Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté! (7)
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| První bojovník v humánním výcviku divoké zvěře byl Henri Martin, který uvedl 21.4.1831 světoznámou pantomimu „Lvi z Misore“ v cirkuse Franconi. Byl také prvním krotitelem hadů. „Mezi nebem a zemí“ - tak bývalo oznamováno vystoupení provazochodeckých skupin. Rytiny na starých řeckých vázách nám připomínají, že tato artistická disciplína se provozovala již před naším letopočtem. První písemné zprávy o provazochodcích máme však teprve z konce 15. století. Konopná lana, později lana ocelová, byla upevňována obyčejně na věže radnic, chrámů a na tržištích, kde se tyto artistické produkce také konaly. Jedním z proslulých provazochodců byl v 16. století Ital Chiarini, který se těšil přízni královských dvorů v Paříži i Madridě. V 17. století proslavil provazochodecké umění Jakob Hall, který, podporován anglickým králem Karlem II., vytvořil jakýsi základ provazochodecké artistické školy. Zajímavá je zpráva o artistické skupině Traber, která vystupovala v srpnu 1806 v Norimberku. Šéf tlupy „tančil“ v dřevácích na laně a udržoval rovnováhu bez pomoci tyče, pouze s praporky v rukou. Za Napoleona I. byla v Paříži velmi oslavovanou tanečnicí na laně Madame Saqui, která „pracovala“ v padesátimetrové výši. V programovém materiálu cirkusu Tournaire z roku 1817 se dočítáme o artistické dvojici Foureauz - Tournaire, která vystupovala současně na dvou paralelně napnutých lanech. Zprávy z roku 1825 oslavují Madame Wessely (kdepak se narodil její pradědeček?), která na napnutém laně ve velké výšce posnídala. Jízdní kola na laně poprvé použil německý artista Wilhelm Kolter v r. 1791. Na jedné z našich dobových pohlednic se uvádí, že prvním českým provazochodcem byl Dominik Tříska. Mj. na ní vidíme jízdu na kole po laně s pětičlennou skupinou.  První opravdovou provazochodeckou dynastií byla rodina Knie, která udivovala svojí odvahou a vynalézavostí - poprvé předváděla akrobacii na kymácejícím se vysokém stožáru. Cirkus Knie dosud existuje ve Švýcarsku. Rodina Blondinů byla s rodinou Knie spřízněna. Prvenství v přechodu lana v hlavostoji (Kopf auf Kopf) mají artisté Meerens, pyramidu z tří mužů vytvořilo poprvé Zalva trio, stoj jednoruč na drátě se poprvé podařil Adele Jungmanové. Největším akrobatem na laně byl v 19. století Francouz Jean Gravelet alias Charles Blondin (1824 -1897), který ve svých 24 letech udivil svět: dne 30. června 1859 uskutečnil první přechod Niagarských vodopádů na napnutém laně. Bylo silné 76 mm, dlouhé 335 metrů a napnuté ve výšce 48,75 m. Dne 15. září 1860 absolvoval týž přechod znovu, přenesl při něm na zádech Colcorda, který byl jeho manažérem. Snímek „Hrdina Niagary“ Blondin s dobrovolníkem na zádech je zřejmě pořízen v ateliéru k propagačním účelům. Bidlo, které Blondin svírá, je pro provazolezecký výkon příliš slabé. První ženou, která přešla Niagarské vodopády, byla v roce 1876 Marie Spelterini a o dvacet let později se podařilo opakovat Blondinův výkon Paulu Fliessovi, který přešel Niagarské vodopády se zavázanýma očima. Málokdo však ví, že s proslavenou dynastií Blondinů je spřízněna také naše česká provazochodecká rodina Matěje Berouska. Cirque ďHiver (původně Cirque Napoleon), patřící mezi nejstarší stálou cirkusovou budovu, byl poprvé otevřen v Paříži 11. prosince 1852. Prvním člověkem vystřeleným z děla byl Eddie Rivers (USA), známý jako LULU. Stalo se to v roce 1871. Rekordní vzdálenost, na jakou byl člověk vystřelen z děla, měřila 53,4 metrů. Prolétl ji Ital Emanuel Zacchini v USA v roce 1940. Z našich artistů to byl Otakar Trávníček z Jihlavy, který se nechal rovněž vystřelovat jako „dělová koule“. Jeho rodiče, po první světové válce žijící ve Vídni, optovali pro Rakousko, čímž se i on stal Rakušanem. V našich varieté zejména v Praze a v Brně byl známý jako vídeňský artista Helenský. Umělecké jméno si dal po mamince Helence. Vystupoval zde jako rychlomalíř nebo žonglér, ale měl i komediální vystoupení při parodování pěvkyně. Trojité salto nazad poprvé předvedli Leona Jordanová z Lotyšska a Lewis Jordan z USA v Sydney (Austrálie) v dubnu 1897. Salto nazad (z nohou na nohy) ve dvojici poprvé uskutečnili Richard Risley Carlisle se synem (USA) v Theatre Royal v Edinburghu v únoru 1884. Jarka Nouzová, Marie Zachová a František Janeček byli prvními československými artisty, kteří na základě konkurzu, vypsaného Československými cirkusy, absolvovali cirkusovou školu v Moskvě. Byli to vlastně první Češi na této škole. Velkou senzací i dnes je večeře novinářů ve lví kleci. První uspořádal tuto senzaci krotitel Issac van Amburgh na scéně londýnského divadla Drury-Lane-Theater v roce 1838. Van Amburgh byl zakladatelem tzv. mírné drezury šelem bez bičů, bez střelby a křiku. O více než 120 let později (1966) pozval ředitel cirkusu Humberto brněnské novináře na večeři do lví klece, které přihlíželi lvi Cézar, Paša a Négus. Německý krotitel těchto somálských lvů Wolf Mantang upozornil přítomné, že lvi se budou mezi nimi procházet, ale že mohou klidně jíst a klást otázky. Z pozvaných přišlo pět novinářů a herec Mahenovy činohry Karel Kyzlink, kterého si s velkým zaujetím prohlíží lev Cézar. Na novináře dr. Jana Polešovského (na snímku vpravo) se z povzdálí dívá Pasa. Někteří z pozvaných do klece nevstoupili nebo se omluvili. Fotografoval Miloš Plaček… Zda je striptýz uměním, to je stará otázka. Není jím, pokud se žena na jevišti jen svlékne a tím výstup končí. Striptérka musí umět tančit, zpívat, být dobře připravena po gymnastické stránce. Pokud nezpívá nebo nemluví, musí dokázat vyjádřit gesty vše, co se děje v její mysli, v její duši. To jsou zákony striptýzu, jež stanovil začátkem století francouzský mim George Wague, když uváděl na světové scény první striptérku našeho století Yvettu Blavetovou, která vytvořila řadu striptýzových scén již v roce 1899. Franta Hurych hrál divadlo od svých studentských let. Začínal s písničkami a scénkami nejčastěji v kabaretu, záhy přibylo i několik filmových rolí. Ještě neměl ani pořádně vousatou bradu a už působil jako tenorista po boku Ference Futuristy a Emana Fialy v profesionálním divadle. Přes operetu pak vedla jeho cesta i k režijní práci. V padesátých letech přešel tento „starý opereťák“ pod šapitó cirkusu, aby tu uváděl program. Stal se tak prvním konferenciérem v českém cirkuse, s nímž putoval od štace ke štaci. Delší čas (až do své smrti) působil také ve varieté. Partnerkou mu bývala též herečka a operetní zpěvačka Ella Šárková. Moliěrova hra s upraveným názvem Cirkus Dandin byla prvním představením Osvobozeného divadla v Praze dne 8. února 1926, kdy tato scéna vznikla. První bílá lvíčata se narodila v roce 1988 lvici jménem Sitarra, chované v tokijském cirkusu. Narození tří bílých lvíčat se považovalo za světový unikát. První světový rekord v akrobacii ve výšce vytvořila francouzská akrobatka, 35letá Nicole Durotová, v roce 1988. Tehdy ji balon vynesl nad zemi a ona pod ním předváděla akrobacii. Antonín Kludský, který jezdil světem pod firmou Menažérie, byl jednou z prvních obětí drezérského povolání u nás. V roce 1891 ho při produkci rozsápal lev tak, že drezér zemřel. První cirkus, který u nás jezdil, byl cirkus Christopha de Bacha. Poprvé jej u nás diváci viděli v roce 1802. Klaunské trio bratrů Fratelliniových bylo považováno za nejlepší své doby. Jako první a jediní klauni na světě měli tu čest vystupovat v Comédie Francaise, která je poctila roku 1923 slavnostním zápisem do zlaté knihy. Téhož roku jmenoval ministr osvěty bratry Fratelliniovy členy Francouzské akademie. Psaly se o nich divadelní hry a točily filmy, v nichž byli nazýváni smějícími se filozofy manéže. Zastínili svým interpretačním uměním jiné význačné klauny, snad až na Grocka, který už zdomácněl v music-hallu, a na Chaplina, jehož doménou byl film. Fratelliniové byli původem Italové, ale bližší jim byla Francie, která se jim stala druhým domovem. Jejich otec Gustav byl také klaun. Vytvořili velmi konsolidovanou skupinu klaunů, k níž časem přibývali další členové rodiny, takže se skupina rozrostla na dvanáct členů. Jejich výstupy se často měnily v malé komedie s hudebními vložkami a trvaly půl i tři čtvrtě hodiny. Slavné trio tvořili: Paolo (1877-1940), který byl velmi agilní, většinou nosil cylindr a představoval chytrého klauna, Francois (1879-1951) znázorňoval tzv. bílého klauna, hýřícího vtipem s patřičnou dávkou ironie, zatímco Alberto (1886-1960) s červeným nosem vytvářel postavu hloupého klauna. První žena, která se věnovala také magii, byla Františka Wintrová. V Praze vystupovala v roce 1851. Dne 19. srpna 1891 uvedl Ernst Renz ve své berlínské budově první velkou vodní pantomimu pod titulkem „Na Helgolandu“. K tomu angažoval z Londýna umělecké plavkyně - tři sestry Johnsonovy, které ukazovaly své plavecké umění ve vodní manéži a staly se vlastně prvním vodním baletem. Mimoto předváděly umělecké skoky do vodní manéže z cirkusové kopule. Angličan Craney představil v Londýně již v roce 1705 psí pantomimu. On nebyl při produkci vidět, psi byli kostýmováni a pracovali samostatně. Králem železa býval brněnský silák Franta Kocourek, který si jako první po druhé světové válce vybral disciplínu, která byla u nás na vymření. Rady i rekvizity mu předal známý gladiátor z období první republiky Franta Česal a z Kocourka se stal moderní gladiátor, jenž předváděl až do svých čtyřiačtyřiceti let (zemřel v roce 1991) největší silácké výkony. Dokázal ležet holými zády na prkně s 1500 ostrými hřebíky. Na prsa si nechal položit 150 kg těžkou kovadlinu, do níž bušili dva muži perlíky. Překusoval mince, v zubech zhotovoval okrasy ze železné tyče, najednou roztrhl 32 karet, narovnal podkovu, nechal si na hlavě štípat dřevěný špalek, přerazil prkno stylem karate. Slavná byla jeho čísla, při nichž jej zatížili panelem, na němž stálo 10-12 mužů, či když se podepřel pouze za krk a paty mezi stojany a na prsou mu rozbili balvan těžký 70 kg. Výčet jeho vystoupení jako by neměl konce. Zuby popotáhl nákladní auto, v zápasnické poloze „most“ se nechal přejet motocyklem, o krk ohnul traverzu nebo silnou armaturu. V cizině si například odpočíval při atraktivním souboji s krajtou. Jeho soupeř - mohutný plaz - vážil 42 kg a měřil tři metry osmdesát centimetrů. Na západě měl Franta Kocourek přezdívku Boris Tiger. Znali jsme ho i z televizních vystoupení a filmů. Wilhelm Hagenbeck, bratr obchodníka se zvířaty Carla, zřídil první drezúrní školu s divokými zvířaty. Jeho syn Willy předváděl první drezúru v roce 1896. V roce 1898 vystoupil s první skupinou ledních medvědů. Skupina představovala dvanáct medvědů, dva psy a jednoho poníka. Tuto skupinu předváděl krotitel Ohm. V roce 1957 se stala bývalá učitelka hudby Helena Čechurová první českou krotitelkou lvů. Obdivuhodné výkony předváděla se skupinou berberských lvů i při drezúře divokých huculských koní. Mezi nejlepší létající akrobaty všech dob lze považovat 3 CODONAS. První trio tvořili bratři Alfredo a Lálo Codonas a pozdější Alfredova žena Lilian Leitzelová. Zabila se v Kodani 13. 12. 1931, když jí praskla hrazda. Rok poté se zmrzačil Alfredo, když po předvedení trojitého salta minul partnerem podávané ruce. Nikdy se již na scénu nevrátil, stejně jako jeho nová partnerka Věra Bruceová, která opustila uměleckou dráhu a stala se ošetřovatelkou zmrzačeného Alfreda. (pokračování příště) |
Foto © archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 12. 2007.
