Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam.
Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.
Narazil jsem na Pozitivní noviny. Udělal jsem dobře. Je to dobrý internetový deník, magazín. Přináší uklidňující články, texty, básně, rozhovory, reportáže, recenze a další žánry.
Jsou zajímavé. Nepouští se do problémových témat. Má dost autorů dobrých, slavných a populárních a stále větší počet čtenářů a navštěvovatelů.
Že vznikl a existuje, můžeme poděkovat jeho zakladateli a řadě jeho blízkých a spolupracovníků, kteří zcela zadarmo vynakládají svoji energii, čas, schopnosti a um, a také skutečnosti, že žijeme ve státě demokratickém a že užíváme svobody.

Podle našich možností a svobodné vůle děláme to, co uznáváme za vhodné, možné, užitečné anebo to, co nás baví.
Když jsou demokracie a svoboda, jako je tomu u nás, už tak velké, řekl bych bezbřehé, a tím někdy a dost často bezzubé, jsou mezi námi lidé, a i když jich není zase až tak málo a v každém případě jsou v menšině, kteří vyslovují, píší, ale i jednají zcela proti demokracii a svobodě.
Co s tím? Zakázat jim to? To by v jistém smyslu bylo také popřením svobody a demokracie. Jednou z možností je s nimi polemizovat. Ale to lze pouze v rovině teorie a názorů. Tam, kde jde o jednání a činy, které působí ostatním členům společnosti újmy, ponižování, utrpení a bolesti, tam je nutno jednání těchto lidí potlačovat nápravnými opatřeními, soudy, vězením a tak jim znemožňovat, aby jednali proti svobodě a demokracii.
Tady jsou tyto prostředky vlastně také diskusí. Jeden z problémů je v tom, že jsou mezi těmito lidmi také ti, kteří by svobodu a demokracii měli hájit. Ano. Jsou mezi nimi soudci, advokáti, učitelé, politici, vědci, veřejní činitelé, policisté a četní další.
Nejenom naše společnost je jimi infiltrovaná. Nevíme, zda je to i náš soused, příbuzný nebo dokonce zda my samotní nepatříme také mezi ně některými svými názory, chováním a jednáním? Proto ta malá otázka nad malým zamyšlením.
Z vývoje společnosti v tomto světě nových poznatků, skutečností a zpráv jsme někdy zmateni. Neměli bychom však mít tak velký strach, abychom museli měnit spodní prádlo. 

OHLASY NA ČLÁNEK

Velice zajímavé a dnešní době příznačné téma. Ale sportovní terminologií řečeno je to velice dobrá nahrávka na smeč. A kdo by měl smečovat? Ti z nás, kteří jsou ve zmíněném článku osloveni a vykonávají službu veřejnou a to na kterékoliv úrovni a zaměření. Je to tedy nahrávka do hry, která by se měla jmenovat "Velká otázka nad velkým zamyšlením". Myslím, že to je podstata toho, oč tu běží. Je přece úplně jasné a evidentní, že v našem každodenním životě a to v celém našem státě, ale i za našimi hranicemi se dějí věci, nad kterými zůstává rozum, morálka i právo stát v němém úžasu.
Je ještě velice dobře, že jsou mezi námi lidé, kteří mají životní zkušenosti tak rozsáhlé, že jim ani lesk ani reklama oči a mysl nezaslepí.
Děkuji autorovi.

Zdeněk Wachfaitl, 19.02.2002
Zdenek.Wachfait(a)fnmotol.cz