Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

„Spisovatel není ten, kdo umí sestavit větu, nebo několik vět tak, aby dávaly smysl. Spisovatel je člověk, který dokáže hledat, pozorovat a nacházet v životě to nejzajímavější a hlavně pak předat ostatním,“ řekl před mnoha léty Vladimír Škutina při návštěvě Kostelce nad Černými lesy.

Jako by už tehdy začal vznikat pomyslný most mezi exilovými spisovateli žijícími ve Švýcarsku a Kostelcem, sešla se tam, opět v knihkupectví Alexandry Pávkové, 17. září 2008 se svými čtenáři Blanka Kubešová. Snad každý pro koho není kniha jen dekorací na poličce zná její Vltavěnku, Deník Leošky, Žoržínu, Kočičí dlažbu. 

V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové – kromě mnoha rozhlasových čtení byl také zdramatizovaný – v Divadle U Valšů s ním excelovala Nina Divíšková a Lenka Novotná.


„Těch knížek by byla za léta už pěkná řádka, ale nejsou důležité tituly, důležité je snažení. Od začátku bylo mou snahou udržet si v cizině mateřštinu, prohlubovat úctu a lásku k řeči,” přibližuje svou práci spisovatelka.
„Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit na krásu slova, hudby, nebo krásu duševní. Že sice budeme stále bohatší, ale méně šťastní, méně soudržní, že v nás bude stále méně lásky a citu…“


Zájemců o setkání se spisovatelkou, jejíž jméno nechybí snad v žádné encyklopedii, přišlo méně než dvacet, což je na náš Kostelec myslím docela typické, ale – jak řekla B.Kubešová – „ono nejde ani tak o kvantitu jako kvalitu, o souznění a pěkné posezení se čtenáři a přáteli“.
Do Kostelce přivezla a místní knihovně B.K. věnovala několik svých podepsaných titulů. Ke Kostelci má totiž docela úzký vztah, manžel jedné z dcer z Kostelce pochází a ještě dnes tu má domek.

 

„Pro malá města je celkem typická jedna věc,“ trochu se zlobí Vladimír David žijící v Praze. „Někomu se podaří připravit velice zajímavou kulturní akci, sejdou se i zájemci, ovšem z celé radnice se ukáže jen knihovnice… Víte, já se narodil ještě za první republiky a pamatuji doby, kdy by návštěvu známé spisovatelky město bralo jako velice prestižní záležitost. Ale časy se patrně mění…“

Foto © Pavel Pávek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 09. 2008.