Mnoho a mnohé už není jako dříve, tedy v normálu. Jsou časové etapy v historii, ale i v současnosti, kdy lidé, jež mají, ovšemže dočasně, možnost vládnout nebo ovlivňovat pohyby a uspořádání společnosti, konají tolik neuvěřitelné věci a docházejí k takovým závěrům a rozhodnutím, že to hraničí s absurditou. Tyto jevy nejsou geograficky ohraničené jenom na některé země, státy, hnutí, politické strany či jednotlivce. Příkladů je mnoho. Římský císař Nero, Hitler, Stalin, Mao Ce-tung, Pol-Pot. Jsou jich stovky, velkých, menších i pidiformátů, které kráčely dějinami a kráčejí i naší současností. Jde o nevídaná selhání. V minulosti mamon, boj o moc, v dnešním světě potřeby výrobců, hromadění finančního kapitálu a honba za ziskem lobovaly a kontinuálně lobují za tyto zájmy vlády. Ty jim vycházejí vstříc. Náklady na tuto nedobrou transformaci společnosti a toky kapitálu padají na daňové poplatníky, spotřebitele. Spotřebiteli jsme všichni. My platíme vyšší ceny, daně, finančně trestané pochybené kroky vlády, prohrané arbitráže, stále se zvyšující byrokratický aparát, drahé a rozmařilé a někdy nepotřebné zastupitelské komory. Tyto mocenské státní aparáty, parlamenty, vlády plodí a vytvářejí pravidla, zákony vyhovující vládnoucí menšině, podporují spíše nespravedlnosti a ždímání peněz z daňových poplatníků, občanů. Rovina je vždy, v celých lidských dějinách, nakloněna ke korupci všeho druhu v místním, komunálním, celostátním i mezinárodním měřítku. Většinu novinářů a publicistů živí a naplňují více zločiny, korupce, osobní tragedie, politické šarlatánství a také bohužel pomíjivá popularita celebritek a jejich prádélka a kravaty, než opravdové životní příběhy a skutečnosti, jež přinášejí pohodu, pohlazení a dobrou náladu.
My, současníci života a dění, v roce 2008 v České republice jsme svědky a prožíváme také takové absurdní jevy. Je jich celá řada a většinou trápí a zlobí také většinu společnosti. Ti, které to netrápí, patří k té mocenské menšině. Ta v podstatě vytváří, předkládá a snaží se uskutečňovat tyto absurdnosti. Některých z nich se dotknu a nejsou to doteky neletmé. • Chorobná, bezohledná snaha a touha po zisku a hromadění kapitálu, aniž by byl použit pro další pozitivní rozvoj celé společnosti. • Válka ideologií, která v podstatě překrývá boj o peníze, nadvládu a majetek. • Převlékání idejí do programů pro lidi akceptovatelných. Např. Zelení, když přicházejí s bionaftou a místo obilí, kdy více jak třetina obyvatel planety trpí podvýživou a hladem, se pěstují plodiny pro přemnožené počty automobilů, v nichž většinou sedí jeden člověk a jež znečišťují globální ovzduší a navíc způsobují pomalou degeneraci člověka jako druhu. • Zrod zvláštního pocitu u některých lidí, kteří se cítí dobře, když spáchají nebo páchají zločin a kradou. Teprve tehdy se cítí být chlapy, úspěšnými jedinci a hrdiny. Někdy, někdy i dost často, se dostanou ke kormidlu moci a stačí napáchat tolik zla a křivd a hříchů, že to trvá desítky let, než dojde svět a společnost opět k normálu. • Privatizace a akcionalizace zdravotnictví, nemocnic a zdravotní péče a pojišťovnictví a snaha převést je z veřejných rukou do soukromých. Akciové nemocnice nechť jsou zřizovány a zakládány soukromým kapitálem a ne loupeží celospolečenského majetku. Nechť existují vedle veřejnoprávních. Tak jako je to u televize a rozhlasu a mělo by to být i u veřejnoprávního tisku. • Beztrestnost těch největších hráčů zločinu, korupce, vražd a genocid zatímco ti malí „amatéři“ plní vězení, zaměstnávají soudy, obohacují velkou část právníků a plní sloupky černých kronik * Vrcholoví sportovci na národních, kontinentálních či světových mistrovstvích nebo dokonce na olympiádách jsou využíváni jako loutky pro fanoušky, a v těchto sportovních arénách předvádějí pro peníze své schopnosti, síly a výsledky své dřiny. Nutno podotknout, že největší peníz spadne do klína pořadatelům a ne těm sportohercům. Dnešní sportovní akce jsou sportovní pouze v názvu . Ve skutečnosti jde o velké podniky, obchodní transakce, o velké zakázky a lukrativní podnikání a zisky. Ale takový dnešní svět a tento jeden obor je. Hned se to tak nezmění, ale dobré je vědět, jak to ve skutečnosti je. Dalo by se pokračovat dalšími příklady. Ale to není mým záměrem ani potěšením. A přesto, nejen pro tento den, stojí za to žít, jak zpíval nezapomenutelný Oldřich Nový. Štěstí není spjato s penězi, bohatstvím, nýbrž s rovnováhou dobra i zla, kdy s nemnoha výkyvy má pohoda a štěstí navrch. Ale takový už je život. Je ovšem také v našich silách a možnostech o ty chvilky štěstí usilovat. |