Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (14)

Rubrika: Publicistika – Historie

Duben 1969
 
1. 4. Předsednictvo ÚV KSČ začalo své jednání ve 23 hodin a skončilo až 2. 4. v 7 hodin ráno. Zabývalo se zprávami ministra vnitra a ministra národní obrany o událostech z 28. na 29. 3., které následovaly po utkání čs. a sovětských hokejistů. Předmětem jednání byla však zejména oficiální protestní nóta a prohlášení ÚV KSSS, které byly z Moskvy adresovány A. Dubčekovi, O. Černíkovi a L. Svobodovi. Požadovaly posílit mocenské orgány, zavést cenzuru, umlčet diskuse o tom, zda vedoucí úloha KSČ ano či ne, zastavit veřejnou kritiku socialistických zemí a polemiku s jejich názory, umožnit volný pohyb sovětských vojsk po celém území ČSSR, zrušit široké předsednictvo ÚV KSČ a nahradit je užším direktoriem, obnovit starou strukturu odborových orgánů, zastavit realizaci ekonomické reformy. Při odevzdávání této nóty V. S. Semjonov ústně doplnil, že sovětské vedení je pobouřeno situací, která je „horší než v srpnu“. A dodal: „Končí doba rozhovorů a bude se dít to, k čemu vydá rozkazy maršál A. A. Grečko“. ● Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích vyzvalo členy KSČ a občany, aby čelili stupňování politického napětí ve společnosti. ● Bylo uspořádáno též společné zasedání předsednictev federální, české a slovenské vlády a O. Černík zaslal týž den dopis A. Kosyginovi s informací o opatřeních, které vlády přijaly.
 
Na společné schůzi výborů České národní rady přednesl zprávu ministr vnitra ČSR J. Grösser, který oznámil personální změny ve vedení ministerstva. Prvním náměstkem byl jmenován Jaroslav Kubík s odpovědností za StB (včetně vyšetřovací součásti StB a Veřejné bezpečnosti) a Správu pasů a víz; generálním inspektorem se stal Jindřich Thon, generálním ředitelem civilně právního úseku A. Balák, náčelník hlavní správy StB Bohumil Říha a náčelníkem hlavního velitelství Veřejné bezpečnosti Josef Hrubý. ● V noci na 2. 4. byla vyhlášena pohotovost na hlavní správě StB pod velením Štefana Hubiny. Pracovníkům byl oznámen speciální úkol: obsadit Čs. rozhlas a Čs. televizi. Náčelník II. správy StB Arnošt Beneš informoval, že v ranních hodinách bude vyhlášeno stanné právo a vládu převezmou noví lidé.
 
Na vojenské radě ministerstva národní obrany jednal maršál A. A. Grečko s vedením ministerstva a nadiktoval požadavky: omluvit se za protisovětské demonstrace, zavést cenzuru, zajistit použití čs. armády a dalších ozbrojených sil proti kontrarevoluci. Rovněž sdělil, že v případě nových demonstrací sovětská vojska použijí v prostoru do 500 metrů od sovětských posádek proti čs. občanům zbraně. ● Vojenská rada schválila opatření pro zajištění bojeschopnosti čs. armády „proti kontrarevoluci v ČSSR“ a přijala stanovisko k současné situaci ve společnosti a čs. armádě. ● Z rozhodnutí ministra M. Dzúra bylo ustaveno 21 vyšetřovacích komisí ministerstva národní obrany s cílem zjistit účast a podíl vojáků na událostech z 28. na 29. 3. Předsedy komisí byli určeni nejvyšší představitelé čs. armády, členy komisí zástupci sovětské armády, vojenské kontrarozvědky a funkcionáři KSČ v jednotlivých určených okresech.
 
2. 4. Prezident republiky, první tajemník ÚV KSČ a předseda čs. vlády přijali ministra národní obrany SSSR A. A. Grečka a náměstka ministra zahraničních věcí V. S. Semjonova za přítomnosti sovětského velvyslance v ČSSR a velitele centrální skupiny sovětské armády A. Majorova. Projednali poslední mimořádné události v ČSSR a problémy, dotýkající se čs. – sovětských vztahů.
 
Předsednictvo ÚV KSČ přijalo soubor opatření k zlepšení úrovně stranického tisku.  Projednalo text chystaného vystoupení A. Dubčeka v Čs. televizi.
 
Předsednictvo  ústředního výboru Národní fronty ČSSR v přijatém stanovisku ostře odsoudilo „projevy antisovětismu a vandalismu“ a vyzvalo vydavatele novin a všechny novináře, aby se vystříhali „tendencí, které vedou k negativním jevům a podněcování protisocialistických a protisovětských nálad“. Přijala také opatření proti rozšiřování „ilegálních letáků a tiskovin s protizákonným obsahem“.
 
Ministři vnitra ČSSR a obou národních republik vydali rozkaz k zajištění vnitřního pořádku. Byla také  vytvořena pořádková pohotovostní jednotka Veřejné bezpečnosti. ● Ministr vnitra vydal rozkaz, jímž přikázal v místech se společnou dislokací čs. a sovětských jednotek vypracovat do 10. 4. plán společných opatření k zajišťování klidu a pořádku. ● Vojenská rada ministerstva národní obrany zveřejnila ve všech sdělovacích prostředcích  prohlášení, v němž zdůraznila, že armáda je institucí „k obhajobě třídních politických zájmů“. ● Náčelník generálního štábu čs. armády vyhlásil okamžitou bojovou pohotovost vyčleněných jednotek (byla odvolána až 17. 4.), dále nařídil, aby bezpečnostním orgánům ministerstva vnitra bylo až do odvolání poskytnuto deset obrněných transportérů s posádkami. Ty byly také v noci na 4. 4. přesunuty do kasáren v Praze – Vršovicích, Na Míčánkách.
 
V Praze se konalo čs. – francouzské historické kolokvium k otázkám Lidové fronty a boje proti fašismu.
 
Předsednictvo Svazu českých novinářů protestovalo v prohlášení Slovo novinářů proti kontrole svobody slova.
 
Svazu slovenských spisovatelů bylo předáno oprávnění vydávat časopis Literárny život a šéfredaktorem byl jmenován Milan Rúfus.
 
3. 4.  Prezident republiky L. Svoboda navštívil Vojenskou akademii A. Zápotockého v Brně v doprovodu O. Černíka, St. Rázla, M. Dzúra a G. Husáka.
 
Předsednictvo ÚV KSČ přijalo závěr, že „násilné činy antisocialistických a antisovětských sil ve dnech 28. – 29. 3. měly na některých místech silně teroristický a kontrarevoluční charakter“.
 
A. Dubček promluvil v Čs. televizi a plné znění jeho projevu přineslo 4. 4. Rudé právo pod názvem „Klid a disciplina jsou našimi základními zájmy“. Pokusil se naznačit občanům, aby zabránili živelným akcím nebo zakročí zbraně, a že situace je obdobná jako v srpnu 1968. Omlouvavým způsobem vysvětlil, proč muselo předsednictvo ÚV KSČ přijmout různá omezovací opatření. ● V Rudém právu vyšel článek tajemníka byra ÚV KSČ J. Kozla „O krajních tendencích ve straně a jejich překonávání“.
 
Představitelé sovětské armády v čele s A. A. Grečkem a sovětským velvyslancem jednali s L. Štrougalem, poté s J. Kempným. ● Na území ČSSR bylo zahájeno cvičení štábů Západního vojenského okruhu.
 
Čs. velvyslanec v Moskvě V. Koucký se sešel s pracovníky ministerstva zahraničních věcí SSSR, aby je informoval o plenárním zasedání ÚV KSČ, které bylo plánováno na 17. 4.
 
Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že zastupitelské úřady budou vydávat víza zahraničním návštěvníkům a novinářům až po úředním souhlasu.
 
Předsednictvo Svazu českých novinářů, rozšířené o zástupce ČTK, rozhlasu, televize, vydavatelství Lidové demokracie, Melantrich, Naše vojsko, a také zástupce krajských poboček, zaujalo stanovisko k vážné vnitropolitické situaci, v níž se nalézá celá země. Vyslovilo důvěru politické a vládní reprezentaci státu. Zároveň uvedlo, že “svalovat všechny otevřené a dlouhou dobu neřešené problémy na vrub hromadných sdělovacích prostředků, by znamenalo vědomě jednostranně zjednodušovat celou společenskou problematiku a vycházet tak z nepřesných diagnóz“. Seznámilo všechny účastníky s rozhodnutím vlády zavést předběžnou cenzuru jako určité východisko z mimořádné situace, které však „vyvolává možnost návratu k vážnému oslabení spojení tisku, rozhlasu a televize s milióny občanů v dialogu, který je výrazem vzájemné důvěry mezi lidem a jeho vedením“.
 
Český úřad pro tisk a informace vydal závazné pokyny pro činnost hromadných sdělovacích prostředků a opatření v Čs. rozhlase a Čs. televizi. V nich byla vymezena povinnost vedoucích všech programových úseků důsledně dodržovat základní politickou koncepci rozhlasového a televizního programu.
 
Celoakademický výbor Revolučního odborového hnutí v Čs. akademii věd vydal prohlášení, jímž odmítl snahu „některých centrálních orgánů využít událostí 28. a 29. 3. jako záminku pro prosazení konzervativních tendencí a k frontálnímu útoku proti hromadným sdělovacím prostředkům“.
 
4. 4. Výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ jednoznačně odsoudil stanovisko předsednictva Svazu českých novinářů z 3. 4. jako „nezodpovědný přístup k současné krizové situaci, který lze objektivně hodnotit jako ochranu antisocialistických sil a jako vyjádření nesouhlasu s prohlášením předsednictva ÚV KSČ a oslabení autority stranického orgánu jako celku“.
 
Na poradě tajemníků ÚV KSČ bylo uloženo M. Jakešovi a V. Divišovi provést pohovory se stranicky neukázněnými novináři a navrhnout opatření. L. Štrougalovi a G. Husákovi uloženo věnovat pozornost závodům a vysokým školám, dalším tajemníkům bylo uloženo zabránit prosazování nesouhlasných stanovisek, zejména ve Federálním shromáždění a dalších místech.   
V Rudém právu vymezil ministr – předseda Výboru pro tisk a informace J. Havelka oblasti a témata, která budou cenzurována: útoky na KSČ, její představitele a vedoucí úlohu strany; invektivy proti SSSR a ostatním zemím Varšavské smlouvy a jejich představitelům; invektivy proti spojeneckým jednotkám na území ČSSR; útoky proti základním principům socialistického společenského systému.
 
Zástupce velvyslanectví Bulharské lidové republiky v ČSSR Christo Ivanov předal místopředsedovi vlády ČSSR F. Hamouzovi prohlášení své země, podle něhož události 28. a 29. 3. „zcela jasně charakterizují podstatu a záměry reakčních a kontrarevolučních vrstev v Československu a jejich nezkrotnou nenávist vůči socialismu“.
 
Vláda ČSR vyhověla opakované žádosti J. Vohnouta o uvolnění z funkce ředitele Českého úřadu pro tisk a informace a na jeho místo jmenovala Josefa Havlína.
 
Bylo zastaveno vydávání kulturně politického týdeníku Zítřek ve vydavatelství Melantrich.
 
V Jihlavě se na protest „proti zotročení země“ upálil 40letý Evžen Plocek, obchodní náměstek ředitele podniku Motorpal Jihlava a delegát XIV. sjezdu KSČ v Praze – Vysočanech. Na následky upálení skonal 9. 4.
 
5. 4. V týdeníku Svět v obrazech odpovídal nesnadno a vyhýbavě ministr vnitra ČSR J. Grösser na otázky redakce i čtenářů, mj. proč se znemožňoval legální výjezd za hranice známým osobnostem, proč byli vyšetřováni občané opisující si pasáže z tzv. Černé knihy (Sedm pražských dnů), na otázku šetření odposlechu v bytě V. Havla odmítl sdělit odpověď vůbec.
 
7. 4. A. Dubček jednal s V. S. Semjonovem, který mu sdělil nelibost L. I. Brežněva nad jeho televizním projevem 3. 4. V té době se již v kabinetech nejvyšších činitelů hovořilo o tom, že A. Dubček bude muset opustit funkci prvního tajemníka ÚV KSČ, o čemž mělo padnout konečné rozhodnutí na plénu, svolaném na 17. 4.
 
Národní rada Italské komunistické strany schválila rezoluci ospravedlňující zásah vojsk zemí Varšavské smlouvy proti Československu (51 : 27 hlasům při 11 abstencích) a tím se uzavřela vnitrostranické diskuse o těchto otázkách.
 
8. 4. Předsednictvo ÚV KSČ mj. jmenovalo Jaroslava Macháčka vedoucím nově vytvořeného oddělení branné a bezpečnostní politiky ÚV KSČ. Dále byla ustavena komise k hodnocení členů a kandidátů ÚV KSČ a jejím vedoucím jmenován O. Matějka. Bylo také rozhodnuto o svolání pléna ÚV KSČ na 17. 4.
 
Vojenská rada ministerstva národní obrany vyslechla zprávy 21 vyšetřovacích komisí o účasti vojáků na demonstracích 28. – 29. 3. Hned druhý den nato ministr M. Dzúr svým rozkazem zprostil funkcí 13 vojáků z povolání od výkonných praporčíků až po velitele divizí a navrhl propustit je do zálohy, dále dva důstojníci byli předáni k trestnímu stíhání a pět dalších velitelů bylo potrestáno kázeňsky. 
 
9. 4. L. Svoboda v doprovodu G. Husáka, P. Colotky, Š. Sádovského a M. Dzúra navštívil jednotky Východního vojenského okruhu v Trenčíně.
 
Ústřední výbor Svazu čs. spisovatelů rozhodl odložit celostátní sjezd, který se měl konat 11. 4. a dospěl k názoru, že jednání v současné politické situaci nemohla by splnit své poslání. Také česká část ústředního výboru se rozhodla odsunout termín ustavujícího sjezdu Svazu českých spisovatelů.
 
U městského soudu v Praze byl uzavřen jeden z mnoha nezákonných procesů, které byly v padesátých letech inscenovány proti bývalým sociálním demokratům. Tehdejší obvinění byla vyvrácena; mezi plně rehabilitovanými byl též bývalý redaktor Práva lidu Karel Pospíšil, odsouzený tehdy ke ztrátě svobody na 12 let. ● Nejvyšším soudem byl také 12. 4. rehabilitován další novinář Vladimír Sís, redaktor Lidové demokracie, odsouzený v březnu 1950 na 25 let těžkého žaláře. Šlo o rehabilitaci in memoriam, protože Vladimír Sís zemřel ve věznici v Leopoldově 2. 7. 1958. 
Sovětská vláda vydala prohlášení k 20. výročí paktu NATO a prohlásila, že tento blok „má agresivní charakter a je namířen proti SSSR a ostatním mírumilovným zemím“.
 
V Moskvě se konalo zasedání výkonného výboru RVHP a jednalo zejména o problémech s rozvojem systému mnohostranných platů v převoditelných rublech.
 
10. 4. Náčelník generálního štábu čs. armády byl informován o rozhodnutí maršála A. A. Grečka přesunout do Československa 8000 sovětských vojáků z Německé demokratické republiky a zvýšit tak počet těchto vojsk na 75 000.
 
11. 4. A. Dubčeka navštívil V. S. Semjonov, který se od 31. 3. zdržuje v Praze, a ultimativně požaduje postihnout J. Hájka a O. Šika, dále žádá potrestání člena ÚV KSČ a ředitele Historického ústavu Čs. akademie věd Josefa Macka, odpovědného za vydání knihy „Sedm pražských dnů“, jakož i likvidaci všech jejích výtisků. V té době byla kniha již dávno rozebrána. ● Tentýž den navštívil V. S. Semjonov ještě L. Štrougala. ● V Moskvě došlo k jednání mezi L. Brežněvem a čs. velvyslancem V. Kouckým. ● Maršál A. A. Grečko po jednáních v Polsku a NDR o dalších vojenských cvičeních  jednal s ministrem M. Dzúrem o opatřeních pro bojový výcvik čs. armády. ● Na aktivu zasloužilých a dlouholetých pracovníků v Nitře pronesl projev G. Husák pod názvem „Udělat konečně ve státě pořádek“ a v něm kritizoval „pražské stranické vedení za slabost“.
 
ČÚTI nařídil přímé embargo na všechny informace, jejichž obsah by mohl narušovat přípravy a průběh chystaného zasedání ÚV KSČ. O tomto zasedání mohou být zveřejňovány jen oficiální zprávy.
 
V Praze se konala tisková konference s předsedou Svazu vysokoškolského studentstva M. Dymáčkem a dalšími činovníky o připravovaném II. kongresu 25. – 27. 4. v Olomouci.  
 
12. 4. Na schůzi výkonného výboru předsednictva ÚV KSČ byly projednány teze referátu pro dubnové plénum ÚV KSČ a způsob rezignace A. Dubčeka. Dále bylo projednáno písemné sdělení vlády SSSR k rozhovoru J. Hájka v Mladé frontě, informace o účasti historika J. Pokštefla na konferenci Russellovy mírové nadace ve Stockholmu a projevena nespokojenost s neúčastí čs. reprezentačního družstva cyklistů na XXII. ročníku Závodu míru. Současně bylo rozhodnuto výkonný výbor zrušit.
 
ČTK vydala prohlášení vlády o posílení umístěných sovětských vojsk na území ČSSR a krátce nato oznámila, že toto prohlášení se „vzhledem ke změněnému stavu věcí“ stává bezpředmětným. ● Na hlavní správě StB byla vyhlášena pohotovost z obav před nepokoji v souvislosti dalšího mnohatisícového kontingentu sovětské armády na území ČSSR. ● Po železnici byly do Mělníka, Ústí nad Labem a Jaroměře přesunuty z NDR čtyř vojenské transporty sovětských vojsk.
 
Rudé právo uveřejnilo stanovisko, nazvané „Kolektiv Rudého práva k situaci“, kterým se souhlasně a sebekriticky vyjadřuje k prohlášení předsednictva ÚV KSČ z 2. 4. Zároveň souhlasí i se zásadní kritikou jednostrannosti stanoviska Svazu českých novinářů při posuzování činnosti hromadných sdělovacích prostředků a „zamlžování jejich odpovědnosti při formování politických postojů veřejnosti“.
 
V Jihlavě se konal pohřeb Evžena Plocka, který po sebeupálení 4. 4. skonal 9. 4. Smuteční projev za velké účasti smutečních hostů přednesl vedoucí tajemník okresního výboru KSČ.
 
V Budapešti na poradě socialistických brigád věnoval část svého projevu J. Kádár situaci v Československu a označil březnové demonstrace za nacionalistické a protisovětské a konstatoval, že vyvolaly u maďarského lidu, který je odsoudil, pocity trpkosti.
 
13. 4. G. Husák se tajně setkal s L. I. Brežněvem na letišti v Užhorodě (podle jiných pramenů v Mukačevě). Podle pozorovatelů a později historiků šlo zejména o přípravu pléna ÚV KSČ, o způsob odvolání A. Dubčeka a zvolení prvním tajemníkem G. Husáka, který chorobně toužil po moci ve straně a k čemuž potřeboval Brežněvův souhlas.  
14. 4. Předseda vlády O. Černík si stěžoval v dopisu ministru národní obrany M. Dzúrovi, že jeho dohoda a náčelníkem generálního štábu o předání vládního komuniké 12. 4. ČTK nebyla dodržena a její uveřejnění mělo nepříznivé a rozporuplné politické ohlasy mezi obyvatelstvem. V dopisu M. Dzúr odpověděl, že to zavinil tiskový mluvčí předsednictva vlády.
 
Velitel západního vojenského okruhu dostal z generálního štábu čs. armády rozkaz připravit pohotovost více než 50 nákladních aut, vojáky vybavit denní dávkou stravy a osobními zbraněmi.  
 
Na území Polska, ČSSR a Maďarska začalo cvičení vojsk protivzdušné obrany států Varšavské smlouvy, které řídil maršál SSSR P. F. Batickij; přiletěl do ČSSR 15. 4. Cvičení trvalo až do 16. 4.
 
15. 4. Na společné poradě ministrů vnitra ČSSR, ČSR a SSR  byly projednány otázky, které se týkaly usnesení stranických a vládních orgánů k současné politické situaci. 
 
O zproštění funkce šéfredaktora Televizních novin požádal Zdeněk Michalec (byl jím od září 1968) a na jeho místo nastoupil Josef Vlček, bývalý šéfredaktor Hospodářských novin, které se již dříve staly ekonomickým týdeníkem ÚV KSČ. Šéfrežisérem Televizních novin byl jmenován Miroslav Hladký, který nejprve vedl katedru periodického tisku, rozhlasu a televize na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy a od školního roku 1968-69 se stal děkanem Fakulty sociálních věd a publicistiky, odkud za jeho působení muselo odejít mnoho pedagogických a vědeckých pracovníků.● Děkanem samostatné Fakulty žurnalistiky byl jmenován Vladimír Hudec. Dnešní Fakulta sociálních věd UK byla zřízena k 1. 6. 1990 a jejím prvním děkanem Čestmír Suchý (dále potom od roku 1992 Miloslav Petrusek, v roce 1997 Lubomír Mlčoch a od roku 2003 je děkanem Jan Ámos Víšek).
 
Kolegium historie Čs. akademie věd se usneslo udělit výroční odměnu 15člennému kolektivu pracovníků Historického ústavu ČSAV, kteří se podíleli na přípravě knihy Sedm srpnových dnů.
 
16. 4. Výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ vydal prohlášení, které mělo očistit (abecedně): F. Barbírka V. Biĺaka, A. Indru, M. Jakeše, A. Kapka, D. Koldera, J. Lenárta, J. Pillera, E. Rigo a O. Švestku z obvinění, která vůči nim byla vznesena v souvislosti se vstupem vojsk v srpnových dnech 1968.
 
Ve večerních hodinách A. Dubček v soukromém rozhovoru sděluje V. Slavíkovi, že má abdikovat z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ, že prezident L. Svoboda už to přislíbil maršálu A. A. Grečkovi.
 
Představitelé pražských závodů a vysokoškoláků se na společném setkání dohodli na dalším postupu „v zájmu zajištění obrany demokratického vývoje společnosti“ vyslat na zasedání ÚV KSČ delegace s rezolucemi proti likvidaci lednové politiky 1968.
 
Plenární zasedání Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ uzavřelo členské otázky stranických rehabilitací a stížností.
 
17. 4. Velitel Západočeského vojenského okruhu dostal od náčelníka generálního štábu čs. armády rozkaz neprodleně přesunout pohotovostní vojenské jednotky do kasáren v Praze – Ruzyni a být v pohotovosti až do 19 hodin.
 
● V 11 hodin dopoledne se naposledy sešlo předsednictvo ÚV KSČ, aby učinilo rozhodnutí před odpoledním zasedáním pléna ÚV KSČ: odvolat A. Dubčeka (který sám nabídl svou rezignaci) z funkce prvního tajemníka a navrhnout kandidaturu G. Husáka. Proti tomu hlasovali dva členové V. Slavík a V. Kabrna.
 
● V 15 hodin na zasedání ÚV KSČ, které bylo omezeno jen na organizační a kádrové otázky, byl A. Dubček uvolněn z funkce. Z přítomných 188 členů ústředního výboru hlasovalo 179, pro G. Husáka se vyslovilo 156 členů, proti 22 členů, jeden  hlasovací lístek byl neplatný. Namísto dosavadního 21členného předsednictva bylo zvoleno pouze 11 členů (abecedně): V. Biĺak, P. Colotka, O. Černík, A. Dubček, E. Erban, G. Husák, J. Piller, K. Poláček, Š. Sádovský, L. Svoboda, L. Štrougal. ● Byl zrušen výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ. ● Na vlastní žádost byl uvolněn z funkce šéfredaktora Rudého práva Jiří Sekera a do čela redakce byl zvolen Miroslav Moc, pevná opora antireformní politiky zvolených  normalizátorů.  
 
● Večer po zasedání pléna ÚV KSČ vystoupili v Čs. televizi L. Svoboda a G. Husák. O tom, že lidé chtějí pořádek, usnesení se musí plnit, o pevném uplatňování vedoucí úlohy komunistické strany, což se týká i vlivu na tisk, rozhlas a televizi. Zákonnost se bude přísně střežit, politické procesy se nevrátí. ● Příslušníci Veřejné bezpečnosti rozehnali v Praze na Václavském náměstí shromáždění asi 300 lidí, kteří zde protestovali proti zvolení G. Husáka.
 
Slovenský úřad pro tisk a informace zastavil „pro nedodržení koncepce časopisu“ na dva měsíce vydávání časopisu Literárny život, sotvaže vyšlo jeho první číslo.  
 
18. 4. Prezident republiky L. Svoboda odvolal z funkce předsedy a člena Rady obrany státu A. Dubčeka a jmenoval do ní G. Husáka, jemuž přišly týž den blahopřejné telegramy L. Brežněva, W. Ulbrichta, W. Gomulky a J. Kádára. Osobně mu následující den blahopřál velvyslanec SSSR S.V. Červoněnko.
 
Rudé právo a slovenský deník Pravda otiskly projev G. Husáka z předešlého dne (jednání ÚV KSČ) pod názvem Vyvést stranu a stát z krizové situace.
 
V krajích a okresech zasedaly stranické orgány, aby vyslovovaly podporu závěrům pléna ÚV KSČ. ● Studenti vysokých škol zemědělských v Praze a Českých Budějovicích vstoupili do stávky na protest proti výsledkům zasedání ÚV KSČ. ● Pražský studentský parlament vydal výzvu ke stávce na obranu polednové politiky. 21. 4. byl Svaz vysokoškolského studentstva přinucen stávku ukončit.
 
21. 4. Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích jednalo o rozpuštění Společnosti pro lidská práva. ● Rozkazem prezidenta republiky byla zrušena Vojenská politická akademie. ●  Emil Zátopek byl odvolán z funkce trenéra armádního sportovního oddílu Dukla pro své politické postoje. Až teprve 29. 4. vydalo ministerstvo národní obrany sdělení, že ve svých veřejných vystoupeních uváděl nepravdivá tvrzení hrubě pomlouvající ústavní činitele a představitele čs. armády, čímž porušil platné vojenské předpisy a řády.
 
V budově Vysoké školy politické v Praze se objevily letáky proti rektorovi školy Milanu Hüblovi jako „představiteli kontrarevoluce“ a současně byl v nich obviňován ze spolupráce s britskou Intelligence Service (zpravodajská služba), jmenovitě s Cecilem Parrotem.
 
22. 4. Předsednictvo ÚV KSČ projednalo opatření ústředního výboru Národní fronty proti Společnosti pro lidská práva a Federaci lokomotivních čet. Ten konstatoval, že Federace není členskou organizací Národní fronty, od její činnosti se distancuje a zastává názor, že není žádných důvodů k její existenci. Dále předsednictvo projednalo opatření ke zlepšení styků se sovětskými vojsky.
 
Nově jmenovaný předseda Rady obrany státu G. Husák jmenoval její nové složení: předseda L. Štrougal, místopředseda St. Rázl, členové L. Adamec, D. Dvořák, J. Grösser, F. Šádek a V. Való.
 
Federální vláda jmenovala členy Federálního výboru pro tisk a informace: předseda J. Havelka, místopředseda J. Vigaš, členové O. Grieš, J. Havlín, J. Kováčik, St. Maleček, R. Rejhon, J. Suk, J. Šmídmajer, A. Sarvaš, B. Trávníček a J. Vrabec.
 
Týdeník Politika přestal vycházet a jeho zákaz byl odůvodněn záměrem vydávat nový kulturně politický týdeník Tvorba.
 
23. 4. O současném stavu a činnosti podnikových rad jednala schůze sekretariátu ÚV KSČ. ● V pražské Lucerně byl ustaven Český svaz řídicích pracovníků, předsedou byl zvolen Miroslav Grégr, podnikový ředitel Desta Děčín. ● Na besedě se členy vojenské sekce Svazu slovenských novinářů dementoval tiskový tajemník ministerstva národní obrany F. Kudrna pověsti o tzv. generálském puči.
 
Zvláštní senát Městského soudu v Praze rehabilitoval pracovníky pobočky tiskové agentury Associated Press T. Svobodu, A. N. Oatise a O. Münze, kteří byli 4. 7. 1951 odsouzeni za vyzvědačství.
Rudé právo přineslo článek Jiřího Smrčiny „Cíle a taktika pravice“. ● Týdeník Tribuna uveřejnil dokument „Jak se připravovalo zmrtvýchvstání pravicové protimarxistické sociální demokracie“.
 
24. 4. Zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v Moskvě se zúčastnili G. Husák, O. Černík, A. Indra, F. Hamouz a F. Vlasák. ● Delegaci čs. odborů, kterou vedl K. Poláček, přijal v Moskvě L. I. Brežněv. ● G. Husák jednal v Moskvě s W. Ulbrichtem a později také s N. Ceaušeskem. ● Další oficiální čs. delegace navštívily Polsko a NDR.
 
25. 4. Na ustavujícím sjezdu Svazu českých výtvarných umělců v Praze byl zvolen předsedou Jaroslav Otčenášek.
 
Rudé právo napsalo, že se v Praze konal aktiv asi 50 novinářů a publicistů z Prahy a dalších krajů, kteří „vyslovili nesouhlas s pravicovými akcemi představitelů Svazu českých novinářů“.
 
25. – 26. 4. Na novinářském zámku Roztěž u Kutné Hory se konalo plenární zasedání výboru Svazu českých novinářů, které se zabývalo politickou situací a posoudilo úkoly pro žurnalistickou obec po dubnovém plénu ÚV KSČ. Přijaté stanovisko navázalo na telegram, který G. Husákovi byl poslán bezprostředně po jeho zvolení prvním tajemníkem, a k realizaci schválilo praktická opatření v oblasti ideové a výchovné činnosti, dále návrh nové platové úpravy a ochrany práv novinářů – členů SČN. Současně bylo doporučeno jednat s vedením KSČ, aby byla vyjasněna obvinění z pravicově antisocialistické činnosti.
 
Parlament Svazu vysokoškolských studentů (SVS) na svém zasedání v Olomouci zvolil předsedou J. Trenčanského a řešil zejména konflikty mezi různými frakcemi. Byly přijaty dokumenty, které vyjadřovaly opoziční platformu: proti vstupu SVS do Národní fronty bylo 71 delegátů, 70 bylo pro vstup a 25 se zdrželo hlasování.
 
26. 4. Rudé právo v úvodníku „Jsme internacionalisté“ nazvalo srpnovou intervenci 1968 „nedorozuměním“ a uvedlo, že „být internacionalistou znamená rozhodnutí učinit vše pro obnovu a trvalé rozvíjení přátelských vztahů k Sovětskému svazu a socialistickým zemím, spojenými vzájemnými závazky Varšavské smlouvy“.
 
28. 4. Na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění byl zvolen (306 hlasů a proti 68)  předsedou A. Dubček, který se tak stal devátým poválečným předsedou čs. nejvyššího zákonodárného orgánu: 1945 J. David, 1946 A. Zápotocký, a opět J. David, 1948 O. John, 1953 Z, Fierlinger, 1964 B. Laštovička, 1968 J. Smrkovský, 1969 P. Colotka a po jeho zvolení do vládní funkce A. Dubček, který byl hned po svém zvolení přijat prezidentem republiky.
 
29. 4. Česká národní rada schválila zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČSR a doporučila ministru vnitra J. Grösserovi, aby jako ústavní činitel používal ve svých projevech přísně ověřených faktů a doložených závěrů. Při vystoupeních na aktivu v Trutnově se dopustil nepřesných tvrzení o osobě bývalého místopředsedy vlády ČSSR O. Šika a bývalého ministra zahraničních věcí J. Hájka.
 
Ústřední výbor Federace lokomotivních čet odmítl nový politický kurs Husákova vedení KSČ a vyzval odborové hnutí ke společnému odporu.
 
30. 4. Čs. rozhlas a Čs. televize uvedly společně projev G. Husáka k současné politické situaci po dubnovém plénu ÚV KSČ.● Rudé právo otisklo „Prohlášení pracovníků Čs. akademie věd“, podepsané V. Novákem, E. Klozovou, J. Klozem, E. Hadačem a J. Prokopičem, kteří odsoudili prohlášení celoakademického výboru ROH ze dne 3. 4. (viz).● Od ledna 1969 do konce dubna 1989 došlo v Čs. televizi k 26 kádrovým změnám na různých funkcích. S dalšími 97 pracovníky Čs. televize byl rozvázán pracovní poměr.
 
 
ČÚTI udělil důtku měsíčníku Plamen za některé články ve 4. čísle (zejména „Stalin zahajuje ofenzívu“ a „Spor o N. S. Chruščova“).
 
Ve 4. čísle Novináře kromě událostí v březnu (viz březnové záznamy) byla mj. vyhlášena soutěž o nejlepší reportážní fotografii roku 1969 a uveřejněn statut komise „Čestný soud“, která zahájila svou činnost již 1. 1. 1969 v čele s předsedou Vladimírem Kalinou z Katedry publicistiky FSV UK. V tomto čísle je uveřejněn seznam více než 70 nových členů SČN.
  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 03. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.