Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
 Proměny Ivana KrauseK 70. narozeninám humoristy IK Poprvé spatřil světlo světa 1. března 1939 a pojme-novali ho Ivan František. V různých krajích se jeho jméno mění: tam, kde slunce vychází, by mu říkali - Van, v zemích poledne - Giovanni, a kde se slunce chýlí k západu - Johannes anebo Jan. Ani svatý, po němž Ivan dostal při křtu své druhé jméno, neušel změně: když se v Assisi narodil, pokřtila ho sice matka Giovanni, ale otec ho změnil ve Františka. První proměny a spojitosti s rodinnými rozpory, ve kterých Ivan i František trávili “svá veselá jitra”. Přes vzdálenost věků mezi nimi ale tušíme, že ani Fratišek, ač svatý, nebyl žádný škarohlíd. Zřejmě ani on, tak jako Ivan dnes, nepohlížel na katastrofy světa se smutkem či zlobou, což dokazuje, že i po sedmi stech letech je stále čten. To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan. Ten sice tou dobou nerozeznal papírek od úřadu od papírku na kreslení, ale když ho matka vzala v den jeho třetích narozenin do Říše loutek, kde poprvé uzřel “prkna, co znamenají svět”, rozpoznal ihned, že to je svět, do něhož patří. Netušil sice, že prkna divadla jsou jen zrcadlem skutečného světa, že oba jsou ke smíchu i k pláči, ale rozpoznal, že oba světy, ten na jeviští i ten opravdový,stojí na slovech. A tak se držel sedadla a křičel "mutábor" - slovo kouzelné - protože pochopil, že jediné slovo může znamenat proměnu ve zkázu, anebo ve štěstí. Od té doby procházel jednou proměnou za druhou. Během války měnil domovy, o nichž jen dospělí věděli, že jsou to úkryty. Psí boudu u dědy a babičky proměňoval po odjezdech matky do Prahy v zeď nářků. Jako student se pak po vyučování měnil pomocí černého svetru v básníka, pomocí bílé tělky v mima a pomocí matky v premianta. Jeho otec však nesnášel žádnou z jeho jmenovaných proměn, a proto přivítal změnu ve scénáři synova působení, kterou byl nástup vojenské služby. Nová role obránce vlasti na scéně odloučené roty a netušené možnosti kabaretu každodenních noncensů vojenského drilu, které poctivě ihned po svém "rozvíjel", mu získaly u přeplněného hlediště cvičáků i světnic nejen pověst oblíbeného klauna, ale i možnost založit soubor a získat tak první oficiální uznání svých legrací. Krom toho, že se kolem něj vytvořila i ochranka z cikánů, ramenatých dřevorubců, pro něž psal veršíky jejich Eržikám, proměnila ho vojna z manuálního nešiky ve vyhledávaného leteckého mechanika pardubického letiště. Další změnu - přechod do civilu - poznal jen podle toho, že ani oblečení, ani menáž nefinancoval už ani stát, ani rodiče a to ho vedlo ke zvýšené aktivitě na jevištích kabaretů a divadel, což činil s radostí a plnou vervou. Jeho pamflety, skeče, povídky a satiry si našly cestu nejen do časopisů a rozhlasu, ale i na hlavní správu tiskového dozoru, a tak se z vystudovaného úředníka zahraničního obchodu stal také "překážkový běžec" odsouzený k zákazu vstupu do Pardubic. Tyto však už zaměnil za Ostravu, (kde se na jevišti Divadla Petra Bezruče proměňoval v různé postavy i čtrnáctkrát v jedné hře) a později pak za Prahu. Tam se v malém divadle - oblečen do černého sametu - ztrácel na černém pozadí jeviště, a tak - nenápadný - mohl s touto "Černou scénou" navštívit Paříž a města západní Ameriky, kde zákaz vstupu do Pardubic nehrál žádnou roli. Uvítal proto i tuto změnu jako výzvu k novým možnostem svých proměn: ve "volných" dnech tam cestoval, psal reportáže a připravoval hudební pořady pro rozhlas Ostravy, aby pak po návratu domů měl čas i pro filmaře a další divadelní projekty. Změnu, kterou pak naplánovaly dějiny v šedesátém osmém roce všem, způsobila, že pomyšlení na možné proměny charakteru či každodenní přetvářky i mimo jeviště, ho přimělo ke změně země. A tak jako se dříve tovaryš pouštěl na vandr a kráčel za sedmery hory nasbírat zkušenosti, tak i "klaun" je získával na cestách, a to v podobě dalších proměn: herce v domovníka, asistenta režie v malíře pokojů, scénáristy v loutkáře, satirika v dlaždiče, aby se pak mnoho hodin denně z různých oken jeho nestálých pobytů mohl ozývat veselý klapot psacího stroje, na němž zaznamenával změny, kterými během proměn společenských systémů procházeli jeho přátelé, rodina, lidstvo, i on sám. Činí tak dodnes s potěšením, s nadhledem a s nevyčerpatelným humorem. Už na vojně totiž - v napjaté situaci kubánské krize, kdy strach z války a únava z mnoha probdělých nocí za nesmyslných pochodů v blátě a zimě přivedly obránce vlasti až k apatii, proměnil dobře volenými slovy zbídačelou rotu i rezignujícího velitele ve veselou bandu kluků - došel k poznání, že pohled na skutečnost z úhlu směšnosti, je pohled osvobozující a cesta k volnosti, že je smích. A že k proměně kalifa ve volně letícího čápa už není třeba slova "mutábor". Naděžda Munzarová | |
| Nejmilejší Ivoušku! Není toho moc, co by se Ti mohlo ještě přát. Zdraví už máš, štěstí také (jsi v naší rodině), spokojenosti dost (o tu se postará Naďa), dobrou náladu jsi dostal do vínku od maminky, a po tatínkovi se dovedeš pěkně ubránit, když je toho třeba. Jsi hezký (podobáš se Jeníkovi), umíš pěkně anglicky (jsi bratr Mišky), a navždycky zůstaneš mým starším bratrem, takže mám někoho, kdo se mne zastane a poradí. Co bys vlastně ještě chtěl? Já Ti přeji, abys zůstal vždycky stejný, snažil se oslavit dalších sedmdesát a psal trochu pomaleji, protože to nestíhám číst. Velikou, velikánskou pusu Eliška | |
Mám to velké životní štěstí, že mám bratra, jehož jemný a svérázný a jemně svérázný smysl pro humor mě naplňuje radostí, stejně jako jeho talent pro pěstování nejkrásnějších růží, ke kterým jsem kdy přivoněl. Proto i trošku ze sobeckých důvodů ti milý Ivane, upřímně přeju, aby ti ta tvůrčí míza, ktera nás tolik inspiruje, vydržela i v další sedmdesátce! S číší červeného vína v ruce Michael | |
Těší mě, že mám bratra jako je Ivan. (To nejlepší, co jsem dostal od rodičů jsou právě sourozenci). Přeji mu, ať má i nadále všechno tak, jako dosud. Včetně Nadi. Mohli by být společně ukazováni na výstavách, jak je biologický věk někdy zavádějící proti tomu důležitému - mentálnímu. Přál bych kdejakému puberťákovi Ivanův a Nadin smysl pro srandu i energii. Nemůžu totiž při přání Ivanovi nezmínit jeho ženu Naďu. Jsem pevně přesvědčen, že při méně zázračné partnerce by jeho příběh nemohl být zdaleka tak úspěšný a obdivuhodný. Pravdou ovšem je, že i v tom měl talent: Uměl si vybrat! Jsem na ně hrdý. A pyšný. Jan | |
Vážený a milý pane Ivane! Také já bych rád rozšířil řadu gratulantů a popřál Vám k Vašemu životnímu jubileu, abyste napsal ještě hodně tak krásných a vtipných knih, jako dosud. Což se Vám bezesporu dařit bude, jestliže máte stále při sobě takového anděla strážného, jakým je paní Naděžda. Jsem Vám vděčný nejen za to, že jste mě svými povídkami už tolikrát rozesmál, ale i za něco, co mi na Vás prozradil Váš bratr Jan a v čem jsem se začal po Vás opičit. Jde o sledování večerních televizních zpráv, při nichž prý co chvíli vyskakujete z křesla, rozbíháte se proti obrazovce a hlasitě slovy nevybíravými po právu urážíte naše politiky. Začal jsem to dělat také a pochopil jsem, že to má pozitivní účinky. Nikoliv na politiky, těm to může být (a také je) jedno, ale na vlastní nervovou soustavu. Dobré vyplavování adrenalinu, zdravý tělocvik (výskok z křesla a běh k obrazovce a zpět) a následná blahodárná úleva, kterou přivodí kýžené vypnutí televizoru. Takže Vám přeji nejen všechno je to nejlepší, ale také Vám moc děkuji za inspiraci! Váš Ondřej Suchý | |
Milý pane Ivane, jistě se shodneme na tom, že počítání roků je pošetilá zábava pro ty, co je práce nikdy nebavila a oni se těší do penze. My, co bychom se chtěli kamarádit s múzami, máme největší starost o zdraví těch holek, co nám létají nad hlavou a někdy přinesou nápad, někdy aspoň papír do tiskárny. A tak já Vám přeju, aby si ty Vaše ještě dlouho nemusely stěžovat na játra a na špatné oči. A když už Vám píši, s hlubokou úklonou Vám musím poděkovat za všechny Vaše dary, neboť vím, že kdo mne rozesměje, ten mi dá nejvíc. Váš Miroslav Barták | |
| JUBILEJNÍ AKROSTICH Eduard Světlík Ironií vlídnou slyne Vlohy ale má i jiné Aforismy břitké plodí Námět na hru nezahodí Komtur mezi humoristy Respekt po právu má jistý Ať se dále nám i sobě směje Uchrání nás smutku beznaděje Světlík Eduard mu dneska přeje | |
Vážený a milý pane Krausi! Dávno před tím, než jste usedl na židli v českobudějovickém rozhlasovém studiu a dal se do čtení ze svých knih, jsem s radostí hltala Vaše vtipné povídky. Věta „To na tobě doschne!“ , tolikrát slýchaná v dětství, se opět vrátila do naší rodiny. Ale nebyla to jen nostalgie. Vaše povídky mě připravily na život v kapitalismu, a tak mě později nezaskočil obleček na telefon ani dárkový králíček, který vypadá jako opravdový, ale mrtvý… Díky! Když jste pak přijal pozvání naší společné přítelkyně Lenky Jaklové a rozhodl se natáčet čtení ze svých knih v českobudějovickém rozhlasovém studiu, všichni jsme na Vás byli zvědaví, těšili jsme se a zároveň měli trochu trému. Ale myslím, že se nám spolupracovalo krásně. Vy i Vaše paní jste byli od začátku dobře naladění, přátelští a na natáčení skvěle připraveni. Na závěr práce jste nám koupili bonboniéru. Natočili jsme hezké texty ve Vašem nezaměnitelném autorském přednesu. Co víc si můžeme přát? A přece: přejeme si, abyste byl zdráv a šťasten ještě mnoho let, abyste napsal ještě hodně knížek a abychom Vás zase brzy uvítali za mikrofonem. Za českobudějovické rozhlasáky Vaše Hana Soukupová | |
| Vzkaz panu Ivanovi Krausovi Ve svém svědectví z války vyprávěl otec pana Ivana Ota Kraus o době, kdy byli spolu s otcem mým - E.F.Burianem - vězněni v koncentračním táboře Neuengamme. V jednu chvíli, kdy se tehdy panu Otovi konečně poštěstilo spatřit fotografii jeho tehdy čtyřletého synka Ivana, byl u toho i můj otec a ten zalitoval, že žádné děti dosud na svět nepřivedl. “Musíme to přežít”, řekli si prý pak oba muži. Oba nakonec s neuvěřitelnou dávkou vůle a štěstí opravdu přežili a po více než padesáti letech mě syn pana Oty Krause Ivan oslovil a tak nějak křehce a většinou na dálku jsme se spřátelili. Za upozornění na otcovo nafilmované svědectví a za toto naše jemné přátelství Ivanu Krausovi moc děkuji. Přeji hodně štěstí k narozeninám a neutuchající radost a moudrost do let příštích. Jeho Jan Burian | |
Milý pane Krausi, přeji Vám z celého srdce zdraví na duchu i na těle. A nejenom Vám, ale celé Vaší rodině, protože si to asi přejete nejvíce. Prosím, pozdravujte Vaší milou paní. Soňa Sádlová | |
|
Asi proto, že nesnáším studenou vodu, potkal jsem v bezbřehé krajině Internetu otužilce pana Václava Žídka. Stal jsem se ilustrátorem Pozitivních novin. Stal jsem se jím rád. Musím totiž číst. Nemůžete udělat obrázek k něčemu, co jste nečetli. To dá rozum. V poslední době mám takto příležitost číst povídky pana Ivana Krause. Jsou svižné a mluví ke mně jazykem, kterému rozumím. Již jako dítě jsem miloval obrázky pana Adolfa Borna. I ony jsou svižné a jejich řeč mě hladí po duši.Nečetl jsem žádnou knihu pana Ivana Krause a nevěděl, kdo je doprovází ilustracemi. Všude je tolik popsaného papíru, a času je tak málo. Teď už to vím. Zjistil jsem, že nikoli náhodou se mi páně Krausovy povídky tak líbily. On totiž pan Kraus je známý spisovatel! A musí být sakra dobrý, když ho ilustruje takový formát, jakým je pan Born. Život prý je tak trochu divadlo. A pan Kraus je loutkoherec. To on tahá za nitky. V zákulisí se ovšem odehrávají podivuhodné věci. Jen proto se asi mohlo stát, že mám tu čest číst jeho povídky a alternovat za pana Borna. Je to ode mně drzost a jsem vděčný, že ji smím na jevišti Pozitivních novin dělat. Abychom mohli žít, museli jsme se před tím narodit. Tak už to chodí. Pan Ivan Kraus se narodil prvního března. Pokud se nezabýváte astrologií, není tak důležité, který konkrétní den to byl, ale že žije. Bývá zvykem, že právě v den narozenin si více než v jiné dny připomínáme, že čas je krajina, kterou zušlechťujeme svými myšlenkami a činy. Procházka po luzích pana Krause je mimořádně osvěžující. Nechť stále tak pěkně voní jarem! Závěrem dlužno přiznat, že se při čtení povídek pana Krause i nahlas směji, což je pro mě dost netypické, zato pro Pozitivní noviny symptomatické. Těším se, až budu muset přečíst další. Miloslav Heřmánek "pozitivní ilustrátor" Ivana Krause v PN http://grafika.hermanek.info | |
Redakce Pozitivních novin spolu se všemi věrnými čtenáři přeje panu Ivanu Krausovi k jeho významnému životnímu jubileu především hodně zdraví, optimismu, pohody a dobré nálady, aby nám všem mohl ještě dlouhá léta rozdávat laskavý humor kořeněný moudrostí.
|
|
Děkujeme paní Naděždě Munzarové a všem přátelům Ivana Krause za zaslané příspěvky a fotografie.
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Užasl jsem nad akcí Pozitivních novin u příležitosti mých - tin. |
|
|
Copyright © z archívu Naděždy Munzarové a přátel
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 03. 2009.
Další články autora
- Vojtech Bradovka: Rozluka od počítače
- Vyhodnocení Literární soutěže Pozitivních novin
- Leoš Bárta: ADHD je třeba začít brát vážně, upozorňuje Asociace dospělých pro hyperaktivní děti
- Zbytky obydlí s hlaholskými znaky a biblickou výzdobou ve velkomoravské chřibské skalní pevnosti.
- Fragment vyhlašuje druhý ročník soutěže o nejlepší povídku
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Karel Šíp |
 |
Jan Krůta |
 |
Jiří Menzel |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jitka Molavcová |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Ivo Šmoldas |