Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (7)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

SLOVO JAKO FILMOVÝ MATERIÁL

Učiňte pokus - srovnejte mé filmy třeba s filmy Ingmara Bergmana. (Doufám, že se teď nezačneme hádat, kdo z nás dvou je lepší režisér - to je snad jasné - zatím Bergman. Ale já nechci mluvit o kvalitě, chci mluvit o metodě).
Ingmar Bergman dokáže bez uzardění natočit film, v němž dva herci sedí na pohovce a celý večer debatují. (Scény z manželského života). Neboli dělá to, čeho jsem se dopustil v některých svých filmech a nebylo mi to prominuto. (Žádáte-li si, abych před slovo prominuto vložil slůvko právem, máte ho tam mít.) Protože Bergmanovi, díky jeho talentu a lepším pracovním podmínkám, vyjde z toho nakonec geniální dílo, je za tento prohřešek proti smyslu filmu odborníky respektován a kritiky chválen. Dostává za svá díla zasloužené ceny, ale u průměrného diváka dosahuje nakonec stejného výsledku jako já, filmový nedouk: řadový divák se nudí.
Dalo by se tu zauvažovat o kvalitách různých nud, ale nebudu se do podobných úvah pouštět. Vím, že i zde by Bergman dopadl líp než já. O to však teď nejde. Jde mi o to, že film, který by mohl být proveden i jako rozhlasová hra, aniž by ztratil na své působivosti, je za určitých okolností, například natočí-li ho geniální muž, možný.
Namítnete mi, že zmíněný film Ingmara Bergmana je přece jen myšlenkově hlubší než ty mé a hloubka obsahu že ospravedlňuje i tu jeho zdánlivě nefilmovou formu. Tuhle námitku sice vyvrátit nedovedu, ale to přece neznamená, že se vyvrátit nedá.
Ingmar Bergman občas vystoupí v úvodu svého filmu před kameru a z plátna vysvětlí divákům, jak to myslel. Tak tohleto kdybych udělal já, nechci vidět, co by se stalo. Ode mne se čeká, že film bude sdělný sám od sebe. A při tom tak rád vysvětluju! Bergmana zkrátka jeho autorita opravňuje takřka k čemukoliv.
Ještě dlouho bychom mohli teoretizovat, ale jedno je jasné: ač od Bergmanova mistrovství jsem nekonečně vzdálen, před průměrně nenáročným divákem jsme si rovni. Nudíme ho: on odkudsi shůry, já jaksi od podlahy. On, jako geniální muž tak činí pomocí mocných filozofických myšlenek, já, prostý chlapec s jistou dávkou citu pro mateřštinu a se smyslem pro humor, servíruju ve svých filmech nezávazné žertování, které každý drsnější televizní bavič hravě smete ze stolu.
Slovo je mi nade vše. Vím, že kdybych točil němý film, nepoužíval bych řeč kamery a střihu, jak ji obdivuji třeba u němého Eisensteina, ale za to bych se vyřádil na mezititulcích. Je tedy otázkou, mám-li vlastně točit filmy - nebylo-li by výhodnější psát knihy?


DOSLOV
Teď už jen chci doufat, že jste tyto mé teoretické statě nebrali vážně. Že jejich smyslem je obrátit vaši pozornost k mým kuriózním filmovým snahám, které jsou myšleny upřímně, a to, co jim schází na filmařské dovednosti, je zatím alespoň z části vynahrazováno poetikou, nápadu a slova, dobře zavedenou v divadle Semafor. Jste-li na ni vnímaví, nemůžete ji tu přehlédnout.
Celé mé uvažování by se dalo shrnout asi takto: Mně se mé filmy docela líbí a nechápu, proč to, co je dobré pro mne, by nemohlo být dobré i pro vás? Jsem snad horší než vy?
Děkuji za pozornost. 

   Konec

Foto-repro © Jiří Vlasák

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 02. 2008.