Josef Krám: K nedožitým šestašedesátinám rychnovského rodáka Rudolfa Rokla
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
K nedožitým šestašedesátinám rychnovského rodáka Rudolfa Rokla. Připomeneme si je 16. prosince 2007, ale jak krátce a neotřele vystihnout tuto osobnost? Klavírista, noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd a nezapomeňme - žák rychnovské profesorky hudby Věry Jelínkové, jehož život skončil po těžké nemoci 23. září 1997.  Televizní divák si vybaví 29. duben 2004, kdy televize dávala 27minutový pořad Potomci slavných, věnovaný Rudolfu Roklovi a jeho blízkým. Přidávám fotografii, kterou jsem kdysi pořídil v pražském Divadle hudby, v němž se křtilo při natáčení Tobogánu jeho CD a kde jsem byl jediným Rychnovákem. A protože na přiložené fotografii vidíme Rudolfa Rokl s Karlem Gottem, tak dovolte volně uvést Gottova slova z jiného pořadu: Bez Rudolfa Rokla by můj začátek vypadal asi úplně jinak, protože on byl geniální klavírista, vynikající jazzman, ačkoliv vystudoval konzervatoř a akademii, a mohl hrát skvěle klasiku. Rachmaninov byl například takovým jeho oblíbeným skladatelem, ale hrál piano jako Oscar Peterson. Tento člověk neopovrhoval popovým zpěvákem, tenorem, který se směroval spíš na kantilénu, byl jeden z těch, který mně doporučoval jít na konzervatoř. Že je sice hezký, že zpíváš jazz, že máme společně rádi jazz, ale já v tobě slyším takovýho zatím utajeného tenora. Takového, že by bylo škoda nepracovat na tom hlase. A kdo se chce o Rudolfu Roklovi dočíst něco jiného, doporučuji knihu Tomáše Slámy (ostatně rodáka z nedalekého Kostelce nad Orlicí) „Ze života jednoho pořadu“, rozumí se rozhlasového Tobogánu. Rudolf Rokl totiž miloval vlaky. Jo, Vy jste zvědaví, o čem tam tehdy v Praze byla řeč? Tak tedy citace: Přímý přenos se blížil ke konci. „Můžeš se ještě na něco těšit, Rudolfe?“ „Ale ano. Pozítří jedu na lokomotivě do Košic. Máme tam koncert. Kapela jede autobusem a Karel Gott letí letadlem.“ Karel Gott uslyšel své jméno, vstoupil na pódium, aby svým hlasem pozdravil nově nabytý hlas Rudolfa Rokla. Než zaznělo belcanto, namítám: „Nezlob se, Karle, Rudla se trmácí do Košic na lokomotivě, kluci autobusem a ty letadlem. Není to primadonství?“ „Není,“ odpověděl pohotově Karel Gott,“ já letím proto, abych mohl přivítat Rudlu na nádraží, až přijede na lokomotivě.“ P.S. Po mnoha letech jsem dostal do rukou k překopírování vytahaný magnetofonový pásek s naprosto neznámou Roklovou nahrávkou Jaruščiny polky rychnovského etnografa a folkloristy, teď už stařičkého pana doktora Rudolfa Zrůbka. Amatérsky převedenou do wav a sestříhanou je v příloze. |
Foto © autor
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 12. 2007.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivan Rössler |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Milan Lasica |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jan Vodňanský |