Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek

Rubrika: Literatura – Zábava

ANGLICKÁ KRÁLOVNA A PEPA FOUSEK
aneb Zdálo se mi, zdálo ...

V sobotu časně zrána, tedy hned po půlnoci, jsem začal horečně rozesílat všem přátelům do celého světa emaily. Tak jako již více než po dva roky, chtěl jsem opět upozornit na vynikající nedělní rozhlasový pořad Dobré jitro s Pepou Fouskem na ČRo2 - Praha, který na druhou adventní neděli bude zaručeně převánočně laděný, a který my již můžeme slyšet v sobotu večer. Několikrát do roka, stejně jako dnes, patří tento tříhodinový pořad oblíbenému Pepovi Fouskovi. Jako on dostává děkovné dopisy od posluchačů ze všech koutů světa, tak i já dostávám děkovné emaily s prosbami, abych nikdy nezapomněl a opět včas upozornil. Po rozeslání všech emailů jsem se opět odebral na lůžko, abych pak v noci vydržel být vzhůru a poslouchat celé tři hodiny. Bohužel jsem měl nějaké noční můry, že jsem někoho asi opomenul upozornit, a ty se pak obrátily v zajímavý sen.

Jen co jsem usnul, volala mi naše královna, děkovala za email a prosila, jestli bych nemohl okamžite přijet, že prý všechno je již zařízené. Šofér limuzíny přistavené před domem mne srdečně nabádal, ať využiji baru, protože prý slyšel, že mne nikdo střízlivého do letadla nedostane.
V sobotu v časných ranních hodinách se dá jet docela volně, protože těch pár aut na silnici jsou asi jen lidé, kteří si vyrazili na nákupy do Států. Ač bylo sněhu požehnaně, silnice byly čisté. Šofér na to tedy šlápl, po městě stovkou a na dálnici sto šedesát (asi měl na pokuty jako já v produktivním věku). Asi po dvaceti minutách a třech drinkách jsme dorazili až k letadlu, které s rozestlanou postelí čekalo na rozjezdové ploše. Letuška se ještě zeptala, jestli chci spát nebo pít. Ačkoliv se tělo již několik posledních let vzpouzí, zvolil jsem druhou možnost. Vím, že Montreal - Londýn vezme asi pět hodin, takže něco asi zkonzumuji.
Vzpomněl jsem si na náš první let domů před sedmnácti lety. Seděl jsem a pil a pil a teprve nad Anglií jsem se odvážil rozepnout bezpečnostní pás a to jen proto, že jsem musel udělat místo dalším tekutinám.

Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzína odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat. Královna mne hned chytla a hupky, hupky do zahrady. Na stole již bylo připravené pohoštění, kaviár a šampaňské, které jsem však raději odmítl. Nato mi královna hned hezkou češtinou, která mi připomínala Melicharovou z Jonáše, řekla: „Mohu vám, pane Křivánku, tykat?” S radostí jsem odvětil že ano, že si to budu považovat za čest. Pak mi řekla: „Ládíku, můžeš mi také tykat a říkej mi Eliško nebo Betty.”
Dal jsem raději přednost té Elišce. Ať chtě nechtě, musel jsem si tedy připít šampaňským a ještě prý kiss, kiss. No kdyby byla o několik desítek let mladší, ani by mne nemusela pobízet.
Najednou koukám, a snad díky tomu šampaňskému, které muselo tedy stát asi balík, jak se Eliška proměnila v docela pohlednou mladou děvu. Její čeština mne překvapila, a tak jsem se jí zeptal, jak k ní přišla. Radostně mi sdělila, že v ní prý také koluje trochu české krve po Přemyslovcích a že má ráda jazyky, takže se ji tajně naučila. Když jsem se zeptal proč tajně, vysvětlila mi, že se naučila dnešní češtinu, jenže když s někým mluvila, její slovník dost lidi urážel, proto už raději česky nemluví. Uklidnil jsem ji, že nemám klášterní vychování, tudíž může se mnou mluvit bez zábran, což uvítala a já též.

Hned jsem se jí zeptal, proč mám tu čest se s ní setkat. Zaručeně jsem věděl, že nemá zájem se zaplést s tuctovým kanadským penzistou, to by ji Philip přerazil a mne manželka asi též. Hned šla k věci. „Víš, Ládíku, jak jsi mne kdysi upozornil na svého kamaráda Karlíka Kryla, byla jsem tehdy moc ráda, když mi přijel jednou zazpívat. Pak umřel a již jsem od něho nic neslyšela.” Já jí tedy odvětil, že si mohla pouštět jeho desky. Na to mi řekla něco jadrnou češtinou, což mne málem probudilo, ale hned jsem oči zase zavřel, abych ten sen mohl dosnít. Potom pokračovala: „My jsme doma nesměli mít ani gramofon. Hudbu jsme mohli poslouchat jen v Opeře a na koncertech, kde jsme měli královskou lóži. Jinak, když jsem chtěla poslouchat třeba Beatles, Rolling Stones a jiné, musela jsem chodit tajně k zahradníkovi do jeho domečku. Teď si již mohu volně zvát umělce, aby pro mne veřejně hráli. Proto bych nechtěla propást toho Pepu Fouska. Mohl bys mi něco o něm říct a seznámit mne s ním?"

S radostí jsem jí začal vyprávět, jak jsme se kdysi seznámili a jak jsem ho též pozval do Kanady. Samo nebe mi jej seslalo jako nového kamaráda. Ten den, kdy jsme šli na čerstvý hrob kamaráda Karla Kryla, jsem si koupil kazetu Pepy Fouska a byl jsem unesen. Byly to jeho písničky, které většinou skládal v Semaforu, ve skupině Slávka Šimka. Pár dní nato jsme se seznámili na vystoupení v Poděbradech. Za ta léta již ho několikrát poznala a zamilovala si jej Kanada, Amerika, Australie a země v Evropě. Potom začal být známý i doma. Bohužel díky infarktu a někalikanásobnému bypassu již nepomýšlí na cestování, tak se s ním občas můžeme setkat pouze na rozhlasových vlnách, v televizním vysílání, v jeho knížkách, na Cédéčkách či na jeho vystoupeních doma.

Pepa Fousek je jedinečný člověk mnoha talentů a hlavně s dobrým srdcem, což se odráží v celé jeho široké tvorbě. O jeho oblíbenosti mluví vyprodané sály po celé republice, sledovatelnost jeho Dobrých jiter či jiných rozhlasových a televizních vystoupeních, jakož i okamžité rozebrání všech jeho knih (dosud jich vydal dvacet a na dalších stále pilně pracuje).
Pak jsem ještě Elišce poradil, jestli se chce dozvědět více, může si najít mnoho dalších informací, ba si i poslechnout některé jeho písničky na jeho webové stránce, nebo si zadat do internetového vyhledavače Josef (a také Pepa) Fousek a najde tisíce dalších informací a článků.

Nakonec jsem tedy Elišce prozradil, že jsem náhodou spatřil Pepu venku již při příjezdu. Hned mne prosila, jestli bych jej nepřivedl, a tak jsem skočil ven a přivedl Pepu i s jeho ženou Jarmilkou. Pepa se opět rozdal, hrál, zpíval a bavil až do rána jako za mlada. Královna slzela štěstím a dojetím a pak Pepovi udělila nějaký řád a pasovala jej na rytíře. No a v tom okamžiku jsem se probudil a byl rád, že jsem na nikoho nezapomněl.  

IlusIlustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová, http://evussa.wz.cz/index.html

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 12. 2007.