ELIÁŠOVY PRANOSTIKY  ( 50.týden)
od  10.12. do  16.12.

Naši staří předci milí, s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všecko na světě se mění!

10.12.
Po studeném prosinci bývá úrodný rok.
•••
Dnes Julie bez Romea jaru zimou cestu klestí,
že je Shakespeare nechal zemřít, za to dostal pěstí
kdysi dávno ve Stratfordu na náměstí.

11.12.
Vane-li v prosinci vítr východní,
špatnou naději mají nemocní.
•••
Dana zdravotní je sestra, politiku nesleduje,
východní když vítr fouká, určitě se neraduje!

12.12.
Studený prosinec – brzké jaro.
•••
Brzké jaro? Kdy to je?
Pro Simonu v únoru, pro jiného v dubnu.
Nedá jí to pokoje, a říká si v duchu:
„V dlouhé zimě přibírám a při krátké hubnu.“

13.12.
Lucie noci upije a dne nepřidá.
•••
Lucie má zvláštní chutě, navíc je to předčasné,
my nápoje lepší známe, některé jsou úžasné.

14.12.
Jaký prosinec – takové jaro.
•••
Pranostika lakonická je jak láska platonická.
Přesto když je zima všude,
Lýdie je zvědavá, jaké jaro bude.

15.12.
Jaké mrazy v prosinci, taková tepla v červnu.
•••
V prosincových mrazech Radana i Radan po horách létají,
kompenzaci v červnu tak jako snad každý, radostně vítají.

16.12.
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
•••
Sníh je dobrá peřina, hraje nejrůznější role,
v iglú hřeje Eskymáky, u nás hřeje pouze pole.

****

To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky,
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!

Pokračování příště...          
  
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí!