Únorový svatý Valentýn je už nějaký čas pryč a před námi další svátek lásky, máchovský Máj začátkem května.

Jaro je letos předčasné, a tak se někteří vydáme do borových hájů i dříve. Ti, co věří panu prezidentovi, že se s klimatem nic neděje, ať si na květen počkají. Já se nechám "splést" Al Gorem a půjdu poslouchat hrdliččin hlas už dřív, člověk nikdy neví. Tak alespoň také na chvíli zapomenu, že to máme na nových pět let. A bude-li přece jen v květnu Máj, alespoň si ho užiju dvakrát.

Na začátku máje některými z nás zacloumá láska, ta smyslná. Vyjít si ven, nechat se hladit jarním vánkem, líbat se, objímat...vášnivě padnout do trávy a Svatý Valentýn (co nám to sem zase ti Američani zanesli?), perfektně doplňuje májové vášnivé blouznění. Čtrnáctého února se nedá jít v háj a poslouchat hrdliččin hlas. Ujištění, že nás má někdo rád, v mrazivých dnech zahřeje.

S valentýnskou tradicí mě seznámila Catherine, na začátku devadesátých let. Narodila se v Kalifornii, a tak Valentýna zná a má ve zvyku jej slavit. Přiznám se ale, že ještě dnes, když přijde únor, si nejsem jistý, je-li to dvanáctého, nebo sedmnáctého února. "Je to čtrnáctého!“ A to už jsme spolu přes šestnáct let...
Svatý Valentýn je hezká tradice, nám vpravdě neznámá. Navíc je nám z ní prezentováno, co odpovídá tržní ekonomice. Zapojili do toho hlavně možnost výdělku květinářů, cukrářů a jiných možných výrobců a prodavačů dárků a máme tu jakési další "Vánoce"...

O co Valentýnovi jde?: "Dostat a také dát tomu, koho máš rád, květinu, přání nebo třeba impuls ke společně strávené nevšední chvíli, a nejde tu jen o bytost nejbližší, je to také svátek maminek, tátů a jiných blízkých bytostí." Tak mi byl tento, pro nás nový, svátek přiblížen. Valentýn tedy patří všem, koho máme rádi... Koho ne, to vím a tomu květinu posílat nebudu.

Jsme ještě na konci února. Ten měsíc má ještě jiný "svátek". Ten jsme byli nuceni slavit přes čtyřicet let. Lásku, tu potřebujeme především, teprve pak přichází práce. A tak, i když byla tak dlouho prvního máje povinně oslavována práce ranním průvodem, večer nám nikdo nemohl bránit vyznávat svátek lásky.

Ale... jak se opravdu slaví láska v máji? Docela pochybuji, zda nějaká opravdová tradice u nás existuje? Naše stydlivá, nebo neupřesněná tradice prvomájového svátku lásky, zajít na Petřín s kytičkou k pomníku Karla Hynka Máchy, vznikla taková, jaká je, jistě proto, že si mnozí přečetli či zaslechli z Máje jen kousíček, úvodní verše. Většina vlastně vůbec neví, o čem Mácha psal. Také se to dobře hodilo těm, co Máchu odmítali, tvrdě kritizovali a zatracovali....

Karel Hynek Mácha v začátku básně napsal:

Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

Dále mluví o lásce smyslné, o vášnivém milování, jehož ovoce, ovšem, je nakonec velmi, velmi hořké.

Proč o tom všem píši?

Rád chodím v borový háj a mám o něj strach, že by se mohl změnit třeba v poušť. Že se nejméně o pět let u nás zpozdí ochota pro něj něco udělat. Rád bych ještě také pobídnul ty, co Máj nečetli, aby to udělali, a také se zastal tolik pranýřovaného svátku svatého Valentýna.
Mnozí láteří, že to není svátek ryze český, bráníce naší identitu, že k nám nepatří. Mají jistě i svou pravdu ti, jimž vadí, že se zneužil ke komercializaci. Ale Vánoce se přece využívají i víc a kdo by se divil, když je u vesla jasnozřivý ekonom? Je nakonec na každém z nás, jakou oslavu si zvolí, 24. prosince či 14. února, či čemu nebo komu podlehne.

Ale, raději se vrátím k lásce. V únoru kytička potěší. V máji se dá jít ven. V zeleném háji vám vyzpívá lásku ptactvo a vy třeba té písni podlehnete. Nebo ne? (I to nám ty roky trochu ulehčí.) Jednou jsem se snažil dopátrat, narodí-li se v lednu více dětí, tedy těch počatých v květnu. Vypadá to tak, že ne. K početí lidé, zřejmě ve většině, preferují teplou postel. A tak těch, co s nimi květen zacloumá, bude zřejmě méně, než jsem chtěl věřit. S některými cloumá svatý Valentýn, a tak to abych prozkoumal úrodu novorozenců v listopadu. Tenhle měsíc plískanic se mi zkoumat nechce. Má také některá smutná výročí...

Vrátím se raději ke svému omylu. Rolník zasévá obilí na jaře, člověk na jaře probouzí lásku, aby uzrála na konci léta, kdy zaseje on... Pak se v máji rodí květňátka...jako třeba já. Ať žije jaro a zkusme zapomenout na únor po Valentýnovi.