Anastázia Mahovská: Tý brďo! Tam ti maj kluky!

Rubrika: Literatura – Zábava

„No nazdárek, šéfová! Proč mi nebereš hovory?“ „Rendo, promiň, včera jsem si zapomněla mobil.“ „Já ti ale taky večer posílala esemesku, a ty nic.“ Bylo mi jasné, že Renda má zbrusu nový zážitek. Svrbí ji jazyk a musí jej akutně podrbat převyprávěním jejích dalších překotných příhod.
„Můžu se stavit na cigárko?“ „To víš že jo. Přijď. Už se na tebe moc těším. Vždyť ty to dobře víš.“ „Hele, kočko, tak připrav kafčo a já padám.“
Rendu bezpečně poznám už na schodech, když zacinkají její podkůvky. Cvaká o schody vysokými podpatky jako dostihová kobylka, která pokaždé dorazí do cíle první. Suverénně zvítězí a rozlije kolem sebe štěstí z příslibu rozkoše dosud nepoznaného dobrodružství – a to zcela beze zbytku – a na EX. Zaťuká a současně rozrazí dveře.
„No nazdárek! To nemůžeš taky jednou zavolat jako první! Vůbec netušíš, co všechno ti musím říct! Představ si, že mám novou práci! Teď makám v Liberci! Tý brďo! Tam ti maj kluky!
Byla jsem se tam představit a v kanceláři seděli tři mužský. Jeden hezčí než druhý nebo ..... třetí? No, to je zatím jedno. Každý z nich se představil jako oblastní ředitel a mne nenapadlo nic absurdnějšího, než se zeptat, jestli tam mají taky někoho na práci. Jsem přijatá, ale nevím, jak to zvládnu. Představ si, že jsou všichni rozvedení. To bude zase fuška, nepřipustit si ty chrty k tělu.“
Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch okoukaných zákazníků, co ji nestydatě vydírali, že dostane tu zakázku, až když s nimi půjde na večeři, že bývalý šéf už byl taky pořád a pořád víc a více dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost. „Ti chlapi jsou čím dál větší kanci! Jsou zvyklí, že za prachy dostanou každou pipku, na kterou si zakokrhaj! A ty dnešní holky jsou jako pominuté, hlavně když je sveze navoněný frajer v nablýskaným bouráku!“
Renda mluvila zvučně, smála se přirozeně sexy a byl jí plný barák. Mí kolegové ji už zaregistrovali a neodkladně nás začali řešit. Ten si přišel pro propustku, jiný potřeboval okamžitou informaci, další měl neodkladný dotaz a chtěl razítko na nějaký urgentní nesmysl, jenom aby alespoň na okamžik okoukli tu rozšafnou bytost.
„Rendo, víš co? Pojď, sedneme si na mezaninu u kotelny a v klídku, při cigárku, mi všechno dopovíš." Renda se nesla po schodech jako top modelka na nejsvětovější módní přehlídce a musím konstatovat, že kdyby napřímila ukazováček, tak by naběhli snad všichni kluci z baráku a každý z nich by se třeba i porval, jen aby s ní v náručí mohl vyběhnout schody až na samou střechu. Je to prostě super kočka ze všech koček nejkočkovatější. Černé vlasy jako antracit, modré oči, tělo jako bič a smích, že v mžiku by roztál i ledovec.
Ani na mezaninu nás nenechali na pokoji, ale to už jenom nakukovali, protože jim došly neprůstřelné záminky.
„No a to si představ, že do toho ještě mám starost s Ifčou!“
„Vy ještě pořád spolu kamarádíte?“
„Jo! A pořád chce, abych jí dohazovala zhrzené milence. Posledně přiběhla rozzuřená jako tygřice. Rozvedla se a nějak nemohla zavadit o pořádného chlapa. To víš, u nich v podniku je to samý rozpočtář v brejličkách s kloťáky. Najednou tam nastoupil takový pohledný boreček a když už roztoužením vyla na měsíc, tak si řekla, že si to mládě - nakonec - po tom strastiplném odříkání zaslouží. Řvala vzteky: „To byl ale pitomec! Vyláznili jsme se a všechno bylo prima. Ale v posteli jsem dřela snad hodinu, než byl vůbec k použití a ještě jsem ani nedosedla, on ztuhl, ani nevzdech a bylo po parádě! To bych ještě pochopila, ale ten chcápek si nedal bacha a já už jenom hnala pro Postinor.“ Říkám jí: „A tos mu to neřekla, že nic nebereš?“ „Copak jsem to stihla?“ „Musela jsem se smát a vynadat jí: „Ifčo! neříkala jsem ti, že ty mladý brka jsou jenom pro zadané báby? Ale ty si nedáš říct a místo zkušeného milence si nabrkneš zajíce! No řekni, není blbá?"
„Rendo, nebuď na ni tak přísná! Ty bys už taky nakonec měla vědět, že to není věkem. Buďto to v mužském je jako v koze nebo to nebude umět ani v padesátce. To máš jako s tancem. A věř mi, že parket je nejdokonalejší testík. Tak, jak tě při tanečku partner vede, jak je něžný nebo rázný nebo naprosté kopyto, tak tě taky pomiluje. A Ifči je mi líto. Je to ještě zkušenostma nepolíbené děvče. Holt jsi měla dosud větší štěstí. Pozdravuj ji a příště ji vem taky sebou na kafíčko. Ráda vás uvidím obě.“
Renda vstala, upravila si mini sukýnku, a když jsem ji vyprovázela, povšimla jsem si v oknech rozjařené tykve, které by bylo zcela marné chtít v tu chvíli potopit. 

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Anastázia Mahovská  www.anny.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 01. 2008.