Zuzana Stirská (s rodinou) - Jitka Vykopalová: Po Vánocích nejen o Vánocích

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Zuzana Stirská• Váš silný, ale zároveň i sametový hlas jakoby vás „předurčil“ zpívat gospely, spirituály, country a bluesové písničky. Ale zazpíváte si ráda také i muzikálové melodie, šansony či lidové písničky ve vlastní úpravě. Kdo vám pomáhá s aranžmá písniček? Kdo vám upravuje a přepisuje muziku pro vaši uměleckou činnost?

 

Nápady mám většinou sama a do praxe je pomáhá převádět především náš pianista, aranžér a skladatel Jakub Přibyl, který je velmi pilný a rychlý, a při akcích, kdy je třeba udělat něco rychle, někdy přes noc, se na něj mohu vždy spolehnout. Také nám pomáhá další milý člověk, muž mnoha schopností, skvělý fotograf, vizážista, kameraman, skladatel i textař Aleš Lang.

 

• Člověk musí mít nejen hlasové předpoklady k tomuto typu muziky, ale i životní přesvědčení. Zpíváte mnohdy zdarma, věnujete se i charitativní činnosti. Co vás k tomu vede?

 

Zpíváme opravdu často při charitativních akcích, ale myslím, že to dělají mnozí, nejen my. Je to dobrý pocit, když mají diváci z našeho zpěvu radost, zpíváme rádi, což většinou poznají i diváci, na které se naše radost přenáší. Těší mě, když se nám třeba podaří rozveselit někdy smutné obličeje lidiček v domově důchodců nebo když zpíváme u příležitosti různých akcí, při kterých jde výtěžek na něco smysluplného. V prosinci jsem byla například vyzvána stát se patronkou mladé nadace Umění doprovázet, která podporuje hospice a snaží se o důstojné zacházení se starými lidmi, kterým již nezbývá mnoho dnů života. Zdá se mi to velmi hezkou a záslužnou činností, protože mám pocit, že v dnešním uspěchaném světě se tito lidí přehlížejí a není čas se jimi zabývat, a proto jsem tuto výzvu přijala.

 

• Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, jsou již nenávratně za námi. V tento sváteční čas míváte nejvíce zájezdů a koncertování. Co je na vánočních koncertech jiného?

 

Jiná je atmosféra a samozřejmě jiný repertoár, zpívám o Vánocích ráda. Ty koncerty jsou jiné, zdá se, že se publiku naše vánoční programy líbí téměř vždy. Náš repertoár se k nim hodí a dobré je to, že nemusí být nutné - tak jak to bývá často zvykem - smutný a vážný. Přestože zpíváme samozřejmě také vánoční písně, prokládáme je živými gospelovými kousky, a to je právě to, co se lidem líbí.

 

• Máte čtyři děti, kterým předáváte a vštěpujete lásku k muzice a zpěvu. Vaše děti povětšinou jezdí s vámi, nejsou ošizeny o ty krásné okamžiky u stromečku a u vánočního stolu? Nebo trávíte Vánoce doma a jsou to i u vás svátky klidu, radosti, lásky a pohody?

 Zleva: Berndt, Leny, Sany, Zuzana, Rafik a Vicky

Naše děti nejsou o nic ošizeny, ba právě naopak, musíme si dávat pozor, aby toho všeho nebylo přespříliš. Dnes dostává většina dětí víc, než je zdrávo - a to ve všech směrech - kolikrát ani nevědí, co by si měly přát, takže se snažíme to všechno moc nepřehánět. Nejsem si ale jistá, zda se nám to daří, vždy máme konkurenci u jiných dětí, které nám jsou dávány za příklad, což odmítáme s argumentem, že u nás to je holt jinak. Odmítáme takový ten styl… Pepík má toto, a tak to musím mít také a pokud možno větší, lepší a dražší... To u nás nefunguje... a už vůbec ne móda značkových věcí, v tom jsme dosti nekompromisní.

Vánoce trávíme nyní vždy doma, dříve jsem zpívala často i na Štědrý den a ten jsem si potom dělala o den později nebo dokonce o den dříve. Co jsme ale s dětmi, býváme doma. Že by to byly ale dny klidu, to se říci nedá, protože zřejmě každý, kdo má čtyři děti dosvědčí, že klidné chvíle takřka neexistují. Vždy se najde - a to i o Vánocích - nějaký problém, který dětičky řeší, ať už je to cokoli, a u tohoto řešení většinou klid nebývá.

 

• Nenapadlo vás někdy neslavit Vánoce doma, ale odjet s rodinou třeba někam k moři, mít klid, pohodu, žádné starosti…?

 

 Kdybychom byli s manželem sami, asi bychom i někam odjeli, zažila jsem několikeré Vánoce v cizích zemích, např. jedny na Madagaskaru, tam mě to fascinovalo – slunce tam pražilo, moře mělo 30 stupňů a děti se tam projížděly z kopce na jakýchsi plodech z cizokrajného stromu jako na sáňkách, bylo tam horko, a bylo to taky krásné.

 Sany s maminkou Zuzanou

• Žila jste dlouho v Německu, váš druhý manžel je Němec, jak se u vás doma slaví Vánoce – v německém či českém stylu? V čem jsou rozličné?

 

Manžel de facto přejal z velké části naše vánoční zvyky, takže slavíme klasicky se stromečkem, letos poprvé s umělým, protože mi přišlo vždy tristní vidět ty uschlé, které lidé vyhazují po Vánocích, na ulici. Dřív jsme stejně kupovali vždy stromeček s kořeny v květináči a pak jej sázeli na zahradě, ale už máme plno, tak jsme se odhodlali k tomuto náhradnímu řešení, a dá se s tím také žít. Míváme kapra a lososa, protože děti kapra nemají rády.

Ten německý Ježíšek není zas tak odlišný od toho českého, takže problémy s tím žádné nemáme. Je tedy pravda, že zpočátku jsme řešili dost hlasitě problém bramborového salátu, který manžel chtěl jenom s olejem a okurkou, ale "vyhrála jsem", takže dnes už ho konzumuje bez protestu po našem i on.

 

• Co máte na vánočním čase nejraději? Co podle vás dělají Vánoce Vánocemi?

 

Já bych Vánoce zas tak moc nemusela, nemám ráda ten předvánoční, stále dříve započínající shon a hon na zákazníka. Děti se ale na Vánoce těší, tak se těšíme s nimi a kvůli nim.

 

• Ne dlouho před Vánocemi jste podnikli s částí sboru Gospel Time zájezd do Sýrie (viz Pozitivní noviny: https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007120051 )

Čím si lze vysvětlit váš obrovský úspěch v arabské zemi, kde nejen mentalita obyvatelstva je zcela jiná, ale kde náboženství sehrává ve všem hlavní roli? Neměli jste zpočátku obavy jak budete se svým repertoárem přijati? Vždyť i název vašeho sboru byl pro tuto příležitost pozměněn na Fine Time...

 

Bylo to možná tím, že jsme zařadili písničky různých stylů a navíc se naučili dvě arabské písně, které měly veliký úspěch - diváci viděli, že jsme se opravdu snažili. Nemalou zásluhu na našem úspěchu mají tajemník našeho velvyslanectví v Damašku, pan Kalfiřt a jeho manželka, kteří nám připravili úžasné podmínky i přijetí, zařídili pro nás první-poslední, starali se o nás jako o vlastní, připravili pro nás různé výlety a cítili jsme se tam přenádherně,  jejich zásluhou. Oni se také věnovali pečlivé reklamě, a tak se nám tam opravdu skvěle pracovalo. Já jsem do toho na začátku ani neměla moc chuti, protože jsem v podstatě  peciválem a jsem po tom všem cestování už nejraději doma, ale protože se soubor těšil, rozhodla jsem se, a vyrazila. Nelituji, a za takových podmínek bych jela znovu.

 

    Vánoční koncert v kostele Sv. Michala v Praze

 

• Co je to vlastně Gospel? Hodí se do Česka? Není to cizí prvek v evropské kultuře? Vy jste založila vlastní Gospel Time v roce 1999. Kolik máte členů? Jaká máte kritéria na přijetí do vašeho souboru?

 

Cizí prvek to v jistém směru je, ale to jsou i jiné žánry jako swing, jazz, blues, a také zde funguji. My ale stejně zpíváme takový jakýsi evropský gospel. Gospely jsou zhudebněné texty z evangelia, ale my jsme si z nich přebrali hlavně tu hudební stránku - zpívání celým tělem i duší. Co se týká textu, zpíváme buď v originále nebo s texty, které staví na člověčině, snažím se, aby byla vypíchnutá ta obyčejná věc hezkých a lepších vztahů mezi lidmi, v čemž nám jdou na ruku krásné a mně z duše mluvící texty Pepíčka Fouska.

 

• Vy jste se nespokojila jen s dospělým souborem, ale máte i malý Gosplíček. Myslíte si, že je v Česku zájem o zpívání či výuku dětí na hudební nástroje?

 

Určitě je u nás velký zájem o hudební výuku dětí, což je asi důsledek naší národní tradice. Již v dobách obrození se každé dítko na vesnici učilo na housle, klavír či zpívat. Máme zde také velké množství možností, co a kde pro naše děti vybrat. Řekla bych, že větší než v zahraničí, a navíc je to u nás finančně daleko dostupnější než např. v Německu, kde je tato výuka dosti nákladnou záležitostí. To si mnozí lidé u nás neuvědomují. Je to jen jeden z příkladů, že ne vše je nutně v zahraničí - na západě - lepší.

 

• Vaše děti - Vicky, Leonard, Raphael, Sany ovládají výborně český i německý jazyk– starší dcera Vicky studovala dokonce kromě angličtiny čínštinu (!), kterou si zdokonalila na ročním studijním pobytu v Pekingu, nádherně zpívá; mladší děti chodí do školy se zaměřením na angličtinu a francouzštinu, Rafik hraje na trumpetu, Leny na klarinet, Sany se učí hrát na harfu, měla svou roli v televizním seriálu (Světla pasáže), skvěle tančí; také krásně zpívají a vystupují veřejně při různých příležitostech… Co byste si přála, aby z vašich dětí jednou bylo?

 

Já je samozřejmě nebudu do ničeho nutit, ráda bych byla, kdyby někdo z nich byl dobrým hudebníkem, i když vím, že to je nelehké bytí. Nezáleží totiž, jak vím z vlastní zkušenosti, jenom na umění, ale na povaze, která by k tomu měla být uzpůsobena. Chce to být suverénní, splachovací a mít lokty. Nejsem si jista, zda to někdo z mých dětí má. Co se týká muzikálnosti, to jsou opravdu snad všechny, ale Vicky, která dřív zpívala s panem Suchým a zpívá se mnou i v mém Gospelu, dala již jasně najevo, že hudbou se živit nehodlá. Je opravdu talentovaná na jazyky, umí nejen čínsky a anglicky, ale i španělsky, francouzsky a německy, takže zřejmě půjde tímto směrem a hudbu si chce nechat jenom jako koníčka. Ona vidí u mě, jak je to vše složitější, než se na první pohled zdá a přiznává, že na to povahu nemá.

Společné foto rodiny Stirských Jitka Vykopalová v přátelské debatě se Zuzanou Stirskou


Asi zatím nejmuzikálnější je synek Rafik, který studuje hru na trubku, výborně zpívá, skvěle intonuje, ale povahou je také introvertnější a není to zatím typ, který by se někam cpal, jako ostatně i všechny naše děti. Leny je strašně šikovný na technické věci, stále montuje nějaké vynálezy, jeho sen je vyrobit stroj na čokoládu, ale to se ještě pořád nedaří, takže ji musí zatím kupovat. Chodí na hudební gymnázium, kde se učí hře na klarinet. Je také velmi šikovný, má krásný tón, což ale nestačí, chce to ještě velkou píli, o kterou se zatím jen snaží. Myslím ale, že by z něj mohl být nějaký dobrý zvukař či kameraman, to ho baví velmi, již nyní nám vše natáčí, filmuje i ozvučuje a nehledě na jeho pouhých jedenáct let, jedná se již o pomoc skutečně odbornou. Malá Sany bude v dubnu dělat přijímací zkoušky na totéž hudební gymnázium, hraje na harfu, jde jí to moc dobře, horší je to v oboru matematiky, v tomto směru díru do světa zcela jistě neudělá. Má toho moc, tancuje a zpívá také s námi a momentálně hraje v Národním divadle ve hře Babička, kde ztvárňuje jedno z dětí na Starém Bělidle, malou Mančinku. Je to její druh výdělku, my totiž nepěstujeme kapesné. Lidé v životě nedostávají nic zadarmo, tak se naše děti snažíme na tento fakt připravit - mají vše, co potřebují, a když chtějí něco navíc, musí za to nějakou práci odvést, ať už je to cokoli. Sany má sice někdy představu, že by snad mohla být herečkou, ale zatím vede přání stát se dětskou lékařkou, tak se necháme překvapit.
 

Otázky pro manžela Zuzany Stirské Berndta Hädlera


•  Vy jste taková "šedá eminence" pohybující se okolo činnosti vaší manželky a Gospel Time...

Vaše práce a váš přínos je neméně důležitý, i když není „tolik vidět a málokdo o něm ví“. Nejen že se staráte o výchovu vašich dětí, ale všemožným způsobem zajišťujete chod firmy. Prozraďte nám, co vše padá na vaše bedra...

 

Kromě normálních rodinných povinností jako nakupování, starání se o dům, chatu, údržbu zahrady, aut, mám ještě pár specifických úkolů, např. vozit děti do různých kurzů a kroužků, ráno s nimi vstávat, připravit jim snídani, svačiny do školy, organizovat rodině pravidelnost, hlídat a honit děti, aby hrály denně na nástroje, připravit večeři, občas i něco uvařit. Pro sbor připravit zkušebnu a organizovat jízdy na koncerty, naplánovat kdo s kým a kdy pojede, kdo a kdy z těch dvaceti lidí z gospelu bude kam jezdit a kde se sejdeme v jaký čas. Občas ozvučuji a osvětluji naše koncerty, balím aparaturu a kostýmy. Během koncertu hlídám zvukaře, organizuji halfplaybacky, filmuji a mnoho jiného. Starám se o reklamu před koncerty a jiné záležitosti. Ale večer od 20 hodin je pro mě šmytec! Od té doby je to už jenom na Zuzaně a já sedím se skleničkou červeného vína před televizí a dívám se na německé zprávy a potom většinou na nějaký kriminální film.

Jitka Vykopalová, Berndt Hädler a Zuzana Stirská Jitka Vykopalová a Zuzana Stirská s malou Sany

 
• Z vaší tváře čiší nadšení a uspokojení nad tím, co vaše manželka a děti činí. Jste také aktivně účasten v tom muzicírování, máte i vy hudební vlohy?

 

 Nemám, ale můj táta byl multiinstrumentalista a hrál na 28 různých nástrojů! Proto jsme zdědili různé instrumenty, například klarinet nebo trumpetu, a právě tyto nástroje dostali naši kluci do rukou a jelikož se jim to líbilo, tak se začali na to učit hrát.

 

• Jak jste prožívali přechod z německého prostředí do českého, když jste se s manželkou rozhodli odjet do ČR a usadit se v Praze? Proč vlastně došlo k takovému rozhodnutí? Co je problém, co je výhoda?

 

No, bylo to velmi rychlé rozhodnutí, o Velikonocích 1995 byla Zuzana z pracovních důvodů na lodi a já jsem strávil tři týdny sám s ročním Rafikem v našem domě, který jsme měli v menší vesnici v Bavorském lese. Tam býval šest měsíců sníh a jen dva měsíce léto! Pro některé lidi to bylo určitě romantické, ale pro nás, jako pro Pražačku a  pro mě, který jsem z Regensburgu a navíc jsem žil dlouho v Mnichově, to bylo „trochu moc“ venkova.  V Německu se stále zdražovalo a jeden příjem musel stačit pořád pro více členů naší rodiny. Poslední tečkou byl zápis Vicky do školy, která byla vedle našeho domu. To bylo pro nás, velkoměstské lidi, něco neuvěřitelného, protože k zápisu přišli sedláci v holínkách a v teplákách. Byla to dvoutřídka, kterou vedl katolický farář a místní pekařka, která tam učila a která mluvila bavorskou němčinou, že jsme jí ani my nerozuměli. Když jsme ještě řekli, že Vicky nebude chodit na náboženství, a viděli jsme reakci, byla to ta poslední kapka a my jsme se  přes noc rozhodli přestěhovat a dát Vicky do školy až v Praze. Já jsem našel náhodou hned dobrou práci a od té doby jsem ani jednou nelitoval tento krok.

Život je tady v Praze pro nás nejen o hodně levnější, ale také lehčí, co se týká výchovy dětí, těch možností je zde více - více jazyků ve škole, lepší školní systém, levnější návštěvy u doktora a léky v lékárnách, minimální poplatky i daně, což si zde lidé málo uvědomují nebo to nevědí. Co se mi zde nelíbí je nefunkčnost soudu a korupce na každém rohu.  

 

Otázky pro děti


• Našly jste pod vánočním stromečkem dárky, které jste si přály? Jaké to byly?

 

Rafik:(13let): Já jsem si pod stromeček přál trubku a taky jsem ji dostal. Jinak jsem si přál různé doplňky do mého notebooku, ty ale pod stromečkem nebyly.

Leny: (9 let) Našel jsem tam klarinet, nějaká světla na osvětlování a takové ty drobnosti, byl jsem spokojený.

Sany:(7let) Já jsem si přála kokosový šampón a dostala jsem ho, ještě jsem si přála nějaké oblečení se „Snoopykem“, ale to jsem nedostala.

 

Sany ráda cvičí a tančí... Zuzana Stirská se svými syny Rafikem a Lenym

• Co o Vánocích nejraději děláte?

 

Rafik: Já si nejraději uklízím svůj pokoj, ale nesmí mě při tom nikdo rušit.Sany by chtěla být herečkou

Leny: Já si vyrábím různé věci v mojí dílně a dívám se na televizi.

Sany: Motám se kolem všech, kteří pracují a připravují večeři.

 

• Když jsem vás viděla hrát a zpívat, nejen, že se mi to moc líbilo, ale zdálo se mi, že vás to i baví a těší, je to tak?

 

Rafik: Já hraji velmi rád, ale zpívání mě moc nebaví, protože na jevišti nerad tancuji.

Leny: Já hraji i zpívám rád.

Sany: Já hraji ráda, ale myslím si, že to vůbec neumím.

 

 • Vybrali jste si hraní na hudební nástroje, na které se učíte hrát, vy sami nebo na doporučení někoho?

 

Rafik: Já jsem si hru na trubku vybral sám a chodím na ni na hudební gymnázium k panu profesorovi Somošovi.

Leny: Já hraji na klarinet jen protože chci hrát později na saxofon. Na klarinet se chodím učit hrát do gymnázia Jana Nerudy.

Sany: Já jsem hrála na klavír, ale to mě moc nebavilo, tak jsem si vybrala sama harfu, protože jsem to viděla u jedné harfistky, která s námi hrála a mně se líbila.

 

           Děti Zuzany Stirské mají nadání pro hru na hudební nástroje. Sany velice ráda hraje na harfu.

 

• Nežádají vaše rodiče po vás příliš, když vyžadují, abyste se dobře učily ve škole, měly své koníčky, hrály na hudební nástroje, jezdily s nimi na koncerty a vystupovaly na jevišti..?

 

Leny: Co chtějí, to ze 70% udělám a těch zbylých 30% jen lenoším.

Sany: To jo, ale mně je to jedno (až na tu školu).

Rafik: Taky jsem nad tím přemýšlel, ale vždy jsem dospěl k tomu, že až budu starší, tak se mi to vyplatí a budu mít v něčem i výhodu.

 

•  Vicky, jste už dospělá, jste velmi talentovaná na mnoho věcí, čemu se budete věnovat nyní po návratu ze studií v Číně – profesionálně zpěvu nebo..?

 

Zpěv byl a vždy bude mým velkým koníčkem, ale chtěla bych se profesionálně věnovat něčemu jinému…Zatím ještě mám poměrně dost času na rozmyšlenou, ale jistě se budu chtít věnovat jazykům. Filosofická fakulta University Karlovy by mi určitě proti mysli nebyla… Zpívání přenechám více povolaným.

Rozhovor s Vicky Stirskou uveřejněný v Pozitivních novinách

• Paní Zuzano, velmi jste se těšila na dva vánoční koncerty v kostele sv. Martina v Praze s hostem Josefem Fouskem, které proběhly 21.12. Splnily vaše očekávání? Jaké bylo publikum?

Publikum bylo bezvadné, atmosféra překrásná, oba koncerty byly vyprodané a spolupráce s Pepíčkem Fouskem je pro mě vždy povzbuzením a ctí.

 

•  Jak jste se seznámila s Josefem Fouskem a co je příčinou toho, že spolu dosti často vystupujete?

 

Seznámili jsme se v publiku při natáčení silvestrovského pořadu „Paráda z Kavčích hor“ v roce 1999, kde vystupovala moje tehdy malá Vicki s Jiřím Suchým. Byla jsem posazena náhodou vedle Fouska a dali jsme se do řeči. Po nějaké době jsme se setkali v Semaforu a na můj dotaz, zda by mi nenapsal nějaký text, bez zaváhání přikývnul a do pár dnů napsal svůj první text pro nás, píseň „Koncert v nebi“. Bylo to bezvadné, sedělo to, moc se mi líbil a tak jsme začali spolupracovat dále. Vážila jsem si toho, že se neptal, co za to, co s tím máme v úmyslu a co z toho vůbec bude. Začínali jsme, a sami jsme si nebyli jisti, co se z toho vyvine. Budu mu vždy vděčná za tento start. Známe se stále víc a mně je jasné, že je to bezvadný, moudrý, zkrátka dobrý člověk a já ho mám ráda, to je ta příčina.

 

Ráda bych se ještě zmínila, že 26. února budeme křtít v Semaforu naše nové CD „HAPPY DAY“, které nám pokřtí právě zmiňovaný Josef Fousek, ale i Ivan Mládek, místopředseda Parlamentu ČR Jan Kasal a ještě další hosté. Ráda bych pozvala také čtenáře Pozitivních novin, aby nás do Semaforu přišli navštívit, informace jsou vždy na www.gospeltime.cz  nebo na www.zuzanastirska.cz

V tomto roce oslavujeme 10. výročí vzniku a trvání souboru Gospel Time, takže chystáme o následujících Vánocích velkou akci, samozřejmě za účasti Josefa Fouska a také Jiřího Suchého. Držte nám palce! 

 

•  Co byste popřála lidem v roce 2008, kdy si v historickém kontextu připomeneme mnohá, pro Českou republiku významná výročí?

 

Nezoufejte, nehoňte se za mamonem, nezáviďte, radujte se, usmívejte se víc a mějte se rádi!

Všechna CD Zuzany Stirské & Gospel Time lze objednat prostřednictvím: http://www.gospeltime.cz/repertoar.html


Jitka Vykopalová a Pozitivní noviny děkují rodině Stirská-Hädler za poskytnutý rozhovor
a přejí jim šťastný a úspěšný celý rok 2008!

Foto © z arch. Z.Stirské (B.Hädler a A.Lang)+J.Vykopalová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 01. 2008.