Ondřej Suchý: Tak a je tu Silvestr
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| Tak a je tu opět Silvestr… Už víte jak ho prožijete? Na lyžích? Někde v přírodě? V hospůdce v kruhu přátel? Anebo zůstáváte doma a necháte se bavit našimi sdělovacími prostředky? Co mě se týče, zvažoval jsem různé možnosti (dělám to ostatně každý rok) avšak jsa peciválem, rozhodl jsem se pro domov a pro zábavu, která se mi doma nabízí. A nabízí se mi v první řadě rozhlas a televize. Jenomže bavit člověka může i něco jiného; co nezklame jsou například některé filmy z mnoha DVD, které jste si možná - podobně jako já - v průběhu roku také kupovali. Ve svých přílohách se jimi v novinových stáncích triumfovalo hned několik deníků najednou. A tak dnes přede mnou leží filmy, které jsem v uplynulém roce nakoupil a dosud nezvládl: Svěrákovy Vratné lahve, Chytilové Hezké chvilky bez záruky, Menzelovy Čokoládoví čmuchalové, Koncert bratří Ebenů, Roming s Labudou a Polívkou, Divoké včely s Vilhelmovou, Liškou a Duškem anebo poslední film George Voskovce Psanec Barbarosa. Zvrhle ještě pokukuji po Čukovi a Gekovi či Timurovi a jeho partě, neboť i takové filmy jsem si za ten pakatel koupil. A přitom zíral, jak rychle mizely z pultů, dnes ve většině případů za účelem obveselení mladších členů rodiny. Takže filmy dle vlastního výběru, toť jedna z možností jak trávit Silvestr.  Několik dní před 31. prosincem jsem s tužkou v ruce pročítal programy televizí a rozhlasů. Zůstávám patriotem a ze všeho zaškrtaného nakonec doporučuji poslech rozhlasu, konkrétně pak Českého rozhlasu 2-Praha. Na této stanici začíná od 14.00 desetihodinový (!) maratón pod názvem Stroj času aneb Cesta do nekonečna. A v rámci maratónu zazní to nejlepší, co se v rozhlasové zábavě urodilo od třicátých let do současnosti. Na třech hodinách jsem měl možnost podílet se v roli sestavovatele, jednou také v roli moderátora, a tak vím, která slavná jména z historie české zábavy posluchače určitě nezklamou: Jiří Voskovec a Jan Werich, Ferenc Futurista, Fanda Mrázek, Spejbl a Hurvínek, František Filipovský, Jiří Štuchal, Ljuba Hermanová, Pavel Landovský, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Lubomír Lipský, Jiří Šašek a Darek Vostřel, Antonín Šůra, Jaroslav Mareš, Lubomír Černík, Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek, Karel Velebný, Jindřiška Smetanová, Ivan Vyskočil, Miroslav Donutil, Václav Vydra, Bolek Polívka, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Miroslav Horníček, Josef Bek a další. (Mimochodem - hodinka s názvem PRÁVĚ PŘED PŮLSTOLETÍM aneb VESELÝ ROK 1958, ve které připomínám šťastných 12 měsíců, kdy se u nás v oblasti zábavy odehrálo velké množství událostí, je zařazena na dobu od 16.05 do 17.00 hodin.) Abych z tohoto článku nedělal jen jakousi „reklamní akci“, vnucující čtenářům Pozitivních novin silvestrovskou zábavu dle mého vkusu, přejdu na závěr pouze ke konstatování ještě jedné své zkušenosti. Poslední den v roce může být zdrojem příjemné zábavy i pouhá knížka. Já si v prosinci krátce před pražským koncertem komika, režiséra i hudebníka Woodyho Allena, na který jsem se těšil už od července, po letech otevřel jeho knížku Vedlejší příznaky. Při jejím čtení se pokaždé zaručeně rozbrečím smíchy. A tak mohu potvrdit, že i kniha kterou nedržíte v ruce ponejprv, může někdy pobavit víc než cokoli jiného, veselí televizní nebo rozhlasové nevyjímaje. Zrovna teď mám ovšem rozečtenou knihu novou, kterou jsem dostal od sourozence k Vánocům. Vydalo ji nakladatelství Maxdorf a celý její název zní „HISTORKY FERDINANDA HAVLÍKA jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý“. Kapelník, skladatel a klarinetista Ferdinand Havlík, který v letošním roce oslavil už 80. narozeniny, v ní podívá svědectví o recesistickém hnutí v Čechách, o zákulisním humoru muzikantů v Semaforu i jinde, o tom co úsměvného jej v životě potkalo. A tak i na úplném konci roku 2008 otevírám na chvíli tuto knihu a bavím se četbou rošťáren, které Ferdinand Havlík zaregistroval anebo jichž byl mnohokrát on sám strůjcem. Chcete-li, pobavte se chvilku se mnou: |
| NĚKOLIK NÁVODŮ PRO HUDEBNÍKY, JAK SE POMSTÍT SVÝM KOLEGŮM Namočíme-li kolegovi saxofonistovi plátek do ostrého pepře nebo pálivé papriky, následky jsou nepopsatelné. - Trubka ucpaná hadrem nebo ventil voskem vydává úděsný tón. - Prezervativ na konci fagotu se během hry nafukuje – je to velmi vděčná podívaná. - Drobná mince vložená mezi hubičku a soudek klarinetu znemožní hudební výkon. - Hřeben vložený do klavíru mezi struny způsobí, že místo klavíru slyšíme cimbál. - Jakákoli smrdutá látka, vložíme-li ji houslistovi pod podbradek jeho nástroje, vyvolává hudebníkův neklid. - Smyčec namazaný mýdlem způsobí, že housle nevydají tón. (Platí i pro violu, cello a kontrabas.) - Připsat do not tzv. předznamenání (křížky, béčka či odrážky) způsobí, že hudebník v orchestru, nejlépe symfonickém, hraje v jiné tónině než ostatní. Obzvláště vděčné je, změníme-li tóninu více hudebníkům. Dirigentovi se lze pomstít namazáním okraje listu partitury kvalitním lepidlem, které způsobí, že při otáčení se list přilepí dirigentovi na palec a další dirigování připomíná pouštění draka v silném větru. - O půjčení padesátikoruny žádá hudebník svého kolegu slovy: Debussy mi Kmoch Puccini pas de deux (debysi mi kmoch pučíni padedé). Roztomilé jsou pak muzikantské „hlášky“, kterých Havlíkova kniha přináší bezpočet. Tady je několik z nich: - Máš hezkej tón, ale jenom jeden. - V jednom místě ti to neladí. Vždycky tam, kde stojíš. - Hraješ den ze dne hůř a dneska už jsi hrál jako pozejtří. - Máš absolutní sluch, slyšíš absolutní hovno. - Někteří hudebníci působí lidem radost, když hrajou, ty když nehraješ. - Mohl bys klidně hrát na národním. Ale výboru. - Na co zkoušet? Musíme si věřit. - Kde jsou noty, tam je bída. - Hudebník se modlí za přísun vedlejších příjmů: Chléb náš vedlejší dejž nám jazz a odpusť nám naše Gershwiny jakož i my odpouštíme našim bigbítům. Vracím se k úvodním větám článku: Tak a je tu opět Silvestr… Už víte jak ho prožijete? Myslím, že to víte už s předstihem (a beze mě). Kdyby se však přeci jen stalo, že by to u vás tento den někde „zadrhávalo“, vzpomeňte si ještě na možnosti, které jsem zde dal k úvaze. |
| Doprovodné texty k obrázkům: Pro posluchače rozhlasových pořadů Padesátník a Nostalgické muzeum zábavy upozornění: Od Nového roku dochází ke změnám! Padesátník v novém hávu bude pod názvem PADESÁTNÍK ZA KORUNU vysílat Český rozhlas 2-Praha od 3. ledna každou sobotu v době od 10.05 do 10.29 hod. První Nostalgické muzeum zábavy s novým názvem NOSTALGICKÉ MUZEUM ONDŘEJE SUCHÉHO je zařazeno na neděli 22. března 2009 od 11.05 hod. Reakce, náměty či připomínky mohou posluchači psát na adresu: praha@rozhlas.cz JIŘÍ ŠTUCHAL je pro mě natrvalo králem české rozhlasové zábavy. Nejsem sám, kdo vzpomíná na jeho Silvestry, ale i na pozdější pořady, jako byl např. sobotní magazín Šťastnou cestu. Štuchalův humor, jímž nás mohl bavit pouze v 50. a 60. letech (začátkem „normalizace“ musel rozhlas navždy opustit) je nadčasový. Měl jsem pana Štuchala moc rád. A proto jsem ho tenkrát také nejednou kreslil (např. pro časopis Dikobraz). Historky Ferdinanda Havlíka je knížka, kterou si dovoluji čtenářům vřele doporučit nejen jako čtivé svědectví o době slávy swingu, bigbandů anebo zlaté éry divadla Semafor, ale i jako zdroj velké (ale opravdu velké) srandy. |
| |
Foto © archiv Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 12. 2008.
