Miroslav Sígl: Vzpomínky krále televizní zábavy

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Silvestrovské veselí si v minulých letech naše televize (v letech 1999-2003 v televizi Nova) a její diváci nemohli představit bez populárních tváří, známých nejen z obrazovky, ale i z filmu či divadel. Přiváděl je do svých scénářů velkých silvestrovských pořadů ten, jehož jméno se objevovalo až v závěrečných titulcích: Gustav Oplustil (*1926). Právě před několika dny mu vyšla jeho monografická kniha Za humorem cestou necestou (Nakladatelství XYZ, 2009, 344 stran s mnoha ilustracemi).

Co o něm víme po takřka 45 letech jeho působení ve službách ČST a České televize, kde vymyslel stovky scénářů?! Namátkou: Bejvávalo či Kabaret u dobré pohody - s režisérem Zdeňkem Podskalským, dvacet dílů Diskotéky pro starší a pokročilé s Karlem Štědrým a v režii Alexeje Noska, Kabaret U Zvonečku s Darkem Vostřelem, neuvěřitelných 127 dílů Úsměvů, které režíroval Pavel Vantuch, Kam slunce nechodí, Velká sázka o malé pivo, cyklus příběhu Alfonse Karáska s Milošem Kopeckým v hlavní roli, seriál Uctivá poklona, pane Kohn a slavný další pětidílný seriál Pražský písničkář o Karlu Hašlerovi.

Zaslouží si za tuto požehnanou úrodu být v Televizní dvoraně slávy (2001), zaslouží si, aby jeho pojetí televizní zábavy „přinášelo divákovi radost a potěšení, nikoliv, aby jej televizní zábava šokovala - či dokonce strašila“, říká a hned dodává: „Člověk po celodenní práci a strastech potřebuje relaxovat, oddechnout si a zregenerovat síly. Zábava je svým způsobem lékařská pomoc.“ Lidem kolem Oplustila se v televizi vskutku dařilo, že jejich zábava měla blíže k umění nežli ke křiklavému a reklamnímu bulváru. V jeho době si zábava dokázala udržet kulturní a laskavý přístup k nám divákům, vzbuzovala optimismus, naděje, aby lidé neházeli „flintu do žita“, ale měli chuť se s tím životem trochu porvat, protože nikdo to na tomto světě nemá lehké.

Zasloužil si tu Bronzovou růži spolu s Jitkou Němcovou ze Světového festivalu televizní zábavy v Montreaux, byla to první a současně jedna z posledních cen pro Českou televizi v zábavném žánru. Škoda, že se toho jeho milovaná manželka Jarmila nedožila! Po dlouhé době měl radost z úspěchu, ale současně hluboký žal v duši. Tehdy ho viděli lidé z okolí zarmouceného. Také on poznal, že je lepší odejít sám, nežli zůstat. Když mu v roce 1993 umírala jeho žena po 43letém manželství, protože „ozařování se stále odkládalo, toho se nedočkala“.

Nevzpomínám si však, že bych kdy viděl autora, o němž zde píšu, zasmušilého - zamyšleného ano, ale každý si ho vybaví s jeho nezapomenutelným úsměvem, jiskřivýma šibalskýma očima. Už názvy kapitol velmi čtivé knížky prozrazují jeho životaběh: Mezi hranickými ochotníky, Mít smysl pro recesi, Život vojenský - ne vždy veselý, Továrna na legraci, Jak jet k moři bez děti?, Období mírné oblevy, Ideály končí - zbývá naděje, Spolupráce s Menšíkem, Normalizace - žádná havaj, Silvestry a další patálie, Jedna svatba za druhou, Všude dobře - doma problémy, Stal jsem se externistou, Dobrá parta nade vše, Těžké chvíle pro humor, Nové trendy v zábavě…

Není jméno v televizi, není televizního člověka-tvůrce, na něhož by Gustav Opustil ve své knížce zapomněl. Vždyť se potkal s tolika lidmi! Kdo jiný měl takový přehled o televizi než on? Stereotypní odpověď na otázky typu „Co se bude vysílat?“ zněla „To ví Oplustil“, „Co půjde do výroby?“ - „To ví jen Oplustil“, protože dokonalý přehled o celé redakci měl jenom on. Dokázal všechno zařídit, zajistit i v dobách velice těžkých, kdy totalitní normalizátoři odvolali Vladimíra Dvořáka z postu šéfredaktora zábavy, kdy do televize nastoupily „uvědomělé, leč nevypočitatelné dámy-soudružky“ s dobrými kontakty na Vasila Biĺaka, kdy se zrušil seriálový pořad Kabaret u dobré pohody, tedy Oplustilovo autorství a s tím i režie Zdeňka Podskalského.

Je dobře, a právě v tuto dobu je to nesmírně vzácné koření, že člověk - autor, gentleman každým coulem vždy a za všech okolností zachovávající si svůj humor, který si dokázal stát kdykoliv za svým, že právě on v knize o zábavě připomíná tyto události a jmenuje ty, kteří té zábavě moc nepřáli, ale přece jen „nějakou zábavu náš lid potřeboval“. Po nových úspěších, kdy některé seriálové pořady koupili Němci a BBC, ustupovali „nezlomní funkcionáři“ od svých dřívějších názorů, i když nakonec i oni museli odejít.

Ve své knize - jak jinak - je Gustav Oplustil soudným člověkem, když říká: „Všechny programy z té doby jsou nutně poplatné této době svého vzniku - a jen některé přežívají a mohou být úspěšně reprizovány…“ A za tím následuje už jen povzdech: Měli jsme bohaté zázemí autorské, výborné režiséry a širokou paletu vynikajících herců, komiků a zpěváků… A najednou a ne náhodou uvádí Gustav Opustil na televizní obrazovku žánr, který dnešní televize nezná - artistiku a vynikající české artisty. Vždyť za své výkony zaznamenávají dodnes úspěchy po celém světě! Co o nich ví náš televizní divák? Přitom není nutné používat verbální vyjadřování. Tudy na zábavu v nejistých dobách!

Je toho více, nad čím se v závěru své knihy Gustav Oplustil zamýšlí. Není to nostalgie, jak odbývají někteří soudobí kritici podobné vzpomínky. Většinou jsou mladí a zábavu z dob Gustava Oplustila nemohou znát úplně. Proto také nepostřehnou, že mnohdy soudobý zábavný pořad je špatně vyrobenou rekonstrukcí pořadu dávného, že se snaží „vykrádat“ nápady dřívějších tvůrců, herců, komiků, potažmo dramaturgů a scenáristů.

A považte - objemnou knížku vlastně Gustav Oplustil napsal sám a na počítači! Ve svých 83 letech. Když se s ním konečně skamarádil (také dlouho vzdoroval!) a psaní mu šlo už docela slušně, rozhodl se, jak říká, že se do těch vzpomínek přece jen pustí. Dřív než by měl na něco zapomenout. Nu - a kniha - jak jinak než zábavná a vtipná - je na světě! Doporučuji jako silvestrovský dárek! To bude mít Gustav Oplustil radost, až jeho knížka bude na Nový rok rozprodána! 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 01. 2010.