Jitka Dolejšová: Jarní etuda / Nádherný den

Rubrika: Literatura – Pohlazení

Jarní etuda

Den se vykoupal v rose a nakročil k poledni.
Podpatky vyťukávají jarní staccato.
Závidí psíkům ten jejich pohled vzhůru na pevné vysoustružené nohy, čerstvě vyloupnuté ze zimních kalhot.
Až se slunce trochu osmělí a pomazlí s pobledlou kůží, čeká ho ještě radostnější podívaná. Sukně se zkrátí a zprůhlední, halenky s příslibem bohaté úrody se lákavě zavlní… Foto: Helena Stehlíková
Příměstský park ožije brebentící drobotinou, maminky odhalí svá ramena a kolena a nechají se nabíjet sluneční energií.
Pohlédl k nebi.
Košatý strom nad ním se vyklenul a jeho dřevěné paže, obalené světle zeleným šifonem, se roztančily doširoka.
Sluneční prasátka se přizpůsobila jejich rytmu.
Bzukot včelích dělnic se smísil s koncertem skrytých opeřených sólistů a jen občasná vsuvka rozespalé mouchy připomíná, že jaro teprve před chvilkou vyběhlo ze startovní čáry.
Zrzka hbitě vyšplhala po kmeni, huňaté kormidlo nalevo-napravo.
Zhluboka se nadechl.
Směsice vůní, propletená dovádivým vánkem, je všude a nikde.
Nádhera.
Už brzy znovu pocítí sílu přílivu přátelství, letmých doteků, úsměvů, pravidelného potkávání i náhodných setkání.
Rozevřel dokořán svou náruč.
Chtělo se mu zpívat.
Byl šťastný, protože jeho poslání mělo smysl.
Byl užitečný.
Byl odpadkovým košem.
Nádherný den

Dívá se vzhůru.
Zlatá koule se odloupla od tmavé koudele a marnivě se zhlíží v lesklém zrcadle.
Přimhouří oči, tak je oslněna.
A šplouch a šplouch, rozčepýřený uličník čimčaruje a cáká na všechny strany.
Bříško, věčně hladové, má urousané dočerna.
A zas pryč.
Psí tulák odkudsi svým růžovým kornoutkem žíznivě stírá zkalenou hladinu.
Je zvyklý a odolný, lidem už ale nevěří.
Dvě malá odřená kolena si přičapla a kůrová loďka pluje po širém nekonečném moři.
Bouře a vítr.
Generál dal povel k rozhodující bitvě.
Poslední nepřátelská ponorka je zničena.
Rozzlobený matčin hlas a tenké dětské odmlouvání mizí do ztracena.
Dokola kolem spěchající boty a loudavé hůlky.
Drncající kočárky, zvonící koloběžky.
Žbluňkne oblázek, vlnky se rozběhnou ke břehu.
Míč prudce přistál, zatočil se a tančí. Ruka ho popožene na mělčinu a noha odkopne daleko, daleko.
Dívá se vzhůru.
Dnes prožila nádherný den.
Byla zrcadlem, koupalištěm, miskou, mořem, přístavem i tanečním parketem.
Byla vším a sama sebou.
Neobyčejná louže.

OHLASY NA ČLÁNEK

Milá Jitko,
já děkuji.. děkuji za nabídnutý pohled z druhé strany. Jak je leckdy jednoduché popsat obyčejný den, protkaný paprsky slunce či perlami deště. Jak lehké je zapomenout a přehlídnout ty nádherné obyčejnosti našeho života. Vidění nitrem nejen očima, to je to, co povznese pár slov na bílém podkladu na múzami pokřtěné povídání..
S úsměvem, dána do vozíku, vyjíždím ze dveří a světe, div se, odhazuji nedopalek do přistaveného koše.
A před zraky udivených kolemjdoucích mu děkuji.

Zdraví, nabita inspirací
Iveta Kollertová, 7.4.2009 
http://mejsehezky.webovka.eu/index.html 

Copyright © Helena Stehlíková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 04. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.