Benešov nad Ploučnicí je sice trochu ve stínu nedalekého Ústí nad Labem, ale to mu nijak neubírá na významu ani na nenápadném půvabu. O mnohých městech se říká, že připomínají Betlém. Když se v Benešově vypravíte na vyhlídku Františka Josefa I. na vlastní oči poznáte, že pozorujete jedno z nich.
Benešov byl v údolí řeky Ploučnice v místech, kudy vedla stezka spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí založen v třicátých létech 13. století. O hospodářský rozkvět se významně zasloužili Trčkové z České Lípy i jejich následníci, Pánové ze Salhausenu. V průběhu 16. století, v místech původního gotického hradu, postavili dva zámky a je s nimi je spojován největší rozkvět města. Husitské války způsobily městu nemalé škody, tak jako mnoha dalším oblastem. Roku 1426 bylo dobito sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Zpočátku Husité marně město obléhali směrem od Táborského vrchu (Doberberg), až jim jedna žena, buď ze sympatie k husitskému hnutí nebo za úplatu, ukázala tajný vstup do města. Otevřenou stokou pronikli obléhatelé do města, půlku obyvatelstva pobili a město vypálili.
Dva zámky, které najdete v horní části náměstí, jsou pozoruhodnou ukázkou saské renesance v Čechách, najdete na nich i prvky saské gotiky. V dolním uvidíte historické interiéry, dobový nábytek, sbírku grafik, hodin i zbraní, v dolním zámku se máte možnost seznámit s expozicí uměleckého řemesla 16. a 17. století.
Z Benešova se po cyklotrase vydáte přes Heřmanov do Slukové, kde odbočíte doprava a po málo frekventované silnici dojedete do Rychnova. Tam narazíte na další cyklotrasu vedoucí do Příbrami. Po silnici vystoupáte pozvolným kopcem až na vrchol Bukové hory (863 m.n.m). Z dálky bude vidět místo majáku televizní vysílač, který nahradil původní, v roce 1961 vyhořelý. Hora je čedičový vrchol, součást Verneřického středohoří. Nenechte si ujít možnost občerstvení v Děčínské boudě, kde vás příjemně překvapí ceny. Pokračujte pěšky malý kousek na Humboldtovu vyhlídku. Mezi bloky čediče uvidíte Velké Březno, Milešovku, Ústí nad Labem, pásmo Krušných hor s Komáří vížkou a pochopíte, proč slavný německý přírodovědec Alexander Freiherr von Humboldt považoval pohled na středohoří za nejkrásnější na světě. Na jihovýchodním svahu v masívu hory objevíte asi sedm metrů hlubokou trhlinu, v letních měsících je v ní led a sníh.
Pouť si můžete prodloužit o cestu do Zbrnic, zavede vás tam zelená turistická značka. V obci uvidíte rozsáhlý soubor severočeských lidových staveb, najdete v ní i muzeum železniční trati Velké Březno – Úštěk. Po návratu na Bukovou horu vás čeká dlouhé klesání přes Příbram a Verneřice do Louček. Během krátké zastávky ve Verneřicích si prohlédnete půvabnou barokní kašnu se sochou svatého Floriána s dórskými sloupy a gotický kostel svaté Anny ze čtrnáctého století. Dnes klidné městečko bývalo ještě v polovině devatenáctého století průmyslovým centrem, v okolí byla řada dolů na černé uhlí, od roku 1770 zde pracovala první kartounka. Na konci Louček, hned za mostkem přes Bobří potok, odbočíte doprava, polní cesta značená zeleně vás povede podle potoka k Bobří soutěsce.
Potok tam svou erozní činností v čedičovém masívu vytvořil úzkou rokli s místy třicet metrů vysokými skalními stěnami ze sloupcovité až deskovitě odloučené horniny. Minete několik romantických peřejí, přejdete mostek a pár kroků za ním stojíte před sedm metrů vysokým vodopádem. Nedaleko je přístřešek s dřevěnými lavicemi, odkud je pohled na místa, vyvolávající představu divočiny podle Karla Maye, nejhezčí. Stejnou cestou se podél potoka vrátíte k silnici a opět na kolech do Verneřic, kde jsou na výběr dvě možnosti. Buď po cyklotrase zpět přímo do Benešova, nebo se zajížďkou silnicí přes Valkeřice a Františkov nad Ploučnicí do stejného cíle. Cesta přes Valkeřice umožní ještě prohlídku zřícenin hradu Ostrý, najdete je malý kousek za Františkovem. Zbytky hradu stojí na jícnu čedičové sopky, jejíž vrchol byl osídlen již v desátém století. Do středohoří tehdy dorazili uprchlíci z Bavor a na kopci vybudovali nejprve dřevěný, později kamenný hrad, který využíval jako přirozené hradby valy vzniklé propadáním jícnu sopky. Na kopci stejného jména jaké nese hrad, můžete pozorovat stejný úkaz jako na známém Borči. Ostrý je protkán mnoha prasklinami, kterými na povrch stoupá ohřátý vzduch měnící se v zimě na viditelnou páru, okolo průduchů se i za mrazů daří některým druhům zeleně. |