Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Trajekty

Hlavní trajekty na trasách Sassnitz-Trelleborg (Německo-Švédsko; trvá 4 hodiny) a Stockholm-Türku (Švédsko-Finsko;  11-hodinová) jsme si zarezervovali předem. Ono to ani jinak nejde, když chceme využít trajektů za lepší cenu (to znamená mimo víkendy), koupit je za české koruny (tady to lze převodním příkazem) a ten druhý trajekt jezdí jen jednou denně (a jednou nočně, ale to je dost drahé). Navíc si myslím, že když se bude trajekt proplétat tím množstvím ostrůvků, které jsou mezi Stockholmem a Türku, tak je kormidelník nebo kapitán nebo kdotovůbecřídí alespoň lépe uvidí.
Hlavně ty trajekty musíme stihnout! Máme vouchery, které v přístavu vyměníme za lodní lístky. No a v přístavu musíme být aspoň hodinu před odjezdem, takže časová rezerva je zkrátka nutností. Na ostatní trajekty, které nás cestou čekají, si budeme kupovat lístky přímo na místě.

Nocování v přírodě

Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.

Na cestách

Při studování průvodce se dozvídám spoustu zajímavých věcí. Například dopravní předpisy: Ve vesnicích a městech obvykle 50 km/hod., mimo 70-90 km/hod., podle značek. Jsou i úseky, kde lze jet i 110 km/hod.
Pozor - zvíře má vždycky přednost. A když potkáme medvěda, máme se zastavit a dělat velký randál. Medvěd prý odejde. Hlavně se nemá utíkat, protože medvěd uběhne 100 m za 7 vteřin. No, co se týká mě osobně, buď budu řvát jako tur nebo strachy oněmím.
Taky si máme dát pozor, abychom nesrazili nějakého losa nebo soba. Los má parohy placaté, lopatovité, sob má paroží jako náš jelen, ale porostlé srstí. Při případné srážce je to však jedno, ale auta údajně dopadnou hůř než zvířátka. Parohy- neparohy.

Komáři?

Skandinávie je prý oblíbeným místem pro komáry. Tito agresoři s brčkem jsou všude, hlásají v průvodci, a je třeba se obrnit trpělivostí, shovívavostí, tolerancí, repelenty a moskytiérami. Trochu škodolibé mi připadají poznámky, že komáři útočí pouze za denního světla, když se budeme pohybovat po území, kde slunce nezapadá celých čtyřiadvacet hodin.
Kromě komárů si máme dát pozor ještě na ovády a muchničky. Ti jsou tam, kde nejsou komáři, ale jsou stejně protivní. Také nemáme zapomenout na špunty do uší. Komár ve stanu nejen saje, ale budí unavené poutníky vysokým pískotem nezávisle na tom, zda je hladový či sytý. Ten komár, nikoli poutník.
Pěkné vyhlídky…Jedeme na začátku sezóny, a tak se dá předpokládat, že ty lítací bestie budou po zimě opravdu při chuti. Sháníme repelenty mazací i ve spreji. V nejhorším případě budeme používat mechanickou cestu – vybíjení havěti vším, co bude po ruce, nebo rovnou rukama. My jim dáme! Nic jim nedáme! Přece se od nich nenecháme sežrat.

Polární kruh, záře, noc – a půlnoční slunce

Pro všechny země severně od polárního kruhu jsou charakteristická krátká léta s půlnočním sluncem a dlouhé, studené zimy s polární nocí.
V zimě na sebe poutá pozornost především fenomén polární záře. Tento světelný jev může nabývat podoby oblouku, pásů, paprsčitých svazků nebo světelných kruhů a korun. Příčinou je sluneční vítr, stálý proud částeček přicházejících od slunce, jenž při vstupu do atmosféry ionizuje „molekuly vzduchu“ a způsobuje jejich rozsvícení.
Jako polární kruh označujeme stupeň severní šířky (66°32´51“), na němž slunce v den letního slunovratu, 21. června, nezapadá pod úroveň mořské hladiny.
Čím postupujeme dále směrem k severnímu pólu, tím je perioda půlnočního slunce, respektive polární noci delší. Důvodem je sklon zemské osy 23,51°. Při pohybu Země kolem Slunce se tato oblast na chvíli ocitá zcela v záři slunečních paprsků, pak z ní zase na určitou dobu úplně vystoupí.



Laponsko

Leží v severní Evropě a zahrnuje severní část Skandinávie (Norsko, Švédsko a Finsko) a poloostrov Kola v Rusku. S postupem času, jak hranice mezi severskými státy mizí a hranice s Ruskem se stává otevřenější, se části Laponska stále více integrují.
Laponci se sami nazývají Saami. Hlavní městem Laponska je finské Rovaniemi. Ve finské části Laponska žije asi 6 500 Saamů, v severní části Norska, kraji Finnmark, pak asi 20 000 Saamů.
Laponci jsou nomádští a polonomádští chovatelé a lovci sobů. Věnují se i rybolovu, lesnictví, zemědělství, řemeslné práci, a díky narůstající poptávce turistů výrobě a prodeji tkanin a suvenýrů ze dřeva, březové kůry, sobí kožešiny, parohů nebo kostí.
V současnosti však pouhá desetina Laponců praktikuje „modifikovaný“ tradiční způsob života. Nastává tak otázka, zda se podaří uchovat jejich tradice a kulturu, na kterou jsou všichni Saamové právem hrdí – laponské řemeslné umění, tradiční oblečení, starobylé ságy a zpěvy a široce rozvětvené, pevné vztahy ve velkých rodinách.

   Pokračování...

   Další díly

Foto © Jitka Dolejšová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 09. 2007.