Miluji Vánoce a přiznám se, že je mně lhostejné, zda té době předvánočních nervozit říkají kýč, chaos, hektická doba nebo nervák... S každým rokem se má radost vrací a není založena na množství a láci dárků. Pokaždé říkáme: „Tyhle Vánoce nebudeme utrácet!“ A znovu utratíme všechno. Obraz Vánoc − sedím v koutě v panelákovém bytě, a pociťuji klidné blaho. Děti a vnoučci rozbalují dárky, voní vánočka, čaj s punčem a umělý stromeček září světélky z vietnamského tržiště. Stárnu, zuby odcházejí. „Můstky mám v ústech umělé, stromeček máme umělý, ale ta radost, ta je pravá! Ježíšek přichází!“ volám z kuchyně a cinkám lžící o sklenici. A za okny sněží. Padá z nebe ten Boží zázrak, jako by chtěl zakrýt všechnu lidskou bolest, trápení a samotu. Zjizvené ulice, silnice, města, všechno je v bílých šatech z Půjčovny svatého Petra. Pod okny capou dědečkové, babičky, nesou v kastrolech černou omáčku, kapra se salátem, balíčky s plyšovou kočičkou, a za nimi se ihned zakrývají stopy, jako by chtěly tu vánoční chvíli uchovat na věky. „Dědečku, proč je sníh bílý?“ ptá se mě vnouček. Snažím se vysvětlovat: „To je déšť a je zmrzlý!“ A vnouček mne opravuje: „To by byly kroupy, dědečku, chápeš to?“ A já vysvětluji dál: „Sníh je jemný déšť, a tam nahoře každou kapku malují andělé bílou barvou a tu barvu jim dává Pán Bůh ze skladu.“ Vnouček přikývl: „Sníh je bílý jako peřiny, ale nesmí se v něm spát, protože bys, dědečku nastydnul.“ Vnouček Matěj se věnoval svému skládacímu autíčku a ke mně se vrátila vzpomínka. S kamarádem Vláďou jsme usnuli na jedné toulce v lese u obce Doksy. Víno zavinilo, že jsme se nebáli hustého sněžení. Na štěstí jsme spadli z lavičky. „Pepiku, já myslel, že jsme v Nebi!“ Napili jsme se vína na počest života. Tuhle cestu jsme spolu udělali na oslavu přežití mého infarktu v roce 1987. Bylo hodně po půlnoci a já jsem cítil ohromně krásný pocit štěstí. „Už je půl hodiny Štědrý den.“ Přikývl jsem. Byla to noc, která se nikdy nevrací. Vnouček vyprávěl mé ženě Jarmile: „Babičko, andělé barví kapky deště na bílo a tu barvu kupuje Pán Bůh v Baumaxu v Kročehlavech u rybníka.“

Ukázka z nové knihy Josefa Fouska: "Dobré jitro člověče" - vydal Euromedia Group -Knižní klub