Z Bielerhöhe vyrážíme na túru k Wiesbadener Hütte (2448 m.n.m.). Stejným směrem se vypravili také hluční a upovídaní Češi, kteří tu byli s autobusovým zájezdem, takže klidu ani pozorování zvířat v přírodě jsme si příliš neužili. Zato jsme si s Olym vyslechli stížnosti na počasí, kritiku nepřítomného vysokoškolského profesora i důvěrnosti týkající se propoceného trička jedné korpulentní dámy. Někteří turisté by měli mít pusu na zámek. Pusu zamčenou aspoň na dva západy.

Z Wirlu podnikáme výpravu na Breitspitze (2196 m.n.m.). Po cestě obdivujeme malá jezírka a různé odstíny zeleně – přes tmavou kleč až po svěže světlou na posečených horských loučkách. Okolní hory (skupina Silvretta, Montafon a Rätikon) se zase předvádějí v odstínech modrošedé a kontrastech černých a bílých ploch. Takové škály barev by se na jednu malířskou paletu rozhodně nevešly. Snad to alespoň zachytím já nebo nováček Oly. Na skalnatých úbočích pozorujeme poklidné kamzíky. Skoro splývají s okolím, takže jen dalekohled nebo kvalitní zoom umožní prohlédnout si tyto (obvykle plaché) alpské obyvatele zblízka. Pokračujeme okruhem dolů ke Kopssee. Kolem zelenkavého jezera už vede pohodlná, skoro parková cesta, s lavičkami a odpočívadly.