Dobromila Lebrová: Edward Jenner, objevitel očkování proti černým neštovicím

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Kdysi hovořívala maminka o své tetě, která se narodila v polovině 19. století, že byla „poďobaná od neštovic“. V době pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka několikrát opakovala, že i někteří z jejích učitelů podle jejich vzhledu tuto chorobu překonali. Není to tedy zas až tak dávná doba, slyší-li člověk o tom, že to někdo skutečně prožil... Jenner - autor James Northcote,1803
V té době, kdy choroba po celém světě řádila, byla považována za jednu z pohrom lidstva srovnatelnou s morem, nevyhýbající se pánům ani kmánům. I Marie Terezie nechala po překonání této choroby odstranit ze své blízkosti zrcadla.
Pro mnohé, obzvláště ženy, bylo zohyzdění obličeje větší pohromou než smrt, protože tím se i zmenšovaly šance najít si manžela a tím i vznikalo omezení společenského uplatnění. Nemoc však napadala také sliznice, čímž docházelo i k jiným následkům než jizvy - a sice především k oslepnutí.
Lidé se pokoušeli různě bránit. Bylo známo, že v Turecku i v severní Africe se lidé pokoušeli o umělou nákazu černými nebo také pravými neštovicemi tím, že se infikovali oslabenými zárodky této nemoci z usušených neštovičných puchýřů. V Anglii toto zavedla a tím se i proslavila Lady Mary Wortley Montague, manželka velvyslance v Turecku, která dokonce nechala očkovat svého syna v r. 1717; i anglický král Jiří I. z jejího popudu nechal očkovat své děti. Ale virus černých neštovic je velmi zhoubný, zároveň se lidé nakazili i jinými chorobami; úmrtnost očkovaných se sice dost zmenšila, ale stále umíralo hodně lidí.
Bylo tedy nutné uvažovat o jiné ochraně. Po zkušenostech jiných lékařů i zemědělců rozpracoval metodu ochrany proti černým neštovicím anglický lékař Edward Jenner.
Obr.01 Tímto činem se stal nesmrtelným. Málokdo však ví, že byl také úspěšným přírodovědcem - vědecky uznávaným se stal kvůli práci o kukačce obecné a mohl se stát i slavným vzduchoplavcem, protože v balónu létal už za rok po slavných Montgolfierech. Byl také významným geologem a paleontologem s pozoruhodnými nálezy zkamenělin. Tyto další jeho neobvyklé činy zcela zapadly ve stínu jeho největšího objevu.
Edward Jenner se narodil 17. května 1749 v Berkeley v gloucesterském hrabství na jihozápadě Anglie. Podle určitých pramenů byl osmým z devíti dětí svých rodičů, i když v různých pramenech je jak počet jeho sourozenců, tak jeho pořadí mezi nimi různé.
Tento údaj však udává Jennerovo muzeum v jeho rodném městě, tedy ho považuji za nejpravděpodobnější. Jeho otcem byl reverend Stephen Jenner (1702 - 1754), mistr svobodných umění, farář v Rockhamptonu a vikář v Berkeley. Maminka Sarah, rozená Hoad (1708 - 1754) pocházela rovněž z kněžské rodiny. Rodiče byli poměrně dobře situovaní, ale oba zemřeli, když bylo Edwardovi pět let. Vyrůstal pak u své starší sestry Mary (1730 - 1810), která se provdala za otcova nástupce reverenda G. C. Blacka, a u svého bratra Stephena (1732 - 1797), který byl později farářem v Rockhamptonu.

První vyučování získal Edward od dalšího duchovního z vedlejší vesnice Wooden-under Edge a pak byl poslán na střední školu do nedalekého Cirencesteru. Protože se rozhodl být lékařem, od svých čtrnácti let se po dobu sedmi let učil u ranhojiče Ludlowa, opět nedaleko, v tržním městečku Chipping Sodbury. Prameny tomuto ranhojičovi nemohou přijít na jméno - některé mu dávají křestní jméno Abraham, jiné John a jiné Daniel. - Rozhodnutí učit se ranhojičem učinil Edward na základě několika současných zkušeností - tj., že studium na univerzitě bylo drahé a vysoké školy byly zaměřeny příliš teoreticky.
St George HospitalAž v r. 1770 - po vyučení - přešel Edward Jenner studovat anatomii u významného skotského chirurga Johna Huntera (1728 - 1793) do londýnské nemocnice svatého Jiří (St George Hospital). V podstatě Londýn v té době žádnou univerzitu pro lékařská studia neměl. U nemocnice svatého Jiří vznikla univerzita až v 19. století. Jenner se tedy stal Hunterovým chirurgickým asistentem a bydlel v jeho domě na Jermyn Street. Zde se od svého učitele učil především pečlivému zkoumání.
Bývají citována slova, která se snažil doktor Hunter, odborník na krevní oběh, vštípit svému mladému posluchači: „Don't think, try“ (Nepřemýšlej, zkus to). - U Huntera se v r. 1772 Jenner seznámil i s dalšími zajímavými osobnostmi - s mořeplavcem - kapitánem Jamesem Cookem (1728 - 1820) a s významným přírodovědcem, který se zúčastnil Cookovy výpravy na Nový Zéland - Sirem Josephem Banksem (1743 - 1820). Cook mu dokonce nabídl místo lékaře na budoucí výpravě opět do jižního Tichomoří, což Jenner odmítl, protože byl rozhodnut, že se věnuje práci praktického lékaře.
S Hunterem zůstal Jenner v přátelském vztahu až do jeho smrti, dopisoval si s ním, a Hunter byl tím, který Jennera později navrhl za člena Royal Society - britské královské akademie věd.

V r. 1773 se Jenner vrátil do svého rodného kraje a začal provozovat praxi venkovského lékaře. - Jak v té době bylo jedině možné, objížděl své pacienty na koni; jeho „obvod“ měl 400 čtverečních mil (přes tisíc km čtverečních). - Praxe ranhojiče v té době spočívala v pouštění žilou, přikládání pijavic; chirurgické zákroky se děly bez jakékoli anestézie. - Jenner měl pověst rychlého a obratného chirurga, takže jeho operace netrvaly dlouho.
V r. 1778 se nešťastně zamiloval, ale podrobnosti nejsou známé.
V r. 1785 získal Jenner dům Chantry, pohodlné georgiánské sídlo v Berkeley, kde bydlel až do své smrti s výjimkou cest do Londýna a později do svého statku v Cheltenhamu, který si koupil až v r. 1810. - Dokonce měl na pozemku tohoto domu doškový přístřešek pro chudé pacienty, kteří nemohli platit, především v době po konci století, kdy se očkování už stalo známým.
Chantry- dnes muzeumV Chantry je nyní Jennerovo muzeum. Byl velmi společensky činný, především ve svém oboru - spolu se svými kolegy založil místní lékařskou společnost v Rodboroghu, ale také patřil po r. 1780 i k podobné společnosti v Alvestonu, nedaleko Bristolu, kde se lékaři podle jeho životopisců setkávali každou středu. Chirurgové, lékaři a ranhojiči si předávali svá pozorování a nálezy. Jenner k těmto zasedáním přispěl například svými pojednáními o angíně pectoris, zánětech očí a chorobách srdečních chlopní, o vínanu antimonylodraselném, kterému se říkalo dávivý vinný kámen, který je prudce jedovatý a užíval se proti parazitům. Jennerovo zlepšení jeho vlastností spočívalo ve zvýšení jeho účinnosti a snížení jedovatých účinků.
Ale místní páni doktoři se zabývali i jinými aktivitami. Byli nadšení pokusy s letem balónů, které prováděli nejdříve s horkým vzduchem a pak s vodíkem Francouzi - bratři Joseph (1740 - 1810) a Etiéne (1745 - 1799) Montgolfierové. První balón s vodíkem vzlétl v Paříži v srpnu 1783.
Jedním z nadšenců pro vzduchoplavectví byl blízký přítel Jennerův, rovněž chirurg, William Fisher Shrapnell (1765 - 1817) a druhým další lékař Caleb Hillier Parry (1755 - 1822). Parry se pokusil v nedalekém Bath Crescentu vypustit v lednu 1884 balón bez lidské posádky. Balón letěl 19 mil. Horší zkušenost měl druhý Jennerův přítel Shrapnell. Jeho let, kterého se zúčastnil ještě s jedním přítelem, místní tisk, který se zúčastnil vzletu balónu, dost „rozmázl“. Jenner tedy svůj let balonem začal trochu utajeněji na nádvoří berkeleyského zámku dne 2. září 1784. Letěl deset mil a přistál na poli u Kingscote, kde podle pozdějšího novinového článku polekal několik ženců - a vlastně si doletěl pro nevěstu! Nedaleká usedlost Kingscote Park patřila totiž panu Anthonymu Kingscotovi, který měl tři dcery. - Slečna Catherine Kingscote (1761 - 1815) se stala v r. 1788 Jennerovou manželkou.
Manželé měli tři děti - Edwarda (1789 - 1810), Catherine (1794 - 1833) a Roberta Fitzhadindea (1797 - 1854). O Edwardovi mladším je známo, že byl mentálně zaostalý. Pouze Catherine se provdala a měla děti. Podle současného rodokmenu Jennerových je zřejmé, že jeho potomci ještě žijí a že jeho poslední potomek se podle dostupných pramenů narodil v r. 1985.
O Jennerovi se také ví, že rovněž hrál v místní kapele na housle a také skládal básně. Podle jedné z nich je patrné, jak velkým byl odpůrcem otroctví:

„Když nebudu mít co jíst,
zdali pro krádež kousku chleba
černocha zbičuješ, Massa, jako žito,
a dokonce ubiješ k smrti;
kvůli čemu ten trest,
může být za zločin osvobozen?
Ten, který nebohého negra koupil,
věděl, že mne bílý muž ukradl!“


Zároveň se Jenner vedle své lékařské praxe věnoval přírodovědným studiím ve svém okolí, z nichž jsou zmiňována jeho pozorování ropuch a ježků, migrace ptáků a jejich přezimování a dále práce o vývojových stádiích tasemnic. Mnohé z těchto prací dělal pro svého učitele Huntera, který mu dokonce ukládal cíle pozorování, jak svědčí dochovaná korespondence, bohužel pouze ze strany Huntera.
Jennerova práce o pozorování kukačky obecné „Observations on the natural History of the Cuckoo“ (Pozorování přirozeného vývoje kukačky) byla otištěna v r. 1788 ve „Philosophical Transactions of the Royal Society“ (Filozofická pojednání Královské společnosti) - časopise královské akademie a na základě těchto pozorování byl v témže roce Jenner zvolen členem této akademie věd. Jeho záznamy o způsobu parazitování kukaček, jejich přizpůsobení se tomuto způsobu života byly natolik podrobné, že k jejich ověření došlo až ve dvacátém století pomocí fotografií. Některé své studie nestačil Jenner během svého života zveřejnit; učinila to po jeho smrti až jeho rodina.

V r. 1792 získal Jenner korespondenčně lékařský titul z univerzity St. Andrews ve Fife ve Skotsku.
O problému černých neštovic uvažoval Jenner už dlouho. On sám byl očkován černými neštovicemi už v dětství ve věku osmi let. Tím se dá vysvětlit i jeho odvaha a víra, že se sám nenakazí. Sám byl také někdy žádán o očkování podle současného způsobu a svá pozorování začínal u lidí, kteří už kravské neštovice měli.
Obecně bylo totiž známo, že především děvečky od krav, které se nakazily kravskými neštovicemi s mnohem mírnějším průběhem, neonemocněly černými neštovicemi.
V té době se černé neštovice neúčinně léčily pomocí rtuti, antimonu, apod. Jak už bylo uvedeno, očkování samotnými černými neštovicemi se zcela neosvědčilo. Již jiní lidé v té době si povšimli podobného účinku kravských neštovic; Jenner některé předchůdce ve své pozdější zprávě zmínil, avšak podstatně pro jeho objev bylo jednak mít ideu, kterak může nakažení kravskými neštovicemi způsobit imunitu proti černým neštovicím, dále pozorovat, studovat a snažit se experimentovat, aby idea byla potvrzena, a konečně seznámit svět s konečnými výsledky.
Jenner například studoval jednotlivé fáze nemoci u krav. Nejdříve odebíral obsah vřídků kravských neštovic a aplikoval je u lidí, kteří už černé neštovice prodělali. Zjistil, že se kravskými neštovicemi nenakazili.
Až po dvaceti letech pečlivého zkoumání získal Jenner svolení od rodičů malého Jamese Phippse (1788 - 1853), aby mu provedl očkování kravskými neštovicemi. Použil přitom látku získanou z puchýřku dojičky, která se nakazila při dojení krávy. Od latinského slova „vacca“, což znamená „kráva“, vznikl odborný výraz od té doby používaný - tj. vakcinace.
Phippse Jenner naočkoval v květnu 1796 v jednom dni. Skalpelem mu řízl do kůže na obou pažích a vpravil do ran hnis seškrábnutý z puchýřů oné děvečky. U chlapce to zůsobilo horečku a nevolnost, ale nikoli onemocnění neštovicemi. Začátkem července téhož roku provedl Jenner infikování Jamese černými neštovicemi a ten jimi neonemocněl.
James zůstal imunní i při dalších kontrolních pokusech za několik měsíců i za pět let.
Po aplikaci této metody na dalších třinácti pacientech, mezi nimiž byl i Jennerův roční syn, se Jenner pokoušel v r. 1797 referovat Královské společnosti, ale zpočátku neúspěšně, byť byl prezidentem akademie známý už Sir Josef Banks. Žádost o publikování v časopise „Philosophical Transactions of the Royal Society“, ho dokonce výbor akademie odmrštil s odůvodněním, že tyto závěry se „odchylují od stávajících vědomostí“ a že je to „neuvěřitelné“. Ba dokonce byl Jenner varován, „aby raději takové divoké ideje nevyhlašoval, aby nepoškodil svou dobrou pověst.“ Název rukopisu pro časopis byl „An Inquiry into the natural History of a Disease known in Gloucestershire by the name of the Cow-pox“ (Bádání o přírodozpytu choroby, známé v Gloucestershire pod jménem kravské neštovice).
Jenner se pokusil tedy v r. 1798 o vlastní zprávu, takže na vlastní náklady vydal „An Inquiry Into the Causes and Effects of Variolae Vaccinae“ (Bádání o příčinách a účincích očkování proti neštovicím), v níž popsal své dvacetileté pozorování a výsledky dvaceti tří případů, jimiž se zabýval - z nichž třináct se týkalo úspěšného očkování. Knížka měla sedmdesát pět stran a věnoval ji dne 21. června 1798 svému příteli, s nímž kdysi pořádal vzduchoplavecká dobrodružství - C. H. Parrymu. - Ve věnování také vyjádřil velmi nadčasovou myšlenku: „Zdá se, že se tím, že se člověk vzdálil z místa, v němž byl původně přírodou usazen, dokázalo, že je bohatým zdrojem nemocí.“
Ale ani jeho vlastní zpráva o zkušenostech z očkování nebyla dobře přijata. Někteří lékaři byli skeptičtí, druzí považovali pravé neštovice za zdroj příjmů. Když odjel Jenner do Londýna najít dobrovolníky pro očkování, nenašel žádného.
Ale hned v r. 1799 vyšel Jennerův spis v němčině v Hannoveru a pak latinsky ve Vídni.
Avšak už koncem 18. století se někteří lékaři v Londýně pokusili očkování aplikovat. Známá jsou jména ranhojiče Henryho Clina (1750 - 1827) a Georga Pearsona (1751 - 1828) z nemocnice svatého Jiří, ale Pearson se pokusil Jennerovi objev ukrást.
Druhým Jennerovým škůdcem z té doby byl také lékař od svatého Jiří, který očkovací látku, přijatou od Jennera, možná schválně, možná náhodou, infikoval černými neštovicemi.
V Praze bylo první očkování proti černým neštovicím provedeno už v r. 1800.
Vakcína byla poslána v r. 1801 například až do Indie, kde byly během několika let očkovány tisíce lidí.
V r. 1802 dostal Jenner na základě petice svých kolegů králi velký královský dar v hodnotě 10.000 liber, což parlament schválil. Mohl tedy pokračovat v práci.
Ale protože se již dost běžně očkovalo, začal Jenner sušit svou očkovací látku, aby mohla být posílána na velké vzdálenosti. Metoda se začala ujímat a propagovali ji nejen lékaři, ale i venkovští lidé - venkovští kněží, učitelé i rolníci sami.
V r. 1803 byla založena Royal - Jennerian - Society (Královská Jennerova společnost), která měla pod královskou patronací rozšiřovat Jennerův objev; on sám se stal prezidentem této společnosti. Z té doby pochází také portrét uvedený v tomto článku, který namaloval tehdejší slavný portrétista James Northcote (1746 - 1831).
I když byly Velká Británie a Francie v r. 1804 spolu ve válce, Napoleon udělil Jennerovi medaili a následujícího roku se rozšířilo očkování také v napoleonské armádě. Když byl v této době zajat Jennerův příbuzný, kapitán Milman, napsal Jenner dopis samotnému Napoleonovi se žádostí o propuštění jeho a jeho přítele. Napoleon tehdy prý řekl: „Ah, c'est Jenner, je ne peut rien refuser a Jenner“ (To je Jenner, Jennerovi nemohu nic odmítnout).
V r. 1805 byla založena Lékařská a chirurgická společnost (Medical and Chirurgical Society) a Jenner se stal jejím členem.
V r. 1806 se nechal proti černým neštovicím očkovat prezident Spojených států amerických Thomas Jefferson (1743 - 1826), který napsal Jennerovi 14. května 1806 dopis s doporučením očkování pro své krajany: „...Používám této příležitosti, abych Vám splatil část vděčnosti za Váš dar celé lidské rodině. Lékařství nikdy předtím nezplodilo nějaké jednoduché zlepšení s takovou užitečností...“
V r. 1806 dostal Jenner další obnos 20.000 liber.
V r. 1808 se zapojil do národního očkovacího programu - National Vaccine Establishment.
V r. 1810 zakoupil Jenner statek v Cheltenhamu, v lázeňském městě rovněž v gloucesterském hrabství, kde se od roku 1815 věnoval také balneologii. - V tomto roce ho ale postihla dvojí rodinná bolest - zemřel na tuberkulózu jeho starší syn Edward a také zemřela sestra Mary.
V r. 1811 se vrátil do Londýna zkontrolovat výsledky z dřívějších očkování a přesvědčit se o ubývání případů nemocných.
Následujícího roku byl přijat do místní zednářské lóže.
V r. 1813 obdržel Jenner čestný doktorát Oxfordské univerzity.
Ale smutné události pokračovaly - v r. 1815 zemřela Jennerovi také na tuberkulózu manželka Catherine, o jejíž zdraví se strachoval po celou dobu jejich manželství.
Aby se zbavil depresí po smrti svých drahých, vrátil se Jenner ke své dávné zálibě z dětství - sbíral zkameněliny. Rovněž začal zahradničit, nechal si dovážet semínka z Itálie a Španělska, pěstoval bobuloviny a stal se vyhledávaným expertem. Dařila se mu také vinná réva.
Zkameněliny sbíral na březích řeky Severn, nedaleko Berkeley, dále v Austu, Purtonu a Westbury. Už od r. 1809 se stal členem Geologické společnosti a z r. 1816 je jeho poznámka: „Zkameněliny jsou... pomníky zašlých časů“. Ve své době byl považován za jednoho z nejlepších znalců geologie.
Jeho asistentem v lékařské praxi byl v té době syn jeho druhého vzduchoplaveckého přítele - Henry Jones Shrapnell (1792 - 1834), který nejen že sdílel lékařské povinnosti svého zaměstnavatele, ale také jeho záliby, především v geologii. Dokonce mu podle některých pramenů Jenner odkázal své geologické sbírky. Vliv učitelův je patrný i na bádání mladého Shrapnella - byl uznávaným otiatrem. Studoval především funkci ušního bubínku a na jeho počest je měkká část bubínkové membrány nazývána Shrapnellova membrána. - Jméno tohoto lékaře ale nesouvisí s názvem „šrapnel“, což je konstrukce granátové skořepiny - vynálezce této hrozné zbraně nemá s Jennerovými přáteli, až na jméno, nic společného.
V r. 1819 učinil Jenner nedaleko Stinchcombe Hill v blízkém okolí Berkeley velmi okázalý objev zbytků zkameněliny mořského ještěra plesiosaura.
V r. 1820 utrpěl mírný záchvat mozkové mrtvice. Jennerův pomník v Kensington Gardens, London
V r. 1821 byl Jenner jmenován mimořádným lékařem krále Jiřího IV. (1762 - 1830), což byl víceméně pouze čestný titul, a byl také zvolen starostou Berkeley a smírčím soudcem. Staral se o chudé a snažil se o prevenci kriminality.
Ještě na začátku r. 1823 představil Královské společnosti své dílo „Observation of Migration of Birds (Sledování stěhování ptáků), ale vydání pojednání už nestihl.
Je známo, že den před smrtí šel do vedlejší vesnice, aby zařídil dodání uhlí pro jistou chudou rodinu a zároveň byl zavolán k místnímu koronerovi, který utrpěl záchvat mozkové mrtvice. Jenner prohlásil, že koroner nepřežije dvacet čtyři hodin. Avšak po návratu domů utrpěl i on sám záchvat mozkové mrtvice, byl nalezen v bezvědomí ve své knihovně až ráno a zemřel ve dvě hodiny odpoledne dne 26. ledna 1823, ještě pár hodin pře tím, než zemřel jeho poslední pacient. - První jeho vnouček se jeho dceři narodil až příštího roku.
Byl pochován v kostele v Berkeley v rodinné hrobce nedaleko oltáře, kde už odpočívali jeho rodiče, manželka i syn.

Edward Jenner byl zakladatelem imunologie, první používal slovo „virus“ a byl příčinou toho, že se v r. 1980 naplnila jeho slova: „Doufám, že se jednoho dne metoda přenášení kravských neštovic na lidské bytosti rozšíří po celém světě - a až tento den nastane, už více černé neštovice nebudou.“
Jeho jméno mají různé společnosti, existují pomníky i muzea s jeho jménem, ale jeho největším pomníkem je vymýcení této strašné choroby.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 05. 2009.