Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Vyprávění o trpaslících a kýči vůbec
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
52 zastavení s Josefem Hlinomazem |
Bývaly v Čechách časy, kdy na trpaslíka člověk skoro nenarazil. Krom výjimečné události, když jste se zastavili v Novém Městě nad Metují. Tam v půvabné zahradě byl trpaslíků háj, v obou pohlavích, a totožných velikostech. Veselí a dobrosrdeční, aby se panstvo pokochalo. Zato pravý, opršelý trpaslík, byl skutečnou raritou, odsouzen stát se symbolem nevkusu a kýče. Což ovšem, jak ještě uvidíme, nehodlal malíř Hlinomaz ponechat bez povšimnutí. Lidi se mě často ptají, co soudím o trpaslících a kýči vůbec Vkusotvorci považují za příkladný vrchol kýče sádrového trpaslíka, Karlštejn nebo skleněnou kouli na zahradě. Řekl bych, že vkusníci si to sakramentsky zjednodušili. Kýčem je například každá móda. A že je něco kýčem se pozná až tehdy, když to vyjde z módy. Neboť (a myslím, že je to zákon), současní snobové, jichž nikdy není nedostatek, povýší vždycky každý současný kýč na umění. Vůbec mi nevadí sádroví trpaslíci na zahradách. Jsou to absurdní, stupidní a tím krásné bytosti. Pohádkové bytosti, které se líbí dětem, aniž by pokazily jejich vývoj a charakter. Jsou kýčem dávno z módy vyšlým a už jejich stáří je úctyhodné. A stářím získávají věci na hodnotě. Ovšemže je obrovskou pitomostí mít na zahradě trpaslíka na zahradě padesát let - dávno už vyšel z módy. Dejme však minusy vedle sebe a znásobme je a stane se zázrak. Vyleze z toho plus. Trpaslík má své kouzlo a nelíbí se snad snobům. Mám jej raději než popularizátory vkusu. A snad ani malování nemusí předcházet nekonečné cvičení ruky. Nemám rád šikovné lidi v umění. Nemám rád vydřené profesionály. Přeceňuje se řemeslo. Snobové razili v posledních několika letech heslo: perfektní profesionál. Dosti tedy perfektních profesionálů! Ať žijí diletanti. Perfektní profesionalizmus je kýč. A proto jdi na jeviště, neuměj roli a přiveď obecenstvo k běsnění. Vezmi jakýkoliv nástroj, vyráběj zvuky a učiň, ať tě v koncertní síni poslouchají se zatajeným dechem. Diletant neumí řemeslo a pere se s ním. Pomalu se mu učí, až zvládne všechno, co potřebuje. Každý začíná jako diletant. Jde o to, naučit se řemeslo, a nestat se perfektním profesionálem. Kde začíná profesionalismus, končí umění. Jinak oprošťuje se profesionál od všeho, co je nejdůležitější. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková
Obraz © Josef Hlinomaz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 04. 2008.