Tento povánoční fejeton jsme nazval Vánočník. Nyní, po létech se má vánoční těšení ustálila. Miluji jako vy Vánoční čas a snažím se jej prožívat již týdny před tím a týdny potom. Můj pocit radosti z dárků, z rozzářených očí vnuků a všech dětí, se mísí s pocitem melancholie hodné nálad Klostermannovy Šumavy. Říká se Nostalgie a v naší české řeči to znamená Něžné smutnění.
Je to takové hezké zamyšlení nad odvátým časem, spojené s písní vzpomínek, které odklepává rytmus vlaku.
A ten jede krajinou, míjí stromy, domy, a rozdrncává pražce minulosti. Vánoce to nejsou jen třpytivé ozdoby, bláznovství prskavek, to není vůně salátu, rybích polévek, to nemusí plout skořápky vlašských ořechů a svící Naděje, to není dozlatova propečená vánočka s rozinkami od babičky z vesnice, to není jen punčová nálada čajové sešlosti...
Vánoce jsou věčnou hrou, při níž se zapomíná na pachtění za obživou, dospělí lidé se stávají dětmi ve hře Divadla vlídných srdcí, kde je uvaděčem Ježíšek a paní Marie rozdává vstupenky zdarma. V ten čas se lidé skloní k sobě, políbí se a odpustí si nevlídné věty. U stromečků si hrají maličcí a neví, jak nejistý je domov pod křídly lidské nestálosti a slabosti.
Vánoce jsou velkou hrou, kde se na chvíli zastaví sobectví a pohlazení vchází okny s písněmi sněhové noci. A ty písně se toulají od domu k domu a nevybírají si podle honosnosti. Jsou vánočně spravedlivé. Zastavují se u jiných oken, kde místo pohlazení táty, mámy, dědečků a babiček, jsou krabice komeníčků, šašků, pejsků z umělé hmoty, panenky a kuchyňky s panenkami. Ošetřovatelky a pečovatelky rozsvěcují stromeček od sponzora a zpívají s dětmi: „Narodil se Kristus Pán, veselme se...“ Prskavky skomírají a hvězdy nebeské čtou z dětských očí příběhy opuštěných. Na Nebi bliká jiskérka naděje. 

Ukázka z nové knihy Josefa Fouska: " Dobré jitro člověče" - vydal Euromedia Group - Knižní klub.

Pana Fouska tedy můžu a tradičně čtu. I když toho podstatného slova, "nevíme co nás čeká" si povšimne asi málokdo. Máme jen představu, co bychom rádi, aby nás čekalo. Ale jak víme z vlastní praxe, nakonec všechno vezme jinou zákrutu a na saních jede místo Ježíška zase nějaký dareba. A co je na nich naloženo? Slušný člověk nemusí užívat výrazných slov, zejména ne o svátcích vánočních.
Slavomír Ravik, 20.12.2007
Praha