Včera, vracejíce se ze Slovenska po přepychové jízdě v lůžkovém voze JLV na trase Banská Bystrica – Cheb a zpět, jsem byl velice příjemně překvapen a potěšen skutečností, že Pozitivní noviny jsou „kamelotěny“ již i na nádraží! Zatím bohužel pouze v Ústí/Labem.
To jsem zjistil já. Možná že jsou „k mání“ i jinde. Nevím. „Kdo to ví odpoví mi; odpoví mi na otázku co je…“ internet!
Já jsem si je tam mohl přečíst a přitom jsem s sebou neměl svůj notebook! To je prostě věc, ten internet!! Na nádraží jsem se dostal na své Pozitivní noviny i na jejich jeden z projektů - Senioři k počítačům! - pomocí počítače na zdi u pokladen umístěného!

Nevím, komu mohu poděkovat za ten nápad, dát k dispozici internetové stránky i pro důchodce na nádraží ČD žst. Ústí nad Labem hl.n.
Budu se po této vymoženosti pídit zde, v ČR, budu hledat i na Slovensku. Např. www.vlaky.net  kde jsem také korespondujícím členem. V každém případě to bylo velice příjemné zjištění. Však mladí „čuměli“ na dědka, jak to tam mrská! Škoda jen, že zvuk na tomto „počítači“ šel slabě.
Ale to bude historií zapomenuto! To jsou dětská „bebíčka“; z těch se vyroste!
Tudíž dotaz: „ZDE voj. Kotaz… Je ještě někde na světě nádraží, kde si mohu přečíst Pozitivní noviny? GRÁTIS?"

Jenom škoda, že jsem si nemohl vyposlechnout celou prezentaci ke Dni Pozitivních novin ze záložky serveru …. Asi jsem tam byl u toho „počítače“ dlouho; nevím. Zjistím a budu referovat.

Tak se plně projevuje projekt „Senioři k počítačům!“ Pozitivních novin. Je to věc! Jenom ty dědky a báby k tomu „dokopat“. Zbavit je strachu z „mašinek“ z „předražených věcí“ z vlastní tzv. „neschopnosti“.
Věk se prodlužuje, železnice modernizuje; někde možná i zlevňuje (?). Proč by měli být moji soukmenovci a soukmenovkyně sto let za opicemi? Jenom proto, že pamatujeme krystalky a tím pádem jsou nám blíže?
Je dobré postarat se, aby skončila komunistická blokáda našeho vědomí, že důchodci stačí „žvanec a sranec“, jak se vyjádřila před pár dny jedna zaměstnankyně jednoho magistrátu! (Corpus delicty mohu předložit při osobním jednání.)
Nám to již nestačí! My stihneme se doučit, co nám díky výstavbě rozvinuté socialistické společnosti uteklo! Pokud budeme živi a zdrávi; pochopitelně.
Ale co mladí a novodobí „Ingové & Kingové manažérové“, kde oni (ony) nasbírají, nastudují životní zkušenosti? Pokud budou námi pohrdat a nepomůžeme si raději navzájem bariery překonávat a nepodřizovat se jim?! Nebyl by to ten nejnádhernější dárek pod všechny stromečky světa? A NEJENOM O VÁNOCÍCH a nejenom 1x do roka! Nýbrž „Furt“!

Pavel Ján Buvala
předseda SDČR o.s.
Krajská rada Liberec