Ondřej Suchý: Škola kouzel - Seriál historika Antonína Hančla

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

ŠKOLA KOUZEL - SERIÁL HISTORIKA ANTONÍNA HANČLA

Už jsou tomu dva roky, kdy pro Pozitivní noviny začal psát své vzpomínky populární brněnský novinář a historik ANTONÍN HANČL. Na pokračování tu pak vycházela i podstatná část jeho cirkusového slovníku EJHLE, CIRKUSY A VARIETÉ.
Když jsem se před časem seznámil s dalším velkým Hančlovým dílem, nekonečným seriálem ŠKOLA KOUZEL, v němž kromě zajímavě napsaných medailónků předních našich i zahraničních kouzelníků uveřejňoval i principy některých jejich jednodušších kouzel, napadlo mne, že by výběr kapitol z tohoto seriálu mohl začít vycházet v Pozitivních novinách. Je totiž velká škoda, že knižní podoby se asi nikdy nedočká.
Antonína „Tondu“ Hančla jsem proto nyní požádal, aby na úvod tohoto seriálu připomněl ještě čtenářům v kostce svoji životní dráhu, v níž novinařina a zaměření na umění cirkusových artistů, varietních umělců a kouzelníků, hrály roli největší.
A tady je jeho odpověď, kterou napsal krátce poté, co oslavil své 82. narozeniny. Považujte ji, prosím, za úvod nové řady Hančlových článků, vybraných a upravených přímo pro Pozitivní noviny. Věřím, že si své vděčné čtenáře najdou! 
Ondřej Suchý
Ahoj Ondřeji!                                                                                                          Brno 7, března 2009

Posílám Ti několik vět kolem toho seriálu, který vycházel v letech 1969 až 1991, což je neuvěřitelných 22 let. Jedna dívka, která si články pečlivě vystřihovala, mi dokonce řekla, že je to přímo pro Knihu rekordů! (Cha,cha...)
S osmdesátníkem Antonínem „Tondou“ Hančlem, dobrým člověkem a odborníkem ve svém oboru, v Brně v roce 2007…
Mé první kroky k novinám? První články mi vyšly v době, když jsem chodil do III. třídy obecné, otiskli mi je v časopise Mladý svět (vycházel ve třicátých letech, každou druhou středu). V pubertě jsem napsal minisbírku veršů, do šuplíku, ty jsem nikam neposílal, pouze děvčatům, které jsem miloval (byly to milostné verše). Na konci školní docházky na obecné škole jsem už psal do různých novin a časopisů. Šlo především o sportovní tématiku, a tak jsem si vydělával první peníze. Slušné peníze jsem bral za otisknuté sportovní zpravodajství i jako krejčovský učeň. Pak přišly nabídky k nástupu do redakcí deníku Práce a týdeníku Svoboda. Tehdy platil zákon, že když budu po vyučení pracovat tři roky jako dělník, budu mít nárok požádat si o živnostenský list. A to jsem chtěl využít, kdybych neuspěl jako redaktor.

Novinářskou školu jsem absolvoval v roce 1948. Mým spolužákem byl tenkrát Honza Skácel z Brna, později slavný básník. Někteří absolventi se k novinám už nevrátili. Neuspěli. Na rozdíl od nich jsem vystřídal několik redakcí v Čechách i na Moravě. Také na vojně jsem po základním výcviku pracoval jako novinář. V roce 1951 jsem se oženil do Božic nedaleko Znojma a nejbližší redakce od mého bydliště byla v Brně. Byla to Rovnost, která se v roce 1956 stala deníkem (dříve vycházela jen dvakrát týdně), a tak mě tehdejší šéfredaktor Sváťa Turek zlanařil pro Rovnost, nejstarší noviny u nás. V Rovnosti jsem vydržel 30 roků - až do důchodu; začínal jsem tam jako technický redaktor, ale mé hobby bylo zábavní umění, zejména cirkusy, magie a varieté. Psal jsem o tom články, reportáže, sloupky apod. Dělal jsem to i v době, kdy už jsem pracoval jako vedoucí vydání anebo jako sekretář redakce.
Býval jsem také aktivním funkcionářem různých institucí, zabývajících se touto tématikou. Např. v ústředním výboru Českého magického svazu (v Jihomoravském kraji pak i jako předseda této organizace), v Uměleckém sdružení artistů (ARTISu) též jako místopředseda, v Nadaci Český literární fond jsem měl na starost zábavní umění.

Jedním z mála časopisů, který otiskuje Hančlovy články, je magazín MODERNÍ MAGIE, vydávaný Českým magickým svazem.Nadace Život umělce mi v roce 1993 udělila Cenu Senior Prix, za dlouholetou činnost v oblasti záznamu uměleckých výkonů, v roce 1995 mi vyšla kniha Ejhle, cirkusy a varieté, jako odborný poradce jsem spolupracoval s Českou televizí na desetidílném seriálu Lidé z manéže, založil jsem celorepublikový spolek se zahraniční účastí tzv. Klub sběratelů cirkusů a varieté... atd. atd. Můj archiv s touto tématikou (v té době soukromý - největší u nás) je od roku 2007 majetkem Národního muzea a stal se základem prvního Cirkusového muzea, které má sídlo v Prachaticích.

Nu a nyní alespoň část příspěvků z onoho dlouhodobého seriálu, vycházejícího kdysi v brněnské Rovnosti, s velkým potěšením zveřejním v Pozitivních novinách.
Mimochodem - od zrodu seriálu Škola kouzel, uběhlo právě letos 40 let. 

Foto © z archívu Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 03. 2009.