K umělcům, kterým se daří ostatní velmi obohatit, patří FRANTIŠEK VLÁČIL. Tři dary: znamení zrodu, talent a dispozice ho předurčily k tvorbě vysoce estetických a lyrizujících děl. Narozen v Českém Těšíně 1924 ve znamení Vodnáře.  Horská krajina severní Moravy, po staletí drsná k lidským údělům a tajemná mnoha příběhy, měla na jeho dětství a dospívání hluboký vliv. Jako student oboru estetiky a dějin umění na brněnské FF pracoval Vláčil ve skupině kresleného a loutkového filmu. U hraného prošel všemi pracovními profesemi. Cenu získal již za svůj první samostatný film Skleněná oblaka, k němuž přibyl snímek Bloudění. První dlouhometrážní film Holubice (v hlavní chlapecké roli pozdější režisér Karel Smyczek) dopomohl řadou mezinárodních ocenění autorovi mezi filmařskou elitu.

Čtveřicí následných mimořádných děl si František Vláčil vydobyl v umělecké obci prestižní postavení. První ĎÁBLOVA PAST, líčící silný epický příběh v dramatickém střetu mezi fanatickým knězem a mlynářem s jeho ideály osvícení, přijala kritika kladně a v zahraničí sklízel velký úspěch. Umožnil svému tvůrci zahájit přípravy k nejslavnějšímu filmu. Historická freska z raného středověku MARKÉTA LAZAROVÁ je v mnoha ohledech výjimečné dílo své doby. Práce na scénáři trvaly tři roky, úpravy další tři a rozpočet byl nejdražší pro tehdy film domácí produkce. Kritici a filmaři dodnes řadí tento film vůbec k nejlepším. Vláčil se svým štábem jeho celkové náklady zmírnil, když kulisy z něj použil do následného snímku o síle náboženského fanatismu mezi členy rytířského řádu ÚDOLÍ VČEL.

Následný psychologicky laděný ADELHEID, dějem z českého pohraničí v období poválečné éry, byl autorovým prvním filmem barevným. V období normalizace se autor nuceně věnoval dokumentu. Takže Praha secesní se díky hlavní ceně na pařížském festivalu stala v Evropě velmi známou. Psychologický portrét strárnoucího lékaře Dým bramborové natě a dobrodružný Stíny horkého léta, byť tzv. vynucené filmy, řadí k velmi hodnotným.

Ve spolupráci se Zdeňkem Mahlerem natočil Vláčil neobvyklý životopisný portrét A. Dvořáka Koncert na konci léta. Následné Hadí jed, Stín kapradiny, Mág nesou výrazný autorský rukopis. Měl-li svobodu volby, obracel se pro témata do minulosti. Samotného režiséra jsme mohli vidět především ve filmu Slavnosti sněženek jako stařičkého myslivce u hostiny.

Po roce 1989 obdržel tvůrce z poct Českého lva za celoživotní dílo a prestižní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Stal se prezidentem České filmové a televizní akademie.

František Vláčil má pověst geniálního tvůrce, který je podepsán pod nejhodnotnějšími díly české filmové historie. O režisérovi vznikl medailon V SÍNI ČASU a portrét Karla Smyczka pro TV cyklus GENUS. Kameramani a architekti hráli vždy ve Vláčilových filmech důležitou roli, a proto k nám snímky promlouvají v obrazech i v metaforách. Pro své lyrické a psychologické pojetí byl a je Vláčil nazýván „básníkem a filozofem stříbrného plátna“.

Výstava ZÁPASY k výročí narození FRANTIŠKA VLÁČILA probíhá v prostorách Císařské konírny – od 15. 2. do 31. 5.  2008. Buďme připraveni na jiné pojetí, než je průřez životem a dílem. Prostor, rozdělený do čtyř hlavních částí, přináší v té první skutečně materiály a dokumenty z režisérova života a tvorby. Ale druhá část je cele věnována filmu Markéta Lazarová a třetí filmu Údolí včel. Obě části zdůrazňují, jak ve stěžejních snímcích autor řeší dilema svého vnitřního zápasu se stále velmi závažnými tématy. Prožitek ještě umocňuje přímé promítání obou filmů. V poslední části výstavy se ocitáme v umělcově soukromém ateliéru. Místnost s kamerou i s dalšími předměty, která byla vždy nejvlastnějším světem autora, nám může pomoci plně pochopit, co znamená být filmovým tvůrcem. Vůbec poprvé vystavované série velkoformátových fotografii propojují všechny části výstavy. Speciální fototechnika umožňuje vidět do nejmenších detailů původní snímky herců i dalších členů štábu, které zvěčnili jejich kolegové mimo natáčení ve chvílích klidu. Spolu s nimi se my sami „zastavujeme ve vlastním filmu života“. Překonáme-li „vláčilovské křoviny i bažiny“, pak se můžeme v centrálním prostoru zaposlouchat do autorova hlasu z kmene mohutného dubu, jež doprovází promítanou krajinu svého srdce. A my můžeme prožívat pocity jako sám básník filmu František Vláčil. Filozof, který ke kráse unikal a který zároveň krásu miloval.