Josef Fousek: Zlo versus dobro / Vzpomínky mladých veteránů / Penízky milované

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět


ZLO VERSUS DOBRO

Zlo i dobro jsou spojité nádoby. Příliš zla škodí dobru a příliš dobra podporuje zlo.
„Vyplácí se být dobrým člověkem?“ Přináší to spousty starostí.
„Lumpům a podvodníkům se lépe daří! Slušní lidé jsou zneužíváni!“
– Dobro a zlo je v člověku rozděleno na půl – četl jsem v jednom románu F. M. Dostojevského.
Záleží jen ke kterému se člověk přikloní následkem okolností.
„Kdo po mně kamenem, já po něm chlebem!“ I toto biblické napomenutí má své pro a proti.
Někteří odpovídají: „Ano, chlebem, ale týden starým!“
„To je dobrák od kosti,“ říká se o hodném člověku, „ten nechá na sobě štípat dříví!“
Jiní říkají: „Na hrubý pytel hrubá záplata!“
Je správné ustupovat před cynickými a hloupými gaunery? Není to prohra dobra, nechat se týrat? Je správné odpouštět jakékoli činy člověka – i ty nejhorší? Že budou potrestáni po smrti. Ale když se vyzpovídají, jsou čistí jako holubičky.
A hned se objevuje myšlenka – Je správná pomsta? A je pomsta a spravedlivý trest to samé?
Jack London napsal: „Muž, který snese urážku či facku bez pohnutí – hanba! Je mi lhostejné, dovede-li vyjádřit nejvznešenější myšlenky!“
A hned mne napomíná tichý hlas: „Moudřejší ustoupí!“
A další hlas se mi vysmívá: „Není to jenom alibi zbabělých?“


VZPOMÍNKY MLADÝCH VETERÁNŮ


Vstoupil do zakouřeného lokálu v Broumech, přes rameno „júesku“, v zeleném „párkru“ - za skly brýlí zářily oči tuláka. Na uvítanou mně podal malou miniaturní láhvičku.
„Napij se Pepiku! Je to malinovice. Tak jemnou jsi ještě nepil.“ Uprostřed hlaholu a cinkajících sklenic gambrinusu jsme nalezli vzpomínkovou samotu.
„Pamatuješ? Tenkrát, když jsme šli nocí a ten měsíc jakoby přišel na zem?“ Zapomněli jsme na čas. Začalo to zprávou na mobilu:
„Kdo je tvrdý chlap, přijde v 15.00 do dolní hospody - Broumy. Věra.“ Zdraví mám IV. cenové skupiny a Duch opatrnosti mne nabádá:
„Dědku, musíš se šetřit! Chceš tady být ještě pár roků?“ Pozdě večer jsme se loučili. Jan a Věra odcházeli. Do lesů, kde čekala únorová noc s hvězdami místo nočních lampiček. Dlouho jsme se za nimi dívali.
„Až bude nad nulou, jdeme s nimi!“ řekla moje žena.
Vnouček přitakal: „Půjdu s vámi!“ Odjížděli jsme zpět k civilizaci.
„Dědečku,“ ozval se zasněně vnouček, „musí to být hezký, když tě uspává vítr v korunách stromů!“
Poznal jsem, že vnouček v sobě má tuláckou krev. Jednou bude mít ischias a revma jako já, ale bude mít vzpomínky.
A jak řekl klasik: „Je smutné stárnout bez vzpomínek!“
Myslel jsem na Honzu Vyčítala.
Vnouček zašeptal: „Kde asi jsou?“
Na Staré řece tančily víly.

PENÍZKY MILOVANÉ


Zatracované, velebené, proklínané, zbožňované, opěvované, – to jsou ony, PENÍZE. Každý na ně nadává, každý je chce!
„Kašlu na ně!“ křičí rebelové i romantičtí snílci. Bylo kvůli nim spácháno tolik špatností, že by měly být proklety! Bylo s nimi uděláno tolik ušlechtilých činů, že by měly být ctěny navěky! Bez nich by nebylo nic!
Člověk je potřebuje, aby žil. Utopie bláznivých podivínů o rovnoměrném rozdělení majetku, peněz, žen a práce, jaksi nevyšly.
Chceš chléb? Zaplať a máš jej. Chceš kabát? Boty? Housle? Víno? Zaplať a máš! Žebrat do nekonečna se nedá.
Ale i tam jde o peníze. Jen způsob nabytí je různý. Umem, krádeží, přičinlivostí, dědictvím, prací?
Jak je získat, ty podivuhodné papírky? Všemocné a okouzlující. Jen zdraví za ně nezískáš. Ony nemohou za to, že jsou špiněny a holdem ověnčeny. Dávají sebevědomí. Máš-li je v kapse, už se neklaníš k zemi. Naopak hrdě zvedáš hlavu. A jsou-li poctivou prací nabyty, tím více to srdce těší.
Peníze jsou slzy ďáblovy! Ale jsou i hojivým deštěm pro zemi vyprahlou nouzí. Přibližují dálky, přinášejí dary nejmilejším. Lze za ně získat nový chrup, rovný nos, větší ňadra, politiky, policii, umělce. Dá se za ně koupit spousty užitečných věcí. Bohužel i člověk.


Ukázka z knihy  
FOUSKOVY FEJETONY,
kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství
Jindřich Kraus - PRAGOLINE

 

Foto © z archívu Josefa Fouska

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 01. 2009.