, které pojí nejen láska ke stejnému sportu, ale taky podobný smysl pro legraci, a té je tam vždycky kopec. Dovedete si představit, jaká neskutečná sranda nastane, když si sednete do jednoho raftu na alpské horské bystřině spolu s Karlem Šípem, Pepou Náhlovským, nebo Pepou Dvořákem?

Jednou si někde na bloggu předseda klubu Petr Salava posteskl, že hodně lidí vám ty cesty do zahraničí závidí, a uvedl, že např. do Brazílie si účastníci cestu hradili sami, a že kromě sportovních zápasů např. i pořádáním koncertů v té zemi, kam cestujete, ale i jiným způsobem prezentuje Amfora Českou republiku, ale o tom že nikdo neví, protože pozitivní zprávy nikoho nezajímají a že to ho štve... Jak je tedy financována?


Jsem rád, že se ptáte i na financování Amfory. Na naše zájezdy si zčásti vyděláváme účinkováním ve fotbalových show na českém a moravském venkově a zčásti nás sponzorují přátelé podnikatelé, kteří na zájezdy jezdí s námi. Čili ti z našich spoluobčanů, kteří mají občas strach, že na naše radovánky doplácejí ze svých daní, mohou být úplně klidní!

Vaše starší dcera Zuzana (povoláním modelka), si vzala za manžela muže cizí národnosti a jiné kultury, Alžířana. Zcela určitě to byla pro vás nezvyklá skutečnost, možná jste si přál mít zetě, který by s vámi, jako jediným mužským ve vaší domácnosti, sdílel ty chlapské trampoty, ale i radosti, jako např. zájem o sport a zajít na pivo... Jak spolu vycházíte a jakým jazykem spolu mluvíte?

Zuzanin manžel Faycal je původem Alžířan, dneska už je ovšem „Čech jako poleno“, jak s oblibou říká. A jak bych jinak mohl s Čechem hovořit než česky, že ano?! Ale my bychom spolu našli jistě společný jazyk, i kdyby češtinou nevládl, protože jsme oba sportovní maniaci, tedy on ještě větší než já, neboť je aktivní sportovec – hraje ligu házené za Slavii Praha. Je to skvělý chlap, který nekouří ani nepije. To je ideál, co? Kam se na něj já hrabu!

V pátek 24. srpna jste oslavil významné narozeniny - 60 let. Dodatečně srdečně gratulujeme a přejeme vám zdraví, veselou mysl a životní pohodu v dalším životě.
Od vašich přátel z Amfory jste dostal jako jeden z dárků výlet na raftu v rakouském městečku Flattach, a prý abyste byl dlouho zdráv a fit, tak vám připravili na závěr překvapení, na které jen tak nezapomenete - hodili vás do ledových vod řeky Möll, tekoucí přímo z ledovce... Dokážete si vzpomenout na ten „mokrý“ pocit..?

Už jsem se zmínil, jaká to byla skvělá zábava, a ten pád do ledových vln mi to nemohl pokazit. Jednak to bylo láskyplné vhození a „druhak“(!) je úžasné, že voda, která se vám tím pádem dostane do neoprenu, vás za chvíli začne hřát! Čím to je, to netuším, ale je to velmi pozitivní pocit!

Jan Rosák. Štíhlý, elegantní muž se šviháckým knírem a lišáckým úsměvem, pohotový a kultivovaný, se narodil v Ivanovicích na Hané a vždycky si přál být hercem. Divadlo hrál už na gymnáziu, při přijímacích zkouškách na DAMU dvakrát neuspěl a ze studií práv po několika semestrech zběhl. Potom vystřídal různá zaměstnání (byl například průvodcem na hradě Rožmberk, kulisákem, řidičem sanitky i prodavačem losů), od roku 1972 pracoval v rozhlase a později v televizi, kde dlouhá léta uváděl vysílání pro děti a zábavné a soutěžní pořady - mimo jiné Videostop, Bingo a Riskuj! Vítěz mnoha diváckých anket (v roce 1996 byl navíc zvolen Elegánem roku a Sexuálním symbolem roku) se v současnosti opět věnuje především práci v rozhlase - na stanicích Region a Regina má talk show Tandem, kromě toho jezdí se zájezdovým pořadem Hazard, moderuje různé akce a hraje divadlo. Už tři desítky let je šťastně ženatý, má dvě dospělé dcery a těší se na vnoučata. Také má rád dobré víno a baví ho tenis a fotbal - v Amfoře si zahrál i s legendárním Pepi Bicanem.

Takové, a těmto podobné lichotivé informace si lze o vás přečíst na internetu. Musím přiznat, že si nepamatuji, že by o vás česká média někdy nehezky, neřku-li hanlivě nebo lživě, psala. Nebo se snad mýlím? Pokud se nemýlím, máte štěstí, ale to nemohou říci bohužel všichni ti z veřejného života, o kterých se dnes a denně v bulvárních plátcích hanlivě a nepravdivě píše. Proto přišel vydavatel Pavel Loužecký s nápadem poskytnout těmto “médii postiženým osobnostem” prostor v Pozitivních novinách k dementování zcestných informací a k pravdivému zobrazení skutečnosti. Co si o tomto počinu myslíte vy?

Považuji to za velmi šťastný nápad. A bylo by dobře, aby se stránky PN dostaly do co nejvíce rukou. Třeba to propírání některých kolegů v médiích za jejich údajnou spolupráci s STB. Víte, já jsem byl taky těmi šmejdy kdysi kontaktován. Měl jsem bratra emigranta, a oni nabízeli možnost návštěvy – za pár informací z kruhů rozhlasáků. Strašně jsem se tehdy zpotil smrtelným strachem, ale nakonec jsem se z toho “vyšvejkoval” a odmítl. Měl jsem asi kliku, že mi pak už dali pokoj. Jiní byli možná pro STB zajímavější, a tak je trápili déle. Ale přestože vím, že se jim dalo odmítnout, neodsuzuju nikoho jiného. Kdo by ale měl stát na pranýři, jsou iniciátoři těch rošťáren, aktivní příslušníci STB, kteří se k mému zděšení občas někde vynoří jako “nestranní svědci”, jako dnešní slušní podnikatelé, kteří tehdy dělali svou “poctivou práci”. A to se mi vždycky zvedá adrenalin i žaludek zároveň. Jejich jména by měla být známa, to oni by měli být vláčeni bahnem bulváru! Ale to jsem zase celý já – naivní pozitivista! Copak oni někoho zajímají? Kdepak! Ale takový Kanyza nebo Dvořák, to je sousto!

Dnešní šedesátníci jeví neobyčejnou životní vitalitu a elán, a o vás to snad platí dvojnásob.
Kromě všech výše jmenovaných činností jste se dal ještě i na cestu vinařskou... Tedy jen co se týká organizátorské práce festivalu a čestné funkce prezidenta 2. Mníšeckého festivalu vín, který je naplánován na 2. září, kdy se u vás v Mníšku pod Brdy sejde třicítka vinařů z Moravy, Čech, ale i z cizích zemí a bude probíhat degustace a soutěž o nejlepší víno. Pokud vím, vy jste “podprůměrným” konzumentem piva i vína, proč tedy..?

To máte ale staré informace! Od té doby se velmi radikálně změnil můj vztah k vínu. Ne tedy co do kvantity, nýbrž kvality. Prostě jsem začal víno „vykoštovávat”! Přivedl mě k tomu můj kamarád Mirek Chytil, vinař z moravských Dubňan a taky pár přátel, s nimiž jsme založili KPDV, tedy Klub Přátel Dobrého Vína u nás v Mníšku. A právě tato bohulibá zájmová organizace, která přes rok organizuje klubová tématická setkávání, stojí i za nápadem na Festival vína. Letos bude už 2. ročník, rozšířili jsme se jak obsahově, tak i prostorově, takže víc než 30 vinařů a prodejců vystaví své dobroty nejen na mníšeckém zámku, ale i v podzámčí – před naším hostincem a divadlem U Káji Maříka. A k tomu ochutnáme skvělé sýry a místní specialitu - výpečky Káji Maříka. A taky zanotuje cimbálová a dixielandová kapela, dětem zahrají klauni pohádku a na samotný závěr si dáme koncert Gospel Time Zuzany Stirské. To abychom naše povídání hezky vrátili tam, kde začalo!

*****

Pozitivní noviny děkují panu Rosákovi za milý rozhovor.

* Tandem vysílá denně od 9:00 hod. Český rozhlas Region (Středočeský kraj a Vysočina) a ČRo Regina. Pořad nově od dubna přebírají i další regionální studia Českého rozhlasu po celé republice a vysílají ho v rámci společné regionální noci každý den ve 21:00. 

 OHLASY NA ČLÁNEK

 Vážená paní Vykopalová,

když jsem si přečetla před chvilkou v Pozitivních novinách Váš pěkně napsaný článek o panu Rosákovi, rozhodla jsem se mu cosi objasnit. Diví se tam totiž, že neví, že když byl ve studené vodě, oblečený do neoprenu, proč se posléze ta studená voda změní v teplou ? Já bych pro něj měla vysvětlení. Ta voda se totiž ohřeje OD JEHO VLASTNÍHO TĚLA! Vím to moc dobře, protože jsem se v mládí potápěla a mně to ohřátí trvalo poněkud déle, protože při mé tehdejší štíhlé velikosti 36 mi byly klubové svazarmovské neopreny, určené vojákům mohutných postav, hodně veliké a voda se mi kolem těla tehdy proháněla hodně dlouho studená. Dnes už by mi takový problém nehrozil. :-)

Mějte se krásně a ať se daří Vám i Pozitivním novinám!

Srdečně
Miluše Mayerová (dříve Šilhánková) z Liberce
(mj. Mistryně republiky ve sportovním potápění za rok 1968. Odpusťte chlubivé staré ženě, jsem ročník 1948) :-)

Copyright © z archívu Jana Rosáka

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 08. 2007.