Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

Tento povánoční fejeton jsme nazval Vánočník. Nyní, po létech se má vánoční těšení ustálila. Miluji jako vy Vánoční čas a snažím se jej prožívat již týdny před tím a týdny potom. Můj pocit radosti z dárků, z rozzářených očí vnuků a všech dětí, se mísí s pocitem melancholie hodné nálad Klostermannovy Šumavy. Říká se Nostalgie a v naší české řeči to znamená Něžné smutnění.
Je to takové hezké zamyšlení nad odvátým časem, spojené s písní vzpomínek, které odklepává rytmus vlaku.
A ten jede krajinou, míjí stromy, domy, a rozdrncává pražce minulosti. Vánoce to nejsou jen třpytivé ozdoby, bláznovství prskavek, to není vůně salátu, rybích polévek, to nemusí plout skořápky vlašských ořechů a svící Naděje, to není dozlatova propečená vánočka s rozinkami od babičky z vesnice, to není jen punčová nálada čajové sešlosti...
Vánoce jsou věčnou hrou, při níž se zapomíná na pachtění za obživou, dospělí lidé se stávají dětmi ve hře Divadla vlídných srdcí, kde je uvaděčem Ježíšek a paní Marie rozdává vstupenky zdarma. V ten čas se lidé skloní k sobě, políbí se a odpustí si nevlídné věty. U stromečků si hrají maličcí a neví, jak nejistý je domov pod křídly lidské nestálosti a slabosti.
Vánoce jsou velkou hrou, kde se na chvíli zastaví sobectví a pohlazení vchází okny s písněmi sněhové noci. A ty písně se toulají od domu k domu a nevybírají si podle honosnosti. Jsou vánočně spravedlivé. Zastavují se u jiných oken, kde místo pohlazení táty, mámy, dědečků a babiček, jsou krabice komeníčků, šašků, pejsků z umělé hmoty, panenky a kuchyňky s panenkami. Ošetřovatelky a pečovatelky rozsvěcují stromeček od sponzora a zpívají s dětmi: „Narodil se Kristus Pán, veselme se...“ Prskavky skomírají a hvězdy nebeské čtou z dětských očí příběhy opuštěných. Na Nebi bliká jiskérka naděje. 

POHODA VÁNOC

Vypřáhnu z kočáru spěchu
Odhodím kabát s migrénou
Pustím si hudbu pro útěchu
A vzkřísím lásku znavenou
Přemýšlím nad zvláštní dobou
Na krátké pouti po zemi
Nasypu vrabcům ať si zobou
Až vítr chvíli oněmí

To je má pohoda Vánoc
Bez pompy vzletných přání
To je má pohoda Vánoc
Ať si ji každý chrání
To je má pohoda Vánoc
Ať příští roky
V dobrém uplynou
V té pouti času
Ať se lidé neminou

A tomu kdo na dně bývá
Zavolám Chlapče nebuď sám
Nech řečí už se stmívá
Máme tě rádi tak pojď k nám
U stolu beze slov jíme
Otevřu láhev Tramínu
Že je nám dobře všichni víme
Je dobré mít svou rodinu
Pozvu si náladu snění
Na starý rok si vzpomenu
Řeknu mu Díky ač mne plení
A mám z něj duši zjizvenu
Nevím dál co na nás čeká
Ale já věřím všem svým snům
Že budou vlídné na člověka
A na křehký lidský dům

To je má pohoda Vánoc...

/text J.Fousek, hudba a zpěv Petr Spálený,
divadlo Semafor − osmdesátá léta/  

Ukázka z nové knihy Josefa Fouska: " Dobré jitro člověče" - vydal Euromedia Group - Knižní klub.

OHLASY NA ČLÁNEK

Pana Fouska tedy můžu a tradičně čtu. I když toho podstatného slova, "nevíme co nás čeká" si povšimne asi málokdo. Máme jen představu, co bychom rádi, aby nás čekalo. Ale jak víme z vlastní praxe, nakonec všechno vezme jinou zákrutu a na saních jede místo Ježíška zase nějaký dareba. A co je na nich naloženo? Slušný člověk nemusí užívat výrazných slov, zejména ne o svátcích vánočních.
Slavomír Ravik, 20.12.2007
Praha

Foto ©Josef Fousek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 12. 2007.