Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (6)
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
6. část  Pondělí, 9. července 2007 Je 0:21 a my vybíháme z auta. Jsme na Nordkappu – Severním mysu. Ještě udýchaní s úžasem koukáme na zářivý kotouč. Magické světlo nás uchvátí. Fotíme a filmujeme. Je tu hrozný ledový vítr, ale jsme očarováni půlnočním sluncem a mrznoucí prsty skoro nevnímáme. Jen jedné desetině poutníků se ukáže půlnoční slunce bez mráčků nebo bez mlhy, které se tu často tvoří vlivem míchání studených mořských proudů s teplým Golfským proudem. My to štěstí máme – a tak si to užíváme. Nordkapp nebo taky The North Cape leží na 71°10´21´´ s.š., na ostrově Mageroya a s pevninou je propojen podmořským tunelem. Nordkapp je skalní plošina, břidlicový útes, vysoký 307 metrů, jehož stěna spadá kolmo do moře. Půlnoční slunce tady lze spatřit mezi 14. květnem a 30. červencem. Symbol Severního mysu znázorňuje velký kovový glóbus. Kousek dál je monument Děti Země – sousoší Ženy s dítětem a sedm obrovských obelisků s plastikami, které vytvořily děti z různých zemí. Zázemí tady tvoří nonstop otevřené restaurace, poštovní úřad, obchod se suvenýry a certifikáty, promítací sál s videoprojekcí o polární záři a slunci na Nordkappu během různých ročních období, muzeum s výjevy z námořní historie a kaple. Převážně je tento komplex vybudován v podzemí. Slunce osvětluje hory a v moři vytváří sluneční cestu – je to až neskutečné. Naše stíny připomínají stíny obrů s dlouhýma nohama… A pak už slunce začíná opět stoupat, zatímco my jedeme úzkými serpentinami dolů. Cestou pozorujeme ohromné stádo sobů i s mláďaty. V Hönningsvagenu nacházíme místo v závětří a za jasného slunečního svitu stavíme stan. Je pořád ještě noc, 03:30 hodin. V půl deváté se budíme, ve stanu je teplo a dusno. Však se taky slunce na šmolkově modré obloze snaží. Tady odtud se dá jet jen jedním směrem. Na jih. Cestou si všímáme zajímavých skal, složených z naskládaných břidlicových desek. Chceme si najít pár kamínků na památku, nakonec je z toho společná výprava k moři na kameny. Každý přinesl náruč podle něj těch nejkrásnějších kamenů a kamínků, které „rozhodně a bezpodmínečně musíme vzít s sebou“. Děláme probírku, ale i tak zůstává pěkná hromádka krásných šutříků. Nějak se nám to podaří nacpat do kufru auta. Co se nevešlo, zachytili jsme aspoň na fotkách. Přes město Skaidi přijíždíme večer do Alty. Kousek za městem je ojedinělé muzeum v přírodě – památka UNESCA. Jde o skalní kresby, či spíše rytiny, staré 6000 až 7000 let. Byly postupně objevovány od roku 1973, jejich počet narostl až do dnešních dnů na téměř 3000. Kromě kreseb bylo v okolí nalezeno sedm prehistorických sídlišť. Protože vnitřní část muzea zavírá ve 21 hodin, prohlížíme nejprve muzejní sbírky, zaměřené na kulturní dějiny oblasti Finnmark od doby kamenné až po druhou světovou válku. Pak už nerušeně až do 23 hodin procházíme po dřevěných lávkách a chodníčcích, spojujících celkem 26 „zastavení“. Kresby, postupně restaurované, jsou vyryty na ohromných žulových deskách. Znázorňují lidské postavy, lovná zvířata a ryby, lodě a čluny, zbraně a nástroje, ale i výjevy z lovu, z rituálních tanců, rodinného života. Pozorný návštěvník si povšimne i kresby bruslí, sněžnic nebo rytiny kopírující otisk dětských chodidel. Orientujeme se dobře díky výborné příručce v angličtině, kterou jsme dostali ke vstupence. |
| |
Pokračování...
Další díly
Foto © autorka
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 11. 2007.
