Ivo Antušek: Kavárna

Rubrika: Exkluzivně – Senioři k počítačům

Kavárna je místo, kam člověk zamíří, když si chce užít klidu a pohody, popít kávu či smlsnout si na dobrotě. A také se sejít s přáteli, probrat denní radosti i strasti, potěšit sebe i druhé. Ne vždy se hodí do kavárny zajít. Může být ošklivo, zima. Nechce se převlékat. Může se nedostávat času, či peněz na útratu. A také v ní nemusí zrovna sedět ten, s kým bychom se chtěli sejít. Prostě těch překážek může být vícero.
Jedna kavárna je však otevřena nepřetržitě, 24 hodin denně, lze do ní vstoupit kdykoliv, oblečeni jakkoliv, dokonce i s cigaretou a neobtěžovat nekuřáky. Vyřčená slova v ní uvíznou, aby našla svého adresáta za pár minut, nebo až za pár hodin. A ten odpoví, poradí, vyjádří se, tu vtipně, tu vesele, tu smutněji.

Ta kavárna je virtuální a najdete ji na adrese www.seniortip.cz, na stránce diskuse. Byla otevřena v tichosti už asi před dvěma roky.

„Tak mám tady před sebou opět své kafíčko po dobrém svátečním obědě a potřebu sdělit své pocity. Celý život, tak jako každý, hledám. Hledám lásku, dobré slovo a lidské teplo. Totéž se snažím rozdávat sama všem potřebným. Bohužel s přibývajícími léty to jde hůř a hůř. Je to snad proto, že je příliš hektická doba, ve které žijeme. Nejsme schopni nalézt v sobě čas ani pochopení.Touto virtuální kavárnou jsem chtěla přispět k tomu, abychom se zastavili, zklidnili a naslouchali. Zkuste se zamyslet, určitě to vnímáte taky tak, jen to říct. Vyjádřete se na obrazovku svého počítače a rozšiřte řady.“

To tehdy napsala zřizovatelka kavárny Gertruda a její nekonvenční nápad se ujal. Zakrátko se objevily první reakce a kavárna ožila.
„Ahoj holky, tak na šálek kávičky skočím na chvilku. Byla jsem lyžovat na Velké Rači a bolí mě celý člověk. Ale je to první krůček k hubnutí. Bolí mě shnilé svaly a já jsem se rozhodla, že budu více sportovat než vysedávat u PC. Ale na kavárničku si najdu čas. Škoda, že je jen virtuální.“
Jiná návštěvnice, Petra, píše:
„Vážení přátelé, po mnoha dnech nejistoty jsem konečně u nového počítače, bohužel je chytřejší než já a škodolibý - dělá si, co chce, a co já neumím. Prosím o jakékoli potvrzení kontaktu. Stařenku potěší, že funguje něco, čemu rozumí - ještě. Hezké jaro a ať ta voda plyne...“

Tak, jak se lidé v kavárně seznámili, začali se dělit i o rodinné radosti. Dobromila neváhala oznámit narození vnuka.
„Moji milí virtuální přátelé, sděluji vám, že jsem se stala poprvé babičkou, mám první vnoučátko - kluka jako buka. Syn má 38 let, tak se nedivte, že jsem tak ráda, že jsem se dočkala a tuto možná pro ostatní banalitku, sděluji. Potřebuji se s někým o svou radost podělit a naše seniorské stránky nikdy nezklamaly.“

 

Jak čas běžel, pro některé jednotlivce či jednotlivkyně se kavárna stala vítaným místem pro odskočení. Janina už z toho byla trochu nešťastná:
„Dám si dvojku dobrého bílého vína a trochu popřemýšlím o tom, jak se stávám čím dál víc závislá na internetu. Kvůli němu něco připálím, protože od vaření často odbíhám a nejraději mám Seniortip. Když je porucha na internetu, jsem z toho nervózní.“

I mraky se přehnaly, to když návštěvnice z Nizozemí vyjádřila podiv nad tím, že si některé účastnice odskakují do kavárny v pracovní době. Ale i s tím se účastníci vypořádali, když vyjádřili tento názor:
„Mrzí mne ty jedovaté příspěvky , které napadají lidi, kteří si v pracovní době odskočí na Seniortip. Ať mi nikdo nevypráví , že přijde do práce a bez přestání maká, to pak není člověk ale robot. Když si člověk svou práci udělá, tak proč by na chvíli nemohl něco napsat do diskuse.“

Ze zahraničí však přicházely i pozitivní krajanské příspěvky. Tak např. Mirek dělal našincům laskominy:
„V padesátých letech jsem chodil na kávu se sodou, někdy jenom sodu, nejdříve v Ostravě do Fenixu a pak v Brně do Slávie. Vy pořád jen o sladkostech ke kávě, o ty nestojím. V kavárnách se také jedlo, když bylo za co. Ve virtuální by se také mohlo. Oběd mám v poledne (u vás je 18:00) a poslouchám při tom CNN. Dnes byl zbytek sepií (squid) ze včerejšího dinneru. Umím je expertně připravit s trochou manželčiny pomoci. Je to pochoutka, stejně tak bude dnešní dinner, grilované jehněčí žebírka, super pochoutka. Dělám vám chutě? To by mne potěšilo.“

Ale vraťme se ke starostem všedního dne, jak se odrazily na stránkách virtuální kavárny.
„Ahoj všichni! Přišla jsem sem na chvilku, jenom abych Vás pozdravila, páč mám dnes pracovní sobotu, uklízecí. Uklízím trochu tady v baráku na půdě. Našla jsem tam spoustu ,,pokladů“ jako staré dopisy a pohledy ještě po mamce a tetě, jejich poznámky, zápisy, kancionály, pár fotek, prastaré dámské kabelky, hračky, boty, rukavice, rádia, nádoby, nářadí, náčiní a podobné ,,vzácnosti“. Něco jsem schovala. Ostatním jsem vrchovatě naplnila popelnici. Dnes to všecko uklidit nezvládnu, budu ještě pokračovat v úklidu mnoho dní.
Tak zatím přeji VŠEM krásný zbytek soboty a celou neděli. Ať vám kávička chutná. Já mám žíííízeň!!! Jdu si dát limču.“(Vlasta)

Růženka si postěžovala:
„Tak jsem si, Wiky, chtěla k Tobě přisednout pod žlutý slunečník na kus řeči u voňavé kávy s kopcem šlehačky. Místo toho celý den pendluji u sporáku, protože přijela pravnoučata, která se však během dne z toužebně očekávaných zlatíček proměnila v demoliční četu.
Na druhé straně, když člověka láskyplně obejmou čtvery malé tlapky, nebo když závodí div se nepřerazí, kdo bude dřív u babičky na klíně, co může člověka udělat šťastnějším?“
To odpověděla Růžena na soustrastné reakce plné porozumění.

Mohlo by se zdát, že do kavárny chodí jen samé dámy Ale to by nebylo to pravé, ořechové. Objevili se i páni, a to velmi vtipní, sečtělí a veselí, jejichž představitelem se stal pán pod přezdívkou Kmet. Ten mj. poradil dámám, jak dobře umýt okna.
„Co se oken týče, mohu posloužit zlepšováčkem. Totální výměna skel!!! Dámy, chybí vám vrozená mužská genialita!“

V takovémto dobrosrdečném duchu se odehrává konverzace, týkající se mnoha oborů lidské činnosti.
A kdo se jí účastní? No, senioři přece.
A kdo je senior? Představa, že senior je vetchý dědeček či babička v domově důchodců, je naprosto scestná. Realita je taková, že se na stránkách Seniortipu vyskytují převážně ti, co mají doma dospívající či dospělé juniory, kteří donutili své předky stát se seniory. Ti důchodci jsou tam ovšem také, ale žádný z nich není starý duchem!
Můžete se přesvědčit při návštěvě virtuální kavárny Seniortipu. Rádi vám nabídneme virtuální kafíčko se šlehačkou, ba i grog či svařák, bude-li zima a marast. Jsme zaručeně nejlevnější! 

Ilustrace © Jana de Galindo, Kolumbie

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 10. 2007.