3. část

Seznamte se s Trolly

Ke Skandinávii neodmyslitelně patří Trollové. Prý jsou to skřeti. To je dost ošklivé slovo, ale jen na první pohled. Vlastně by mohlo jít o trochu povyrostlé skřítky - základ slova je stejný. Trollové a Trollíci mohou být hodní i škodolibí, ale mluvit by se o nich mělo jen hezky. Když mohou, pomohou. Z úcty k nim je budu psát s velkým T. Kdyby něco…

Co o nich vlastně víme?

Trollové se skrývají v lesích a vysoko na úpatích hor. Zjevují se lidem jen v noci, mezi západem a východem slunce. Sluneční paprsky jsou pro ně nebezpečné, protože by je mohly usmrtit nebo proměnit v kámen. Občas se stává, že se Trollové nestačí před sluncem skrýt, takže ve skalách a kamenech můžeme snadno rozeznat jejich podoby. Trolly lze zpravidla vidět za úplňku nebo během bouře, kdy je osvětlují blesky. Trollové mají dlouhé chlupaté ocasy, velké zahnuté nosy a na ruce jen čtyři prsty.
Někteří Trollové jsou obrovští, jiní zase úplně malí. Lidé dokonce viděli i dvouhlavé a tříhlavé Trolly a Trolly se sobím parožím. Trollové se dožívají vysokého věku, až několik set let. Dokáží měnit svou podobu, někteří z nich přijímají podobu krásných mladých dívek, aby tak do lesů přilákali mladé muže (aha, musím hlídat Martina!). Ale i když Trollové dokázali přijmout jakoukoli podobu, ocas jim vždy zůstává (hle, poznávací znamení!)
Přestože Trollové vypadají děsivě, někteří z nich jsou velmi hodní až naivní. Ovšem je třeba být s Trolly zadobře a chovat se k nim s náležitou úctou. Potom pomáhají, ochraňují, někdy na chvíli zadrží bouřku nebo pomohou zbloudilým najít cestu.

…a tak před usnutím šeptám aspoň malou modlitbičku…

Vážení a úctyhodní Trollové, prosíme Vás: Ochraňujte nás, pomozte nám vždy najít tu správnou cestu, dopřejte nám krásné počasí a pohodovou dovolenou.
Děkujeme.

Měsíc před odjezdem, začátek června 2007

Co dřív, co potom

Globální úkoly (kdy a kam a kudy) se rozdrobily na malé, menší a nejmenší, ale možná o to více důležité.
Plán trasy je hotový, včetně alternativ typu: suchá a mokrá varianta, varianta dost času-málo času, a nejdůležitější varianta chceme – nechceme. Však se uvidí, stejně nelze naplánovat všechno do detailu, musí zůstat trochu místa na improvizaci, dobrodružství a (jistě příjemná) překvapení.
SMS: Spousta Malých Starostí. Co zařídit, koupit, sehnat, zabalit. Česko-anglický slovník. Foťák, kamera, mobily, k tomu různé autonabíječky. Hygienické a šicí potřeby. Lékárnička. Pláštěnky a deštníky. Oblékat se budeme systémem cibule, slupek, tedy vrstvením oděvů. Kvalitní boty. Potřebné doklady. Peníze do všech zemí. Kanystr na vodu. A dilema – baterku ano či ne?

Co budeme jíst?

Své síly mobilizuji do oblasti vaření. Kompletuji polní kuchyni. Propan-butanový vařič. Hrnce, pánev, pokličky, něco na zamíchání, misky na jídlo, lžíce a hrnky. Prkýnko, nůž a zápalky.
Sestavuji jídelníček. Co je rychle uvařeno, co zasytí, co zahřeje, a aby to nebylo fádní. Ráno bude čaj s něčím, v poledne chleba s něčím dalším, večeře polévka a k tomu teplé jídlo. Počítám s variantou, že teplou stravu někdy přesuneme na poledne a večer dáme něco lehčího. V seznamu se objevují těstoviny, rýže, sušená bramborová kaše, ovesné vločky, sýry, instantní polévky, pár konzerv. Jako prevenci bereme i alkohol, v malém množství, tedy v množství povoleném celními předpisy. To je 1 litr na osobu.

Týden před odjezdem, 26. června 2007

Začínám plnit tašky a krabice.

Den před odjezdem, 2. července 2007

Nakoupeno už máme všechno, včetně ovoce, zeleniny a jogurtů pro prvních pár dní. Za chvíli půjdu dělat řízky, péct kuřecí rolky a balit obložené housky.
Sbaleno už taky máme. Odpoledne přesuneme velkou část nákladu do auta. Dovnitř poskládáme to, co musí být při ruce. Jen aby se nám tam všechno vešlo.
Uff. Vešlo.

Den odjezdu, úterý, 3. července 2007

Před sedmou hodinou ráno vyrážíme z Prahy. Směr: sever.
Za Dubím si manžel potřeboval nutně odskočit. Támhle je nějaká bouda, tak tam. Rychle, ale elegantně stočil volant doprava a zprudka si to namířil k malé boudičce s velkými okny. Za oknem jak ve výloze sličná děva v červeném prádélku si právě oblékala bílou punčošku – a leknutím málem neudržela rovnováhu. Nevím, kdo byl víc překvapený. Zda slečna, která v osm hodin ráno ještě zákazníka nečekala, nebo můj manžel, který v tuto chvíli měl úplně jinou potřebu. ...Chechtali jsme se tomu ještě na hraničním přechodu na Cínovci.
V půl čtvrté odpoledne jsme v německém Sassnitzu, měníme voucher za palubní lístek. Jede nám to v 17:45, tak ještě máme čas na procházku. Moře je klidné, přístav tichý, ve vzduchu jsou cítit ryby.
Trajekt společnosti Scandlines je zaplněn nákladními vagony, kamiony, osobními auty. Autobus je tu jen jeden.
Ve 21:50 připlouváme do švédského Trelleborgu.